Mimo civilizaci

8. Můžeme tu vůbec zůstat?

Honza nevěří svým očím. Ze skalky, jen několik kroků před ním, vyvěrá malý pramínek čisté vody. 

„Studánka! Máme vodu!" zvolá Pavel, protlačí se kolem Honzy a nadšeně se rozbíhá. A Ruda, jakkoli byl unavený, nemůže zůstat pozadu.

 Na první pohled je jim jasné, že tu studánku někdo pravidelně udržuje. Průzračně křišťálová voda spadá do jemného písku na dno malé prohlubně. A dokonce tu, na pečlivě opracovaném samorostu, trůní i bílý plecháček. To je něco pro Rudu! V momentě ho drží v ruce a pije, jakoby právě přešel snad celou Saharu. Honza si kleká a opatrně nabírá chladivou tříšť oběma rukama. Pavel si nechává pramínek vody stékat přímo do dlaní a dychtivě pije i on. Nalili se k prasknutí a teď se  slastně rozvalují na trávníku.                       

,,Kluci, kde to vlastně sme?" rozhlíží se kolem sebe Pavel, ,,parádní trávník, mít tak kopačák..." 

 ,,Fakticky, žádné kameny, ani větve, to by se hrálo," přizvukuje Honza a pomalu vstává, aby se tu porozhlédl lépe.

,,Kluci, ohniště," zvolá Ruda a najednou se zarazí. 

„To je tábořiště, čí to asi je? A... můžem tu vůbec zůstat?" rozhlíží se nejistě a bezděčně přechází do opatrného šepotu. 

Uprostřed rozsáhlé mýtiny jsou zapuštěné kameny, ohraničující malé, pečlivě vymetené topeniště. Opodál je srovnaná i hranička suchého dřeva.

 ,,To budou určitě nějací fajn kluci, těch se snad nemusíme bát," uklidňuje Pavlík. 

 ,,No, stopro si jisti být nemůžem," uvažuje Honza, „ale nic jiného nám stejně nezbývá. Nebo, chce snad jít někdo eště neska dál?" pátravě se zadívá na unavené kamarády. Pavel rozhodí ruce a zakroutí hlavou.

 ,,Ani nápad! To tak!" děsí se Ruda toho pomyšlení. 

Za slabou hodinku stojí už na okraji mýtiny stan a na ohništi plápolá úsporný ohníček. Pavel, samozvaný kuchař, staví na kameny kotlík s vodou. Opatrně přikládá a do vřící vody sype obsah sáčku gulášové polévky. Pomalu míchá a obrací se k Rudovi:

,,Neska musíme dorazit ten tvůj salám a taky rohlíky."

 Ruda se ošívá, ale nakonec se přeci jen statečně vzdává ,,svého,,  salámu. Dokonce ho vlastnoručně krájí a vhazuje do kotlíku. Rychle, než si to snad rozmyslí, sám sobě moc nevěří.

Za chvilku je pak vařeno, z kotlíku se line lákavá vůně polévky. Hladoví kluci polykají sliny a Ruda, opět vlastnoručně, rozdává rohlíky. Nad zbylým čtvrtým, se sice na okamžik zamyslí, ale pak i ten rychle dělí na tři díly. A ten, snad trochu větší si, kupodivu, nenechává pro sebe. S rozpačitým úsměvem ho podá Honzovi. Oba kluci se na sebe podívají trochu překvapeně. Bude z něj přeci jen dobrý kamarád.., jakoby říkaly usměvavé Pavlovy oči. A uznalý pohled vážných očí Honzíka Rudu pohladí po duši. Je mu najednou tak nějak zvláštně hezky...

V dobré náladě si pak sedají kolem voňavého kotlíku a Pavel spravedlivě rozděluje hustou polévku do nastavených ešusů. Poslední zbyteček přilévá do toho Rudova. 

Všichni se s chutí pouštějí do jídla. Lžíce cvakají, velká sousta rychle mizí v útrobách hladových kluků a je jim báječně. Teplé jídlo v žaludku - to dělá divy. Po jídle se pak slastně povalují kolem praskajícího ohníčku, vesele si povídají a spřádají velkolepé plány...

