We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

26🌊

Lindy

Na sucho jsem polkla, když mi na mysl přišla představa, jak by takový život asi vypadal. Nemůžu dovolit, aby Astrid vstoupil do života člověk, který mě samotné způsobil tolik bolesti. Nechci, aby trpěla. Já jsem od života dostala hodně bolesti a nedopustím, aby ji ona zažila taky.

,,Tahle nabídka mi nevyhovuje," složila jsem si nesouhlasně ruce na prsou a potlačovala strach, který klepal na dveře a dožadoval se, abych ho pustila dál.

Hrubě se zasmál, až se mu ohryzek na krku rozkmital nahoru a dolů. ,,Brouky, to já jsem ten, kdo tady určuje pravidla. To, co se tobě líbí nebo nelíbí je mi zcela u pr..."

,,Já s vámi klidně zůstanu," skočila jsem mu do řeči dřív než bych ztratila odvahu, ,,ale Astrid pustíte."

Vypadalo to, jako by se dusil svým vlastním smíchem. Sklenici s vínem, kterou držel v ruce prudce položil na stůl, až z ní většina červené tekutiny vystříkla všude možně. Když se už konečně trochu uklidnil, přišpendlil na mě svůj drsný pohled a ukazováčkem mi zamával před obličejem. ,,Tak to teda ne, holčičko. Proč bych to asi tak dělal?"

,,Je to dítě!" Vykřikla jsem.

,,No a?" Jeho tón hlasu mě vytáčel čím dál tím víc.

Zhluboka jsem se nadechla. ,,Prosím vás. Bojí se. Je z toho všeho vystrašená. Ukažte, že v sobě máte alespoň kousek soucitu. Že se tam uvnitř skrývá nějaký člověk, který má emoce i city..."

,,Nezkoušej hrát na moje svědomí!" praštil do stolu. ,,Pořád ti ještě nedochází, že tohle je moje hra! A my ji budeme hrát tak, jak já řeknu!"

,,Prosím!" Nevydržela jsem to. ,,Udělám cokoliv... Skutečně cokoliv, jen ji musíte pustit..." Polkla jsem. Celou dobu jsem doufala, že toto nebudu muset vyslovit. Byla jsem si více než jistá, že teď toho budu litovat. Ale jestli to mělo zachránit Astrid, byla jsem ochotná to podstoupit.

Na chvíli se zarazil a měřil si mě pohledem, jako by přemýšlel. Svým velkým palcem si při tom přejížděl po neoholené bradě. Zdá se to naivní, ale doslova jsem slyšela, jak mu vousy po doteku prstu vibrují. Každá další sekunda, kdy toto provozoval, mě ubíjela. Netrpělivě jsem se kousala do spodního rtu a čekala na jeho odpověď.

,,Dobrá tedy," pronesl konečně slova, která jsem tak dlouhou dobu očekávala. ,,Pustím ji. Mám však následující podmínky: Tak za prvé, vysadíme ji někde daleko od města, co jen nejvíce to půjde. Za druhé, napíšeš dopis, že ji Gunnarsen skutečně unesl a že ti vyhrožoval smrtí, když to někomu řekneš. Dále tam připíšeš, že ses Astrid vydala hledat na vlastní pěst, našla jsi ji, ale zranila se a v posledních minutách svého života stihla napsat tento dopis. Zakončíš ho nějak tak, aby to vypadalo, že ti už opravdu docházely síly. A za třetí, nebudeš protestovat. Nikdy od tebe nebudu chtít slyšet jediný slovo proti, byť budeme dělat cokoliv. Je ti tohle všechno jasný?!"

,,Jste naivní, tohle vám přece nikdo neuvěří," zavrtěla jsem hlavou.

,,Ber nebo nech být," pokrčil rameny. ,,Ale pamatuj, že jinak tu malou nepropustím a zůstane se mnou zrovna tak jako ty."

,,Dobře, udělám všechno, co chcete," přikývla jsem.

,,Ale opovaž se vymyslet nějaký plán!" Zahrozil mi prstem. ,,Johnatan vás bude hlídat a pečlivě poslouchat každé vaše slovo. Jestli se mi donese, že něco chystáš, má to ta malá spočítaný, jasný?!"

Tiše jsem přikývla na znamení souhlasu, na což mě někdo hrubě chytil za pak a táhl zpátky do plísní zatuchlé místnosti. Astrid seděla na zničené matraci a tiše plakala. Jen co se mnou vkročil do pokoje, vrhla jsem se k ní a silně ji objala. Pravděpodobně Johnatan za sebou zavřel dveře a posadil se na dřevěnou židli přesně naproti nám, aby nás měl přímo na očích.

,,Maminko, co se bude dít teď?" Vzlykla mi As do trička.

Opatrně jsem ji pohladila po hlavičce a zkontrolovala nepříjemného může v rohu, který mi svým výhružným zamručím dal najevo, že opravdu nemá cenu něco zkoušet.

,,Neboj se, broučku, ten pán tě pustí," pokusila jsem se jí ujistit, avšak mi to moc nevyšlo.

,,A tebe taky?" Zabodla do mě své dvě čistě modré oči, hluboké jako průzračné studánky.

,,Ne," povzdechla jsem si, ,,víš, pro to, aby pustil tebe jsem musela něco obětovat. Takže mě si tu nechá, ale ty budeš v bezpečí."

,,Ale já chci zůstat s tebou," obmotala mi ruce kolem hrudi a silně si mě k sobě natiskla.

,,Neměj strach," políbila jsem ji na temeni hlavy. ,,Všechno určitě dobře dopadne. Málo jsi spala, andílku, zavři na chvilku očička a pokus se usnout."

,,Ale mami..." Nadechovala se, ale přiložila jsem si ukazováček k ústúm a nenápadně naznačila směr k muži, který nás stále sledoval. Věděla jsem, ženje Astrid chytrá holčička a pochopí, že v jeho přítomnosti bude lepší nemluvit vůbec. Pomalu přikývla a svou hlavičku si odložila na můj klín. Když zavřela oči, začala jsem ji zpívat nějaké náhodné písničky, díky čemuž pomalu začínala usínat.

Pohled mi opět spadl na Johnatana, který se právě nechutně dloubal v nose. Musím nějak vymyslet, jak se z tohohle všeho vůbec dostat.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ahojky 👋
Tak se po dlouhé době hlásím s další kapitolou... 😧
Ale znáte to... Konec školy, začátek prázdnin... 😌
Jinak jestli už je máte, tak jak je užíváte? 😏
Já mám od školy pohov už od čtvrtku a teď trávím rodinnou dovolenou v Tatrách 😍💜 to půjdou ty kila dolů 😏😂
A pokud prázdniny teda ještě nemáte, tak hodně síly do toho posledního týdne 😘💙
🌹Ich liebe euch🌹