We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

1🌊

Lindy

Strčila jsem klíč do zámku a otočila jím doprava. Vůně spáleného těsta mě do nosu udeřila hned, jakmile jsem otevřela dveře. V celé chodbě se u stropu držel šedý štiplavý kouř pocházející z kuchyně. Neklidně jsem z ramene shodila tašku a vážila si boty. Klíče jsem odhodila na vedlejší komodu a zamířila k zdroji toho všeho.

,,Co to tady, propána, vyvádíte?!" Vešla jsem do kuchyně s rukou před ústy. Štiplavý kouř dráždil i mě, a když jsem viděla děti, jak jen tak sedí u stolu a malují si, radši jsem naplno otevřela okno. Pak jsem musela ještě narychlo vypnout troubu, ve které se peklo něco na uhel černého.

,,Mami!" Vykřikla Astrid, seskočila ze židle dolů a běžela se se mnou přivítat.

,,Ahoj, princezno," objala jsem ji a vlepila lehký polibek do vlásků. Mezitím k nám docupital i roční Fred a vyžádal si moji pozornost. Jen jsem se pousmála a vzala si ho na ruce. ,,Co jste měli v plánu vykouzlit?"

,,Tatínek nám chtěl na večeži udělat pizzu," pokrčila Astrid rameny a sedla si zpátky za stůl. ,,Dal těsto do trouby a odešel do obýváku."

,,Pohlídáš Freda?" Posadila jsem malého na židli a přešla do obýváku, že kterého se ozýval živý přenos fotbalového zápasu mezi Madridem a Chelsou. To je celý Marcus, když má fotbal, nevnímá nic jiného. Našla jsem ho, jak leží na gauči s rukama pod hlavou. Blonďaté mastné vlasy mu spadaly do obličeje, rty měl lehce pootevřené a spokojeně oddechoval. Vypadal jako dvacetileté dítě. Už jen svou nevinností mi na tváři vykouzlil úsměv. Nechtěla jsem ho budit, poslední dobou toho moc nenaspí, tak jsem se jen vrátila do kuchyně k dětem.

,,Tak pizza na večeři dneska nebude, ale co kdybych vám udělala tousty?" Navrhla jsem a pohladila Freda po hlavičce.

,,Jo," vypískla Astrid, ale hned na to sklonila hlavu zpátky k obrázku.

,,Copak kreslíš?" naklonila jsem se jí přes rameno, abych lépe viděla. Na obrázku byly tři postavy- dvě větší, jedna malá. Žena s dlouhými blonďatými vlasy měla vedle sebe kočárek, z kterého vykukovala čtvrtá hlava. Vysoký muž se zas držel za ruku se světlovlasou dívenkou.

,,To jsme pžece my," poučila mě Astrid. ,,Tohle jsi ty, táta, Fred a já. Paní učitelka ve školce po nás chtěla, ať nakreslíme něco, co máme nejraději."

,,Není to úžasné?" Obmotala se mi kolem pasu Marcusova hřejivá dlaň. Přitáhl si mě blíž a něžně svými rty přejel přes mé. ,,Mohla tam nakreslit jakoukoliv hračku, ale nakreslila tam nás všechny."

,,Protože vás mám nejradši," usmála se Astrid. Marcus pustil můj pás a vyhodil si Astrid do náruče. Já udělala to samé s Fredem. Bože, máme tak nepopsatelně dokonalé děti. I když nejsou tak zcela úplně naše. Ale i tak je milujeme. A vím, že ony to cítí stejně. Astrid bude skoro pět let, a až na to, že se stále nenaučila vyslovovat ř, je na svůj věk opravdu chytrá. A Fredovi bude za nedlouho rok. Adoptovali jsme ho, když mu byly necelé tři měsíce. Přesto si na nás stihl zvyknout. Dokonce bych řekla, že je na nás až závislý.

