We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

25🌊

Lindy

Ztuhla jsem na místě. Pomalu jsem se otočila a zadívala se do černé prázdnoty za mnou. Když se mi zrak konečně trochu přizpůsobil zdejšímu šeru, zahlédla jsem v koutě starou matraci, na níž seděla drobná holčička, tlačící si kolénka k bříšku.

V tu chvíli už mě nic nezajímalo. Srdce se mi v hrudi snad zbláznilo, když jsem se k ní vrhla a pevně si ji vtiskla do objetí. Po tvářích mi stékaly pramínky horkých slz, když jsem ji hladila po jejích, prachem zanesených, blonďatých vláscích. Své krátké ručičky mi obmotala kolem krku a plakala rovněž jako já.

,,M-maminko," šeptla, ale zarazila jsem tím, že jsem si ji na tělo natiskla ještě víc.

,,Shhh, broučku," posadila jsem se s ní v náručí na zničenou matraci, ,,všechno je v pořádku, už jsem u tebe."

Netuším, jak dlouho jsme tam seděly, ale potřebovaly jsme se obě uklidnit. Astrid se pomalu přestávala třást a mé srdce se každou další minutou, kdy jsem ji držela v náručí, zklidňovalo. Byl to tak krásný pocit. Opět ji držet v náručí, cítit její blízkost a vědět, že je v pořádku. Jistě, uvědomovala jsem si, že ještě zdaleka není po všem. Stále netuším, co chce s nàmi Kingsley udělat. Ale teď jsem s ní a mohu ji aspoň částečně ochránit. Pokud to bude jenom trochu možné, pokusím se ho přemluvit, ať ji pustí. Mě si tady může klidně nechat, ale ona tady zůstat nemůže.

,,Tak moc jsem se o tebe bála," pohladila jsem ji po tvářích a vlepila láskyplný polibek na její špinavé čelíčko. ,,Neudělali ti nic? Nešahal někdo na tebe, aniž by se ti to líbilo?"

,,Ne," zavrtěla hlavou. ,,Mami, kdo je to? Co chce? Proč nás unesl?"

Pohladila jsem si po vláscích. ,,Neboj se. Neublíží nám. Aspoň tobě ne."

,,Ale co je zač?"

,,Jeden zlý pán. Myslí si, že mu tatínek kdysi ublížil, víš? A on ho teď za to chce potrestat."

,,Tátu?" Mihl se v jejích očích odstín strachu. ,,Ale táta nikdy nic neudělal! Nesmí mu ublížit! Já ho mám ráda! Mami, kde je táta?"

,,Neplakej, zlatíčko," začala jsem ji hladit po zádech, zatímco opět smáčela mé tričko svými slzičkami. ,,Nemusíš se bát. Tatínek je v bezpečí."
Nemohla jsem jí říct celou pravdu. Už tak byla dost zničená. Jen jsem se sama modlila, aby to byla pravda. Kingsley ale přece sám řekl, že mu chce ublížit tím, že ho připraví o jeho nejbližší. Neudělal by mu ještě něco dalšího, že ne?

,,Já jsem si myslela, že je to táta," špitla Astrid v mojí náruči, ,,vypadal tak. Volal na mě jménem a podával mi moje nejoblíbenější lízátko. Ale pak mě chytil a odtáhl pryč... Když jsem se pak probudila, ležela jsem tady. A ten hnusnej pán žíkal, že mě nebudete hledat a tak zle se pži tom smál..."

,,Astridko, ani nevíš, jak dlouho jsem se tě snažila najít. Nebo aspoň nějakou stopu, která by mě k tobě dovedla. Ale on je moc chytrý a všechno si dokáže zajistit, takže jsme nenašli vůbec nic."

,,A co budeme dělat teď?" Upřela na mě své modré oči. Mlčela jsem a jen se do jejích čistých studánek dívala, jako bych v nich hledala odpověď sama.

,,Vyspíme se," zhodnotila jsem po chvíli. Lehla jsem si, nacož se ke mně Astrid přitulila. Přehodila jsem přes nás špinavou deku, jenž tu ležela a rukou ji ještě jednou pohladila po vláscích. Pootevřela jsem ústa a potichu ji do ouška zpívala její oblíbené písničky, dokud jsem si nebyla jistá, že opravdu spí.

Narozdíl od ní jsem měla problém usnout zase já. Ještě dlouhou dobu jsem tam jen tak ležela, koukala do tmy a přemýšlela, co bude dál.

*

,,Hej! Budíček!" Zařval na nás vysoký holohlavý muž. Astrid sebou leknutím škubla a následně se ke mně víc natiskla. Obmotala jsem ji ruce kolem těla a pohlédla na hrůzu vyvolávajícího, silného chlapa.

,,Tady máš něco k jídlu," hodil po Astrid sáček suchých rohlíků, ve kterém jsem koutkem oka zahlédla i trojúhelník taveného sýra. ,,A ty," ukázal na mě svým tlustým prstem, ,,tak ty jdeš se mnou."

,,Mami, nechoď!" Vykřikla Astrid a pevně si mě chytla, jen abych nikam nemohla odejít. Bohužel, muž nevypadal, že by se se mnou chtěl zrovna dvakrát dohadovat.

,,Vrátím se, broučku, neměj strach," ujistila jsem ji. ,,Mezitím se najez, ať nemáš, hlad ano? Za chvilku budu zpátky."

Pomalu jsem se loudala za vysokým mužem. Bylo hned jasné, kam mě vede. A byla jsem za to vlastně ráda. Sama jsem si s ním chtěla promluvit.

,,Dobré ráno, číčo, vyspala ses dobře?" Seděl na tom samém místě jako včera. Mávl na muže, aby nás nechal o samotě, nacož mi naznačil, abych se posadila na židli naproti němu.

,,V rámci možností," procedila jsem skrz zuby.

,,Nebuď tak ostrá," odlil si z flašky skleničku wisky a převrátil ji do sebe. Nabídl i mně, ale já záporným pokýváním hlavy odmítla. Na to si nalil ještě jednou. ,,Poslouchej, mám pro tebe nabídku. Co jsem chtěl, udělal jsem. Gunnarsen trpí a ještě dost dlouho bude. A my bychom mezitím mohli někam odjet, co říkáš? Říkal jsem si něco jako Amerika?"

,,Tak posledně jste mě chtěl odtáhnout do Austrálie a teď je to Amerika?" Uchechtla jsem se ironicky. ,,Neříkal jste, že o mně vám ve skutečnosti nejde?"

,,Ano," přikývl, ,,ale nemůžu tě teď vrátit, pochop. Všechno by jsi to vykecala a to já samozřejmě nechci. Jak už jsem říkal, jsi pro mě taková odměna navíc. Gunnarsena jsem zničil a k tomu ještě získal tebe a to ještě není ani deset ráno."

,,A co Astrid?" založila jsem si ruce na prsou.

,,Můžeme ji vzít s sebou," pokrčil rameny, ,,vytvoříme novou rodinu. No, není to snad lákavá nabídka? Kočko?"

~🍍 Love pineapples 🍍~
Huuuuuu 😏 ahojte všici 🙆💛
Tak jak se vede? 😋
Máte tady tu kapitolu, kterou jsem vám do pátku slibovala 😘💕
Tak snad se líbí 😊💟
🌹Ich liebe euch🌹