We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

14🌊

Lindy

Tíživé ticho, visící ve vzduchu narušoval pouze zvuk tikajících hodin na stěně. Neodvážila jsem se ani nadechnout, jen abych nenarušila tuhle napjatou chvíli. Srdce se mi dozajista zbláznilo. Buď tlouklo rychle jako o závod nebo naopak jakoby vynechávalo každý druhý úder.

,,Musím vás požádat," pokračoval Førdson, ,,aby jste šel s námi dobrovolně, ať nemusíme použít donucovací prostředky."

,,Smím nejprve vědět, díky čemu jste usoudil, že jsem unesl vlastní dceru?" složil si Marcus ruce na prsou, aniž by s ním přerušil oční kontakt.

,,Důkazy tomu nasvědčují..." začal si Gefferson vytahovat z kabely nějaké štosy papírů.

,,Snad si nemyslíte, že by Astrid unesl Marcus!" vmísila jsem se do hovoru.

,,Slečno..."

,,Ne," zavrtěla jsem hlavou, ,,Marcuse moc dobře znám, víc, než kdokoliv jiný. Miluje naše děti, neunášel by je! Jaký by k tomu měl asi sakra důvod?!"

Vyšotřovatel mě chvíli zkoumal očima, než odložil papíry na stůl. ,,Mohu vědět, kde jste přišla k tomu monoklu?"

Zarazila jsem se. ,,Uklozla jsem v koupelně na mýdle a..."

,,Já jsem jí to udělal," skočil mi do řeči Marcus, čímž zničil veškeré mé snahy zamaskovat pravdu, která by mu mohla přitížit. ,,Přehnal jsem to s pitím a neovládl se."

,,A vy ho i po tom, jak vám ublížil, chráníte?" směřoval Førdson další svou otázku mým směrem. Nadechovala jsem se, abych mu na ni odpověděla, ale předběhl mě. ,,Dovolte, abych vás seznámil s veškerými nalezenými důkazy. V době, kdy se čin údajně odehrál, odešla celá skupina na oběd, avšak bez jednoho člena. Ten nastoupil do auta, jehož SPZ byla falešná, dojel k parku, kde ho zachytily webové kamery, na kterých do parku vchází sám a o pár minut později už vybíhá ven s malou Astrid v náručí. Prosím, jen se sama podívejte."

Na stole rozevřel svůj laptop a najel na složku souborů, jenž měl uloženou na ploše. Rozjelo se video, z jehož obrazu jsem hned pochopila, z jaké části města kamera pochází. Na okraji parkoviště zastavilo auto, z kterého hned na to vystoupil vyšší muž. Srdce se mi zastavilo, když jsem v něm v okamžiku poznala Marcuse. Chvíli se rozhlížel kolem, pak vešel do parku a následovala asi deseti minutová odmlka, kdy se nic nedělo. Právě proto ji Gefferson přetočil až na čas, ve kterém Marcus vyběhl z parku, v náručí držel Astrid, kterou strčil do auta, nastoupil na místo řidiče a odjel.

,,K tomu jsme ještě prohledali vaši pracovní šatnu," pokračoval Førdos jen, co video skončilo, ,,a našli jsme tam tuto mikinu, jež podle popisu měla Astrid na sobě v době zmizení."

Podal mi plastový sáček, ve kterém se opravdu nacházela Astriidina mikinka. Nevěřícně jsem ji převracela v rukou a stěží zadržovala slzy, které se mi tlačily do očí.

,,Tak co? Pořád ještě máte nutkání obhajovat ho?" vytvořil na své tváři vítězný úšklebek. Pohled jsem upřela na Marcuse. Nedokázala jsem z jeho výrazu nic vyčíst. Jen jeho oči byly pod návalem smutku tmavější, než kdy jindy.

,,Lind," šeptl a chtěl ji schovat pramen vlasů za ucho, ale cukla jsem sebou a ustoupila o krok dozadu. Odstín jeho čokoládek poteměl ještě víc. Věděla jsem, že je to nesmysl, ale můj mozek odmítal poslouchat srdce.

,,Znovu vás tedy žádám, pane Gunnarsene, aby jste šel s námi, pokud možno dobrovolně," stoupnul si Gefferson mezi nás.

