Mimo civilizaci

4. Zuřivé tornádo

 Než Honza vybalil ešus a cukr, Pavel už se vrací s hrstí voňavých bylinek.  

 „Su zvědavý, jak si ten čaj uvaříte. Tady stejně oheň rozdělávat nesmíte,"šklebí se Ruda.

 ,,To je fakt, drobečku,"obrací se k němu Honza, „jenže my...." 

 ,,Nejsu žádný drobeček!" utrhne se na něj Ruda, „tak mi tak, laskavě, neříkej!"

,,Sorry, kámo, " smířlivě na něj pohlédne dlouhán a poplácá ho po rameni, ,, nechtěl sem tě naštvat, ale... někdy se vážně chováš... jako malý, podívej se na Pavla."

 ,,Pavel, Pavel, šak je taky starší!" ohrazuje se Ruda dotčeně. Pavlík, který do této chvíle jen poslouchal, otáčí se teď k němu.

 ,,Starší? Myslíš? Máš už čtrnáct, ne?" ptá se ho s nepatrným úsměvem.

 ,,Hmm, ale teprv týden." brání se Ruda a zamračeně vstává.

,,Mně bude čtrnáct až za dva měsíce, " prohodí Pavel a dál se věnuje čištění bylinek. Teď překvapeně vzhlédne nejen Ruda, ale i Honza.

 ,,Nekecáš?" nevzdává se načepýřený Ruda. 

 ,,Myslím, kámo, že mě znáš dost dobře, abys věděl, že v zásadních věcech nelžu." Slovo zásadních silně zdůrazňuje. Na to se nedá nic namítat a tak se Ruda raději odšourá a hraje si na uraženého. Honza zatím vyndavá z batohu malou, snad plechovou krabičku.

 ,,To je nápad!" rozzáří se Pavel a hned běží k velkému placatému kameni, který tu leží opodál, shrnuje z něho suché listí a na očištěný placák pokládá víčko od kotlíku. Honza obratně rozevírá tu malou krabičku a vkládá do ní nějakou větší bílou tabletu.

 Ruda je zpovzdálí nenápadně sleduje. Co to má za blbinu?  myslí si. To asi bude nějaká dezinfekce. Ale nechápu, proč chce tu vodu dezinfikovat? Šak ju máme z domu, z vodovodu... A dál nenápadně pozoruje Honzu, který tu krabičku i s tabletou pokládá do připraveného víčka. Pak opatrně škrtá zápalkou a malý plamínek, ukrytý v jeho dlani, přeskakuje na onu tabletu a ta, kupodivu, hoří! Pavel hned staví na plamínek ešus s vodou. 

  ,,Seš borec,  chválí Honzu,  „vařič na tuhý líh se nám vážně hodí." Teprve teď Ruda pochopil smysl té věcičky. Ale přece jim nebudu prozrazovat,  myslí si zamračeně, že to vidím prvně v životě, to tak!

 Vstane a pomalu se odšourá do lesa. Hledá, čím by si ukrátil dlouhou chvíli. Znuděně nakopne nějakou houbu, pak posbírá několik šišek a trefuje se jimi do otvoru starého vykotlaného stromu. Ještě ani nevypotřeboval celou zásobu své munice, když se z útrob ozve nějaký podivný, tlumený hukot. Ruda tedy přiskočí blíž, aby tu záhadu prozkoumal. Uchopí klacek a zašťárá jím v tajemné dutině.

Tlumené hučení se rázem mění v nebezpečné bzučení. Ruda vyděšeně uskočí, rychle se rozbíhá a uhání, aby byl od vytušeného nebezpečí co nejdál. Zlověstné bzučení vsak neslábne, ale naopak nabírá na síle. Temný mrak se vyvalil ze svého úkrytu a nebezpečně rychle se blíží k běžícímu nešťastníkovi. Ten spustí zoufalý řev. Mává kolem sebe rukama a zaječí ještě hlasitěji, když dostane první bolestivé žihadlo. Zakopne o pařez a poroučí se k zemi. Vtom ucítí další, snad ještě větší bolest vzadu na krku. Rychle si oběma rukama zakrývá hlavu, vyhrabe se na kolena, vyskočí a peláší dál. Kličkuje mezi stromy a ječí... 

