We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

7🌊

Marcus

,,Už usnul," upravil jsem Fredovi přikrývku, když konečně zavřel očka a začal pravidelně oddechovat. Otočil jsem se zpátky k Lindy. Seděla na posteli, ruce složené v klíně. Sice už nebrečela, ale mlčela a s prázdným výrazem čuměla do zdi- a to bylo mnohem horší.

Povzdechl jsem si. Vzpomněl jsem si na radu policisty a sešel dolů do kuchyně pro sklenici vody. V lékárničce jsem pak našel příslušnou tabletku a vrátil se do ložnice. Lind za celou tu dobu, co jsem byl pryč nezměnila svou polohu, což mě na první pohled dost děsilo.

,,Na, zapij to," podal jsem ji prášek i se skleničku.

,,Co to je?" Konečně pohla hlavou a zadívala se na malé bílé kolečko v mé dlani.

,,Prášek na spaní," vysvětlil jsem ji, ,,jinak dneska v noci neusneš."

,,A ty snad ano?" Upřela své čistě zelené oči do mých. Když jsem nevydržel ji pohled opětovat a uhl jím na stranu, chápavě přikývla. ,,Proč si ho teda nevezmeš taky?"

,,Vzal bych si ho, to mi věř," posadil jsem se na postel vedle ní, skleničku odložíc stranou na noční stolek, ,,ale kdyby se náhodou objevilo něco nového, kdyby třeba volali z policie nebo Fred jen začal plakat, měl bych být plně při smyslech."

,, Obdivuji, že jsi tak silný," šeptla a bradu sklonila dolů, ,,vůbec nic to všechno s tebou nedělá..."

,,Lindy," natáhl jsem se pro obě její ruce, které jsem hned schoval do svých dlaní. Její jemně hladká pokožka mě hřála na mé. ,,Ani nevíš, jak moc mě to sžírá. Příšerně se o naši malou holčičku bojím. Nejraději bych se teď rozběhl do tmy a hledal ji, dokud bych ji neměl u sebe v náručí. Bolí mě představa, s kým teď je a co všechno jí dělají...-," zamrkal jsem, abych zahnal slzy, ,,- ale musím být silný. Už jen kvůli tobě a Fredovi. Ty potřebuješ podporu a on zase péči. Snažím se, aby jste měli pocit, že jste oba v bezpečí. Kdyby jste mě viděli zhrouceného, byli by jste na tom ještě hůř."

Dlaní mi přejela přes celou paži až k zátylku. Bříškem palce mě chvíli hladila za krkem, aniž by narušila kontakt našich očí. Nakonec si mě přitáhla k sobě, hlavu umístila na mé rameno a objala i druhou rukou, kterou mi hned začala přejíždět po zádech. Já jsem ji své volné ruce obmotal kolem pasu, rty přiložil k jejímu spánku a lehce se s ní začal houpat že strany na stranu.

,,Taky si ten prášek nevezmu," zašeptala mi do kůže na krku, ,,zůstanu vzhůru s tebou."

,,Lindy, to není dobrej nápad," nesouhlasil jsem, ale to už se odtáhla a umlčela mě sladkým polibkem. Vzdechl jsem a dlaň ji přiložil k líčku. Nechtěl jsem přestat. Dotek jejích měkkých rtů mě uklidňoval. Dodával mi sílu, která mě každou další minutou opouštěla.

,,Dobře," souhlasil jsem nakonec, když mi došlo, že ji do ničeho nemůžu nutit, ,,ale pokusíš se aspoň na chvíli usnout."

Souhlasila, tak jsem si lehl vedle ní, přehodil přes nás peřinu a rukou přehozenou přes její pas jsem si ji přitáhl blíž. Neodpustil jsem si krátký polibek na čelo, čímž se mi povedlo ji na rtech vykouzlit náznak úsměvu.

Lindy

Přes tenkou látku pyžama jsem cítila horkost jeho dlaně. Schoulila jsem se do jeho náruče a přivřela oči.

Stále nechápu, jak minuta mé nepozornosti mohla způsobit něco takového. Moje malá Astrid je teď někde úplně sama. Pokud ještě je...

Ne! Zatřásla jsem hlavou. V žádném případě jsem nechtěla myslet na to nejhorší. Už tak mě dost znepokojovala skutečnost, že nikdo neví, kde je. A všechno je to jenom moje vina. Měla jsem se jí víc věnovat, hlídat ji. Nesoustřeďovat svou pozornost pouze na Freda.

Srdce mi svíraly bolestivé řetězy. Bylo tak těžké a každý tep silně bolel.

Po chvíli jsem ucítila, jak Marcusovi škublo hrdlo. Odtáhla jsem se tak, abych mu viděla do obličeje. Sledoval mou tvář a z očí mu vytékaly malé kapičky slz. Sem tam se neudržel a vyloudil ze sebe tichý vzlyk.

Dotkla jsem se dlaní jeho mokrého líčka a jediným pohybem palce mu ho osušila. Pak jsem si ho přitáhla blíž a opřela o sebe naše čela. Mac si chytl mojí ruku, kterou jsem ho doposud hladila po tváři a propletl naše prsty. Oba jsme přvřeli oči, vnímajíc, jak nám dech toho druhého dopadá na pokožku. V tuhle chvíli jsme jen potřebovali blízkost toho druhého...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Taaaak a je tu další kapitolka 😆😉
Co vaše pocity...? 😏😶
Či názory...?
Víte, co dělat 😁💬👇
Jinak jsem chtěla oznámit, ať v následujícím týdnu neočekáváte kapitoly... Vypnou nám WiFi a stejně bych si asi dala takovou týdenní pauzu, abych nabrala do hlavy nějaké nápady pro rozepsané storky 😌
Tak děkuji za pochopení a doufám, že se kapitola líbila 😘💖
🌹Love you🌹