Kluci zkoumají zprávu, kterou objevili na novém tábořišti. Protože z ní nejsou zrovna moc moudří, Honza znovu pročítá záhadný text:
,,...zvláště, když ji pečlivě prozkoumáte..."
Znovu tedy rozkládají mapu a dívají se, div jim oči nevypadnou z důlků. Kdyby aspoň věděli, co mají hledat.
Nakonec ale Pavel přeci jen něco objevuje.
„Mám to! Podívejte, nějaká dírka! Je to tu propíchnuté, asi špendlíkem," ukazuje nepatrný vpich na mapě. Kluci se k němu zvědavě naklánějí.
,,A je to zase u značky pramen,"ukazuje, „jako ten kroužek, jen o dost dál."
Stejný vpich pak nacházejí i na ostatních mapách vždy na stejném místě. Teď je Pavel ve svém živlu. Pomocí buzoly rychle zorientuje mapu a hlásí:
,,Tady odtud je to přibližně na jih. Z kopečka a pak většinou po vrstevnici, ...žádný prudký stoupák. Tuto bažinku radši obejdem, tudy, a tady je dokonce i rybník," září Pavel nadšením, až mu i Honza tak trochu závidí, jak se v tom vyzná. Chvilku ještě poslouchá a pak, troch nesvůj, dodává:
„Ale, jaký význam ten vpich má, to zjistíme jedině dyž se tam podíváme. Aspoń bude naše putování zajímavější."
Ruda ale začne brblat, že jim asi Pavlův táta připravil nějakou přitroublou hru, jako malým klukům. Ale proč je těch map pět a jak by mohl Pavlíkův táta vědět, že přijdou zrovna sem, to vysvětlit nedokáže. Usilovně přemýšlí, ale je to marné.
„Takže, to asi tvůj taťka nebude,"připouští nakonec neochotně.
Vtom ho ale napadne něco jiného. Podívá se po ostatních a trochu vystrašeně pípne:
,,Kluci, co dyž sme se, třeba nechtěně, zapletli do něčeho - možná to nějaká hra je, ale, asi ne pro nás."
Podobné myšlenky se už nějakou dobu honí hlavou i Honzovi. Nervozně se poškrábe ve vlasech a rozhodne:
„Sme tu už dlouho, rači vypadnem."
Rychle se tedy pouštějí do balení a úklidu tábořiště. Přesně podle zákonů správných zálesáků. Asi za hodinu mají všechno vysbírané a urovnané. Teď tu stojí s krosnami na zádech a spokojeně prohlížejí svoje dílo. Už se rozloučili s příjemným tábořištěm a chtějí odejít.
,,A co voda?" vyhrkne najednou Ruda.
Zahanbeně se po sobě podívají. Jak mohli zapomenout? Rychle si vybalují láhve a plní je tou vzácnou, chladivou tekutinou. Další takový den bez vody, to by už vážně nechtěli zažít. Po chvilce pak, jeden za druhým, sestupují po sotva znatelné, ale docela pohodlné pěšince.
,,To se jinak šlape! Mít mapu včera, ušetřili sme si dřinu, "
mudruje Pavel a zvědavě se rozhlíží kolem. Teď, když vědí kam jdou, jsou i mnohem všímavější. U každé odbočky porovnávají okolní terén s mapou, určují směr pomocí buzoly, hledají orientační body. Docela je to pohltilo. Vtom ale Ruda zahlédne v trávě vlnivý pohyb a je po pohodě.
,,Had!"vykřikne zděšeně a uskočí stranou. Pavel s Honzíkem ztuhnou. Když se ale podívají na to malé hnědé tělíčko, ulehčeně si oddechnou.
,,To je slepýš. Ten je neškodný a ani to vlastně had není," vysvětluje Honza. Ale Ruda se jen tak nevzdává. On jediný si všiml nebezpečí, měli by mu být vděčni, myslí si a uraženě zabručí:
,,Jak si můžeš být tak jistý? A vůbec, sami pozor nedáváte a dyž já..."
