We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

4🌊

Lindy

,,Mami! Teta je tady!" vypískla Astrid, když se domem rozezněl zvonek. Seskočila ze židličky, na které právě seděla a rozběhla se ke vchodovým dveřím. Vytáhla jsem Freda z dětské přehrádky, kde si až doteď hrál s dětským legem. Když se jeho malé nožičky dotkly parket, hned se svým kolíbavým krůčkem, připomínajícím spíš tučňáčí chůzi, rozběhl za svou sestrou.

,,Měla jsi mě vzbudit," vešel do jídelny rozespalý Marcus bez trička. Rozcuchané vlasy mu trčely do všech stran. Protáhl se, ruce zvedl nad hlavu, čímž se jeho holá vypracovaná hruď napjala. Pousmála jsem se, přistoupila k něm blíž a ruce obmotala kolem jeho pasu.

,,Vyspal ses aspoň trochu?" zvedla jsem bradu a zadívala se mu do očí. Souhlasně přikývl, bříškem palce mě pohladil po tváři a na krátký moment se otřel o mé rty.

,,Zajdu se osprchovat a pak přijdu dolů za vámi," šeptl, otočil se a zmizel na chodbě.

,,Ahojky," nakoukla do jídelny kudrnatá hlava mojí přítelkyně. ,,Doufám, že nejdeme pozdě."

,,Ne, v pohodě," zavrtěla jsem hlavou a nakoukla pod pokličku jednoho ze tří hrnců. Do nosu mě udeřila ostrá vůně rajské polívky. ,,Počkáme na Maca, než se osprchuje."

,,Dobře," usmála se Miriam přistupujíc blíž, aby mě mohla obejmout. ,,Nechceš třeba s něčím pomoc?"

,,Jestli máš chuť" usmála jsem se. O chvilku později do kuchyně vběhli tři malí caparti. Fred celou jejich skupinku vedl a Hage s Rikkem ho jako velitele následovali. Fredík zašmátral v hromadě svých hraček, pár jich vytáhl a podal dvojčatům. Pak se všichni tři z místnosti vytratili stejně rychle jako se v ní objevili.

,,Někdy mi přijdou tak sladcí, že bych je nejraději snědla," zažertovala Miriam. Dala jsem ji za pravdu. Hage s Rikkem jsou jen o necelé dva měsíce mladí, než Fred, ale i přesto si výbroně rozumí. A když jsou ti tři spolu, nic jiného je nezajímá.

,,Čauky," objevil se v naší společnosti Martinus. ,,Neříkej mi, že ta Šípková Růženka ještě spí."

,,Táta je poslední dobou unavený," vrátila se Astrid ke stolu, aby mohla dokrestlit svůj obrázek, ,,máma chtěla, aby se dnes požádně vyspal."

,,Myslím si, že by jste si všichni měli dát na pár týdnů pauzu," doplnila jsem ji zkoumajíc kruhy pod Tinusovýma očima, ,,tohle vám moc neprospívá. Viděl ses dneska ráno v zrcadle?"

,,Do toho se radši už vůbec nedívám," přiznal se, pak si prohlédl Astrid a sedl si na židli vedle ní. ,,Copak kreslíš?"

,,Maminku, jak važí oběd," usmála se moje blonďatá princezna a zvedla svůj obrázek tak, aby ho viděla také Miriam.

,,Páni, ty ale nádherně kreslíš, Atridko," usmála se. ,,Typla bych, že ti je víc, než pět let."

,,Děkuji," usmála se Atrid a schovala si všechny pastelky.

,,Víš co? Zaběhni zkontrolovat brášku s dvojčaty," pohladila jsem ji po vládcích, převzala si od ní obrázek a pomocí magnetek ho připevnila na ledničku ke všem ostatním.

,,Já nechci," zaprotestovala, ,,copak někdo jako já může dohlížet na takové primitivy jako jsou ti tži?"

,,No, Astrid, myslím, že už by ses se mnou neměla koukat na televizi," ozval se od dveří Marcusův smích. ,,Mohla by ses místo toho třeba naučit vyslovovat ř. Na to, že jdeš za rok do školy a ještě ho neumíš, to je teda pěkná ostuda."

,,Maminka žíkala, že se to časem naučím," založila si Astrid provokativně ruce na prsou.

,,To jsem sice říkala," přistoupila jsem blíž a pohladila ji po vláscích, ,,ale na druhou stranu má tatínek pravdu, že bys to už měla ovládat."

Astrid si jen frustrovaně povzdechla. Mac se lehce usmál a přistoupil k ní blíž. Rukama ji objal přes ramena a bříškem ukazováčku jí přejel po celé délce nosu. ,,Víš co? Mám takový nápad. Až se naučíš říkat ř, koupíme ti to malé štěňátko, co se ti tak moc líbilo."

,,Opravdu?!" Vyhrkla Astrid a já společně s ní.

,,Jasně, že jo, slibuju ti to," políbil ji na čelíčko, ,,ale teď běž zkontrolovat batolata, jestli náhodou netropí nějaké hlouposti."

,,Už běžím," vlepila mu Astridka krátkou pusu na čelo a rozběhla se do obýváku.

,,Psa? Vážně?" Přeměřila jsem si Marcuse pohledem.

,,Potřebuje nějakou motivaci," pokrčil rameny, ,,vadí ti to?"

,,Možná se mě mohl aspoň zeptat, než jsi ji něco takového slíbil," máchla jsem rukou a obrátila se zpátky k kuchyňské lince. Miriam už stihla nachystat talíře a mě nezbylo nic jiného, než do nich rozlít polívku.

,,Nezlob se," obmotal mi ze zadu ruce kolem pasu a lehce se se mnou začal pohybovat ze strany na stranu.

,,Nezlobím se," pohladila jsem ho po celé délce jeho svalnaté paže. ,,Jen, aby sis je moc nerozmazlil. Takové děti jsou dost protivné. A ne jen v pubertě."

,,Kdybych je rozmazloval, koupil bych jim toho psa jen tak," pošeptal mi do kůže na krku. ,,Já ale ustanovil podmínku. Tak si uvědomí, že bez práce nejsou koláče."

,,Díky za radu," zasmál se Martinus od stolu, ,,za takové dva tři roky ji použiju."

,,No, to jsem zvědavá," protočila Miriam pobaveně panenky, ,,ale teď pojďte, oběd je hotový."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ahooooj 😊✋
Jo, já vím, kapitola nic moc, ale už jsem prostě potřebovala něco vydat 😂😅
Každopádně aktivita na tomto příběhu nebude nijak pestrá, neboť se nejprve chci zaměřit na jeden, který postupně dopisuji 😉 (a mě tak trochu vánoční a Vánoce jsou už dávno za námi 😅)
Ok...
Tak 💗 hope you like it 💗
🌹Love you🌹