Než se nadějí, je tu noc. Na obloze vyskakují první hvězdy, ptačí zpěv umlká, kolem jen tiše šumí les. Kluci pečlivě ulévají oheň. Únava celého dne na ně doléhá naplno. Zívají, chystají se na kutě. Dnes je nic neděsí, tady si připadají nějak bezpečněji.

Vtom ale zaslechnou hlasité dupání. Po chvilce napětí se ten podivný zvuk ozývá znova. A k tomu nějaké funění! Troje oči marně pátrají ve tmě. Zvuky se přibližují... Ruda se začíná třást po celém těle, ale ani Pavel s Honzíkem se necítí nejlépe. Je to lupič, nebo ... vrah? uvažuje vystrašený Ruda. A funění se nebezpečně blíží... Honza se po chvilce přeci jen vzpamatuje a opatrně sahá po baterce. Chvějivý záblesk rozřízne tmu a světelný kužel prohmatává okolní terén.

 ,,Vylez, my tě stejnak vidíme..," pípne Pavlík roztřeseným hlasem. Sám neví, co ho to napadlo. Nikdo se však neozývá. Baterka dál prohledává okolí, z černé tmy vystupují siluety okolních stromů, nikde nikdo. Ale zlověstné dupání a funění se ozývá znovu.. Honza tedy rychle zamíří tím směrem. Náhle zavadí o něco malého. Jenže, to něco se hýbe!  Stačí však jediný pohled a kluci se začnou usmívat.                                                    

,,Ježek," vydechne s úlevou roztřesený Ruda.

 ,,Kamaráde, tys nám dal,"  promlouvá k té pichlavé kuličce Pavel a cítí, že mu ze srdce právě spadl ohromný, tíživý kámen.

 Zavalité tělíčko bodlináče se zastavuje a jeho legrační čumáček začíná zkoumat okolí. Světelný paprsek mu nijak nevadí. Vůbec ho nenapadlo stočit se do klubíčka, jak by to, podle kluků, měl každý správný ježek udělat.

 Místo toho šmejdí v trávě, občas zamlaská, to asi objevil něco dobrého k snědku a nic víc ho asi momentálně nezajímá. Zafuní,  legračně cupitá kousek dál, kluků si ale vůbec nevšímá. Teprve po nějaké době se otáčí a namíří si to zpět. S důstojným dupáním a funěním mizí v temném křoví na okraji mýtiny.

,,Já sem se stejně nebál," kasá se najednou Ruda, ale je rád, že je tma. Co kdyby viděli, jak se červená?                   

 ,,Aha, nebál. Tak to ses asi klepal zimou, že?" směje se Pavel.

 ,,Náhodou, a vůbec, co ty?" ohrazuje se Ruda, ale Honza mu vpadne do řeči: 

,,Nechte toho, báli sme se všeci..  a co, šak na tom nic není."

 ,,Že byl ale legrační?" dodává, už zase se spokojeným úsměvem.

 ,,A jak byl odvážný," přidává se  Ruda,  ,,třeba je to jejich talisman."

 ,,Jo, a přišel pozdravit svoje kámoše, že?" šklebí se Pavel.

 Šelest a dupání pomalu mizí v dálce. Na kluky znova padá únava. Ale ještě se jdou, tentokrát už všichni a dobrovolně, umýt. Příjemně osvěženi chladivou vodou, s plnými žaludky, brzy zalézají do stanu.

 Dneska mají pocit, jakoby ani nebyli sami v temném lese. Připadají si, jakoby byli na prázdninách u babičky, nebo někde u svých nejlepších přátel.

 Spánek k nim přichází nepozorovaně, ale téměř okamžitě. Za chvilku je už slyšet jen trojí pravidelné oddychování.

....................................................................................

Chci Vám všem moc a moc poděkovat za přízeň,  mám ohromnou radost.

 Z pořadí 338 na začátku,  dnes 13. místo v kategorii dobrodružné.

  Díky, díky Vám všem . . .  XD