To už mu běží naproti Honza s Pavlem. Když vidí, co se děje, svezou se rychle k zemi. Stihli to jen tak tak.  Neboť už v dalším okamžiku se nad jejich hlavami přežene temné, hučící mračno. Zakrouží nad volným prostranstvím mýtiny a pak se, konečně, začíná vzdalovat. Ruda,hlavu zabořenou v mechu, nepřestává naříkat. Kluci jej starostlivě prohlížejí. V obličeji se mu začíná tvořit silný otok. Pravá tvář se mění k nepoznání, na oko už téměř nevidí.

„Kolik si jich dostal?" ptá se soucitně Pavel. Ruda jen vrtí hlavou. Počítat je nestačil, ale muselo jich být snad nejmíň tisíc. Začne si osahávat tělo. Bolestivé štípance nahmatává za krkem, na ruce a v obličeji. To je všechno. Nikde jinde už nic necítí. Jen tři? Že by vážně dostal jen tři žihadla? Rozpačitě se podívá po kamarádech a konečně ztichne.

 Od studánky  zatím přibíhá Honzík s plným ešusem vody. Namáčí v něm ručník a studený obklad podává vyjevenému Rudovi. Ten si chvíli chladí obličej, pak i krk a bolestivý štípanec na ruce. Tváří docela vyděšeně a nejistě se rozhlíží. Co kdyby se to zuřivé tornádo ještě vrátilo? Nakonec přeci jen uvěří uvěří, že už je mimo nebezpečí. Hlasitě vydechne, napřímí se a s pohledem, hodným neohroženého bojovníka, prohodí: 

„Sem jim pláchnul, co?" I jemu samotnému to ale zní nějak... falešně. Pokusí se  o úsměv. Z toho  však vyjde jen nepovedená grimasa. Kluci udiveně vzhlédnou a pak se oba hlasitě rozřehtají. Veškeré napětí a strach z nich opadává. Teď už je jim jasné, že se žádných dalších následků obávat nemusí. 

„Tys neska určitě překonal vlastní rekord v nové disciplíně kličkování..." dobírá si ho Pavel.

„Myslíš?" podívá se po něm Ruda dychtivě. Když však zahlédne v očích obou kluků šelmovské ohníčky jen mávne rukou a zabručí:

„Srandičky, srandičky, to vám de! Rád bych viděl vás..."

„Ale, my sme rádi, že seš fit, vážně, Rudo..."položí mu Honza smířlivě ruku na rameno a Pavel s úsměvem napřahuje ruku k přátelskému plácnutí. Ruda jim vesele oplatí kamarádská gesta, protáhne se a z kapsy své krosny vyloví mobil. Spokojeně se usadí ve stínu a po chvíli už neví nic o světě kolem sebe. 

Honza s Pavlem se vrací ke svému čaji. Opatrně slévají nazlátlou tekutinu do druhého ešusu a než zchladne, pouštějí se do  uklízení. Pavel odbíhá hlouběji do lesa a přináší odtud plné hrsti tmavé zeminy.

„Vodou teď musíme šetřit, " vykládá, když na placák i jeho okolí sype voňavou hlínu. Hlavně, aby nikde nezůstala jediná žhavá jiskřička. Oba moc dobře vědí, jaké hrůzy umí napáchat tento živel, pokud se vymkne kontrole. Za chvilku je hotovo a kluci pak svorně srkají voňavý lektvar, jak to nazval Pavel. I Ruda si nakonec dá říci. Nejprve sice jen opatrně ochutná, ale pak spokojeně  zamlaská a dokonce ten bylinkový čaj klukům i pochválí. Hned na to se ale zase vrací ke svému mobilu...

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Tuto kapitolu věnuji @NiaRavFire za pomoc.

 A  protože byla tato kapitolka dějově trochu slabší, přidala jsem,

 dodatečně, epizodu s divokými lesními včelami.

 Tolik jen pro objasnění starších komentářů.   XD