Cítila jsem, jak na mě Marcus upírá svůj pohled. Možná po mě chtěl, abych projevila, že mu věřím, dokázala, že ho miluju. Ale mikina, kterou jsem stále svírala v ruce mi vyrazila dech, až jsem se neodvážila na něj třeba jen podívat.

,,Dobře," vyšel z jeho úst vzdech, který mi drásal srdce. ,,Půjdu s vámi, ale vy ji zajistíte ochranu. Budete mi ručit za to, že se jí nezkřiví ani vlásek."

,,A kým by asi měla být ohrožena?" protočil Førdson očima.

,,Tím, kdo doopravdy unesl naší dceru a teď se nás snaží všechny rozdělit, jen aby zůstala sama a byla tak zranitelná," pronesl Marcus, aniž by chvíli zaváhal. Teprve teď jsem si vzpomněla na včerejší telefonát. Mozek ustoupil a srdce konečně vyhrálo.

,,Dobrá, jak chcete," pokrčil vyšetřovatel rameny, ,,ale teď ruce."

Ozval se praskavý zámek železných pout, které od této chvíle obepínaly Marcusovo zápěstí. Dva policajti v uniformách jo hned chytli, každý za jednu paži a mířili k východu. Marcus sklonil hlavu a bez protestů kráčel s nimi.

,,Počkejte!" Rozběhla jsem se za nimi. Dostihla jsem je v chodbě, kde se na mě Førdson s nechápavým výrazem otočil.

,,Dejte nám pět minut, prosím," postavila jsem se k Marcusovi.

,,Tři. A ani o sekundu navíc!" Protočil Gefferson očima a naznačil policistům, aby od nás odstoupili. Konečně jsem své oči zabodla do Marcusových panenek.

,,Lindy, já..." Nedochoval se, ale zarazila jsem ho.

,,Pšššt," přiložila jsem mu svůj ukazováček k ústům, ,,já vím, že by jsi to nikdy neudělal."

Sklonil se, aby směl opřít své čelo o moje. Neváhala jsem a jeho tváře uchopila do dlaní. Z očí mi pomalu začaly téct slzy. ,,Marcusi, nezvládnu to. Nedokážu tu zůstat sama."

,,Lindy," šeptl, ,,jsi neskutečně silná dívka. Vlastně ta nejsilnější, kterou jsem kdy potkal. Dokázala ses přenést přes svou nepěknou minulost..."

,,Ale to jenom díky tobě," musela jsem ho doplnit.

,,Dobře, ale to ty jsi ji prožila, snášela jsi ji celou ti dobu, dokud ses nedostala ke mně. Jsi moje úžasna Lind, kterou jen tak nic nerozhodí. A kdyby něco, stále se můžeš obrátit na Tinuse s Miriam."

Nosem se mi otřel o líčko, aby mi mohl šetřit mokré slzy. ,,A neboj se, brzo budu zpátky."

,,Marcusi," pevně jsem obmotala své paže kolem jeho krku. Zabořil se mi nosem do krku. Pod jeho horkým dechem mi přecházel mráz po zádech a husí kůže naskakovala všude po těle.

,,Čas vypršel," ujal se Førdson slova, nacož mě muži v uniformě od Marcuse odtrhli. Dívala jsem se na jejich záda, dokud za sebou nepráskli dveřmi.

Složila jsem se na zem a nedokázala přestat brečet. Proč chce, abych byla sama?! Proč mi bere všechny, které miluji?! Co jsem mu sakra udělala?!

Zazvonil telefon. Pevná linka. Proč mám špatné tušení, že vím, kdo to je?

,,P-prosím?" polkla jsem vzlyk.

,,Jsi opravdu šikulka," ozval se očekávaný hlas. ,,Teď jsem si prověřil, že opravdu umíš držet jazyk za zuby."

,,Tohle jste přehnal," zatoužila jsem chytit jeho krk a zatočit s ním jak nejvíc by to bylo možné.

Ale jen se začal smát. ,,Brouku, já to přeháním už od začátku."

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak a je tu další kapča 😉
Omlouvám se, že nevyšla včera, jak jsem slíbila, no, času bylo málo 😇
Tak snad se aspoň líbila 🤔💗
🌹Love you🌹