,,Prostě to víme!" přeruší ho Pavel, „ ale, dobrá, máš pravdu, připouštím, že sme neopatrní..."
Rudánek se cítí polichocen, nebýt jeho, kdoví, co by se ještě všechno semlelo.
Musím myslet za ně, musím je prostě hlídat. říká si v duchu.
Naštěstí se brzy ocitají na břehu lesního rybníčka. Na klidné, nazelenalé hladině se odrážejí okolní stromy. Z jedné strany je tu dokonce i písčitá plážka. Nic velkého, ale klukům to stačí.
,,Hurá," zvolá nadšeně Honza, „bágly do stínu a de se do vody!"
Pak se ale zarazí. Uvědomí si, že mají docela velký problém. Nevzali si totiž plavky... Nepříjemná situace. Pohlédne na kamarády. Těm už to taky došlo... Co teď? Jsou pořádně zaskočeni. Doma to vážně docela nedomysleli, ale to se teď mají vzdát lákavého koupání?
„Je to tu o samotě," rozhlíží se Honza kolem sebe, „nikde nikdo, tak co?"
„Do nejbližší vesnice je pěkných pár kiláků," dodává Pavel, „risknem to?"
„De se na Adama!" křikne vesele Ruda a je rozhodnuto. Rychle se svlékají a s hurónským řevem se vrhají do vody.
Opodál se s hlasitými protesty zvedá hejno kačen a vyplašené žáby si raději rychle hledají bezpečnější úkryt.
Veselý křik a smích se nese po hladině. Kluci si bezstarostně užívají příjemné osvěžení. Z vody je nakonec vyhnal zase až hlad. Nejdůrazněji se jídla dožaduje zase samozřejmě Ruda. Co že je to za pořádek, kuchtíci si hrají a oběd nikde.
,,Co by se stalo," podívá se po něm Honza, ,,dybys taky jednou kuchtil ty?"
Ruda se nafoukne a pak uraženě spustí:
,,Vy s tím naděláte, to nemůže být žádná věda."
Rozběhne se k hromádce s oblečením a přes rameno volá:
,,Tak abyste věděli, neska vařím já!"
Honzík s Pavlem se docela rádi rozbíhají zpátky k vodě. Nenápadně, jen tak po očku,sledují počínání nového kuchaře.
Ten, s vážným výrazem ve tváři, hledá vhodné kameny. Svoji stavbu začíná budovat až na kraji lesa, přímo pod korunou rozložitého smrku.
,,Pane kuchaři," řehtá se Pavlík, „dovoluji si vás upozornit, že by, snad, byla vaše ctěná kuchyně ve větším bezpečí tady, u vody."
Kuchtík se zamračí a jen nabubřele odsekne:
,,Tady je aspoň chládek," bručí si pod nos. Pak se ale náhle otřese chladem.
„Hmm, ale, po tom koupání mi vlastně už ani není horko," přemýšlí a s funěním přetahuje nakonec velké, těžké kameny přeci jen na písčitou pláž a vydává se na dřevo.
Všiml si, že kluci dávali na ohníček nejdřív jen drobné větvičky.
,,Proto jim to taky tak dlouho trvalo," mudruje, ,,já zapálím pořádné kusy a oběd bude cobydup! Kdo by se s tím páral."pochvaluje si a s vervou se pouští do díla...
. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
Díky Vám všem za přízeň. Co myslíte, podaří se Rudovi uvařit oběd? Pište svoje názory a postřehy. Uděláte mi tím radost. Díky ... XD
ČTEŠ
Mimo civilizaci
AdventureTři obyčejní kluci chtějí dokázat rodičům, ale i sobě, že nejsou tak zhýčkaní a dokážou žít i bez civilizačních vymožeností i bez pomoci rodičů.