,,Klidně si mohl ještě spát," otočila jsem se zpátky k Marcusovi. ,,Večeři udělám já. Ať nemáme z kuchyně kuliničku na dříví."

,,Přece si nemyslíš, že bych si nechal ujít společný večer s mými nejmilovanějšími," zavrtěl s úsměvem hlavou a věnoval mi polibek do vlasů. ,,Večeře, okoupání a uspání našich dětí... To je to, na co se celý den nejvíce těším."

Jen jsem se pousmála, posadila Freda zpátky ke stolu a začala připravovat večeři. Po ní nastala nejoblíbenější část dne našich dětí- koupání. U mě a Marcuse to zas až tak populární nebylo. Ale popravdě, komu by se pořád dokola chtěla uklízet vytopená koupelna? A vždy to vypadá, že se spíš koupeme my dva, než ti dva ďáblíci. Když se nám konečně nějak povedlo je umýt, Mac se odešel převléct, zatímco já jsem děti oblékla do pyžámek. Pak už jsem se konečně mohla do suchého převléct i já.

Vešla jsem do ložnice a vytáhla si suché tričko a kraťasy. Marcus ležel na posteli s rukou na čele a nohama přehozenýma přes okraj. Převlékla jsem se a opatrně si lehla vedle něj. Otevřel oči, usmál se a o nedlouho později jsem už cítila jeho horké měkké rty na mých.

,,Macu," prohrábla jsem mu prsty vlasy a odtáhla se. ,,Víš, že nemám nic proti té vaší hudební skupině. Naopak, jsem ráda, že děláš to, co tě baví. Ale poslední dobou je toho i na tebe dost. Podle mě na to nový album moc spěcháte. V noci chodíš pozdě domů, jestli vůbec. Přes den nemáš moc času se vyspat, protože jsi pořád s dětmi. Máš obrovské kruhy pod očima... Měl by sis vzít volno. Aspoň na pár dnů. Dát se plně do kupy. Jenom by ti to prospělo."

Marcus zkoumal detaily mého obličeje, pak uchopil pramen mých vlasů a začal si s ním pohrávat mezi prsty. ,,Máš pravdu," přikývl po chvilce. ,,Mám pocit, že mi snad praskne hlava. Vezmu si volno. A strávíme ho spolu..." Rukou mi sjel po zádech a zakotvil to na mém pasu. Přetočil si mě pod sebe, nasál mi spodní ret mezi své dva měkké polštářky a začal si s ním pohrávat ve víru vášnivých polibků. ,,Hmm, co říkáš...? Jen ty, já..."

,,Tati! Tati! Povíš nám pohádku?" vběhla nám do ložnice Astrid a za ní v těsném závěsu se po čtyřech loudal i Fred.

,,... A naše děti," doplnila jsem se smíchem Marcusovu původní větu a odstrčila ho od sebe.

,,A naše děti," zopakoval po mě. Věnoval mi ještě jeden polibek, než se postavil a vzal si Astrid do náruče. ,,A o čem by tak měla být, vaše princeznovská výsosti?"

,,O princezně a princi!" Vykřikla Astrid.

,,Tak jak si přejete," zasmál se Marcus a postavil ji zpátky na zem. Pak se sklonil k Fredovi a vzal si do náruče jeho. ,,Tak pojďte, vy moji andílci."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Zdravím 👐💝
Vítejte u storky, o kterou jste si psali už od chvíle, kdy skončil její první díl... 😏 Jsem opravdu ráda, že se vám líbil, tak jsem si řekla, proč to a tím pokračováním nezkusit... 😁
Dnes je 24.12. tak jsem si řekla, že je to takové krásné datum, aby něco vyšlo 😂
Sice jsem to psala už v jiné storce, ale přeji vám krásné a šťastné Vánoce, plné pokoje, míru a hlavně té lásky 😘💕
Užijte si dnešní den... Je pouze 1x do roka 😜😨
Jinak doufám, že se vám příběh bude aspoň trochu líbit 😘🙏
🌹Love you🌹