We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

6🌊

Marcus

Zaparkoval jsem auto na prvním volném místě, na které jsem narazil. Jen, co jsem zařadil ruční brzdu, vyběhl jsem z auta a ani se nezdržoval jeho zamčením. Prodral jsem se zástupem lidí až k červenobílé policejní pásce. Bez váhání jsem ji podlezl a našel si cestu k prvnímu strážníkovi, kterého jsem uviděl.

,,Co se stalo?!" Vyhrkl jsem na něj, až se mě polekal.

,,A vy jste kdo?" Přeměřil si mě zkoumavým pohledem.

,,Gunnarsen!"

,,Aha," zarazil se, ,,promiňte, pane, nepoznal jsem vás... No, v televizi vypadáte vždycky jinak. To je až neuvěřitelné, jak..."

,,Prosím vás," naléhal jsem, ,,oba jsme tu přece kvůli něčemu jinému."

,,Jo, no samozřejmě," přikývl policajt a ukázal na blízkou lavičku, ,,támhle sedí vaše přítelkyně, možná by jste ji měl uklidnit."

Pohled mi padl na drobnou blondýnku, která se na lavičce krčila v pravidelných vzlycích. Bez váhání jsem se rozběhl přímo za ní. Měla před sebou kočárek s Fredem, který si pohrával s jeho plyšovým medvídkem. Odstrčil jsem ho kousek stranou, abych se k Lind mohl dostat blíž.

,,Lásko," prohrábl jsem ji prsty vlasy, ,,klid, jsem tady. Slyšíš mě? Všechno je v pořádku."

,,J-j-jak s-ses s-sem...?" Pokoušela se ze sebe vypustit srozumitelnou větu.

,,Volali mi, že mám hned přijet. Bože, bál jsem se, že se ti něco stalo," přiložil jsem rty k jejímu horkému čelu. ,,Broučku, pověz mi, co se stalo?"

,,J-já..." Složila hlavu do dlaní, ,,j-já se n-nedívala j-jen chvíli... Jenom jsem k-krmila F-freda a p-pak..."

,,Shhh..." Objal jsem ji přes ramena a přitiskl si tak její hlavu na hruď. Od ní se momentálně nedozvím, co se přesně stalo. Políbil jsem ji do vlasů a zašeptal, ať na mě chvilku počká. Pak jsem se postavil, vzal na ruce Freda, který ke mně natahoval ručičky, a přešel společně s ním k nejbližšímu policajtovi. Od něj jsem se toho taky moc nedozvěděl, ale aspoň mě dovedl k jeho nadřízenému.

,,Pane Gunnarsene, jsem strážník Gøerd," natáhl ke mně ruku, nacož jsem mu oplatil stejným gestem. ,,Dneska po třetí hodině volala na stanici nějaká žena, že tady vaše žena pobíhá po parku a hledá svou dceru..."

Krev mi ztuhla v žilách. Až teď mi došlo, že jsem dneska svoji malou blonďatou holčičku vůbec neviděl.

,,Bohužel jsme ze slečny nedokázali dostat nic víc, jen že malou Astrid nemůže najít. Uzavřeli jsme celý areál parku, skupina vyškolených psů vaši dceru hledala, avšak při východu ztratila pachovou stopu.."

,,To znamená, že..." Na sucho jsem polkl. Nechtěl jsem tomu věřit.

,,Že Astrid někdo naložil do auta a ujel..." Doplnil mě Gøerd. Přesně tohle jsem nechtěl ani slyšet. Stěží jsem lapal po dechu. Unesli ji.

,,Uděláme ale všechno pro to, abychom ji našli," doplnil se hned strážník pokládajíc mi ruku na rameno, ,,prohlédneme všechny bezpečnostní kamery a jejich záznamy. Na jednom se viník určitě najde."

,,Pomůžu vám," přehodil jsem si Freda do druhé ruky.

,,Ne," vyvrátil mi mou nabídku, ,,vy by jste se teď měl věnovat hlavně vaší manželce," ukázal na Lindy, která měla stále ruce v dlaních a brečela, ,,bude vás potřebovat. Pocit, že se něco takového stalo kvůli nim, má na jejich psychiku obrovský dopad. Všechny ženy jsou stejné. Věřte mi, už jsem to několikrát zažil."

,,Ale já..."

,,Vemte ji domů, Gunnarsene," nedovolil mi protestovat, ,,udělejte ji horký čaj a na večer jí dejte prášky na spaní. Kdyby se objevilo cokoliv nového, dám vám hned vědět. To vám slibuji. A teď běžte. Kolega vám zajistí bezpečný únik novinářům."

,,Dobře," souhlasil jsem nakonec. Ještě jsem mu na sebe přenechal kontakt a vrátil se zpátky za Lind.

,,Pojď," natáhl jsem k ní ruku a pomohl jí vstát, ,,půjdeme domů."

,,A-ale c-co Astrid?" Oči se jí naplnily ještě větším strachem. Místo odpovědi jsem ji krátce políbil a do náruče strčil Freda. Hmátl jsem po kočárku a Lindy obmotal ruku kolem pasu. Jak mi Gøerd slíbil, policista nás dokázal dostat ven, aniž bychom narazili na jediného novináře. Dovedl jsem Lind až k autu, kde jsem si od ní převzal zpátky Freda, upoutal ho v dětské sedačce, kočárek složil do kufru a přemluvil Lind, aby si nastoupila.

,,Vezmeš malého?" Poprosil jsem ji, když jsem zastavil u nás před domem. Se slzami v očích přikývla a vystoupila. Zaparkoval jsem auto do garáže, vytáhl kočárek a garážová vrata následně zamkl. Pak jsem se přesunul zpátky do předsíně. Lindy stála uprostřed botníku, Freda stále držela v náručí a oči plné slz upírala do prázdné zdi. Povzdechl jsem si. Freda jsem si od ní převzal, postavil ho na zem, svlékl mu jak bundičku, tak i boty, nacož svými cupitavými krůčky odběhl do obýváku.

Vrátil jsem se zpátky k Lindy. Pomalu jsem ji stáhl bundu z ramen a pověsil ji na věšák. Pramen vlasů jsem ji zastrčil za ucho a mokré tváře ji setřel bříšky prstů.

,,Bude v pořádku," šeptl jsem a zároveň se snažil sám sebe přinutit, abych těm slovům věřil, ,,Bůh ji ochrání, věř mi."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Huhuhuuuuuu 👅😜
Tak jsem se vám vrátila z lyžáku se všemi končetinami 🙆
Jen mi chybí spánek... 😑
Každý den do půlnoci u kluků na chatce (JEN jsme žrali sladkosti!!!) a pak ráno vstávat o půl osmé 😒👌
Na vleku fronty, až jsem si myslela, že si ten kopec vyšlapu až nahoru pěško... 😶
A pak mi ve slalomu z cca 30 míst to třetí uteklo o 1 sekundu... 😐
A pak už jsem ten spánek fakt potřebovala 😂
Ale tak co... I čtvrtý místo ujde... 😎
Ale jinak fakt nezapomenutelný zážitky 😍
A kámoš měl jako vždy totálně nejlepší hlášky... 😂👌
Njn... Zas to nějak rychle uteklo... 😑
Tak se snad aspoň ta kapitola líbila 💗😝
🌹Love you🌹