We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

16🌊

Lindy

,,Tady máš," vložila mi Miriam do rukou hrnek s horkým čajem. Kolmo vzhůru z rudé tekutiny stoupal dým, nesoucí s sebou vůni sladkých jahod. Opatrně jsem usrkla, abych si nepopálila jazyk, nacož jsem ruce i s hrnečkem složila zpátky do klína.

,,Nevěřím, že to udělal!" Přecházel Martinus nervózně před krbem, nepřestávajíc si prohrabovat vlasy. ,,Bože! Vždyť je to můj bratr a já ho znám moc dobře! K ničemu takovému by se přece nesnížil!"

,,Lásko," povzdechla si Miriam, přešla k němu a přiložila mu ruce na ramena, aby se alespoň trochu uklidnil. ,,Nikdo z nás si nemyslí, že by to Marcus skutečně udělal."

Martinus ji na to něco odpověděl, ale to už jsem je přestala vnímat. Už celé dva dny Marcus sedí někde na nepohodlné staré matraci a nemůže dělat nic jiného, než čekat. Zatímco já bych toho mohla dělat hodně. Ještě jsem se neodhodlala obléct se a jít ho navštívit. Ale když už s ním budu mluvit, chci mu říct všechno o anonymních telefonátech a neznámém muži, který u sebe Astrid drží . Na druhou stranu se mu podařilo dostat Maca do vězení. A jestli mě opravdu sleduje, jak bude reagovat, až mě spatří, jak to mám namířeno do věznice? Co když i tam má své špehy? Říkal jasně, že o tom nesmí vědět ani Marcus. Ale já sama to v sobě nést nedokážu. Potřebuji někomu předat alespoň poloviční váhu.

Hage se pomalu vyšplhala až ke mně na gauč. Hlavu mi položila na stehno a svou drobnou ručičkou mě pomalu hladila po lýtku. Jemně jsem ji zabořila prsty do jejích řídkých vlásků a oplácela jí to stejným gestem. Před očima jsem opět spatřila svou malou Astrid, jak si na koberci před krbem hraje s panenkami. Kolem ní si to spokojeně cupital Fred a Marcus je oba z blízkého gauče pozoroval. Pokud existuje nějaká možnost, jak tuhle vizi uskutečnit, musím jednat. A to rychle.

,,Zajdi za Marcusem," promluvila jsem, čímž jsem přerušila rozhovor Tinuse s Miriam. Oba na mě pohlédli a najednou oboum dvoum došly slova.

Nakonec Martinus přece jen přikývl. ,,Půjdu s tebou."

,,Ne," zavrtěla jsem hlavou, hrneček odložila na stůl a něžně od sebe Hage odstrčila. ,,Chci jít sama."

Tinus se mě chvíli snažil přemluvit, že mě tam aspoň odveze, ale já je do tohohle všeho zatahovat nechci. Nepřála bych jim, aby si museli procházet tím, čím právě trpíme my. Jsou spokojená krásná rodinka. A tak to musí zůstat.

Marcus

,,Hele, blonďáku, nechceš si s náma zahrát!" Křikl na mě nízký holohlavý chlap, trochu víc při těle. V ruce držel dřevěnou tyčku a společně s dalšími třemi, velice podobnými muži stáli kolem kulečníkového stolu.

,,Ne, díky, nemám náladu," zavrtěl jsem hlavou a pohled obrátil zpátky k oknu. Sledoval jsem venkovní dvůr plný všeho možného harampádí. Nijak záživná činnost, ale osvědčilo se to jako mnohem lepší způsob, jak trávit odpoledne ve 'společenských' místnostech. Většinou nám dovolovaly chodit na chvíli ven, ale dnes mi počasí nevyhovělo. A než abych hrál nezajímavé hry či seděl na gauči s dalšími, dosti zapáchajícími zločinci, radši budu jen tak sedět na židli a doufat, že je tohle všechno jen zlej sen.

,,Kočičko, dneska večer mám volnou celu," pískl ten samý muž, co mě předchvílí vyzval, abych si s nimi zahrál. Pootočil jsem hlavu, abych zjistil, na koho mluví. Strážník do místnosti právě přivedl nižší, krátkovlasou blondýnu. Pod pravým koutkem úst se jí blýskala malá stříbrná tečka a druhý piercing měla přidělaný u pravého obočí. Její zářivě modré oči rychle přelétly po místnosti, při čemž jsem měl pocit, jako by se pohledem na krátkou chvíli zabodla přímo do mě. Policajt, jenž ji doprovázel ji z rukou sundal pouta a následně opustil prostor.

Když se rozešla místností, pochopil jsem, proč na ní všichni začali povykovat a pískat. Měla dokonalou postavu. Zadek tak tak na míru a vepředu o znaky na hrudi také neměla nouzi.

,,Promiň, je tu volno?" Zarazil jsem se, když jsem si uvědomil, že stojí přímo u mě a ukazuje na volnou židli po mé levici. ,,Upřímně, moc se mi k nim sedat nechce," ukázala palcem přes rameno na jinou skupinku chlapů, kteří po ní házeli chtivé pohledy.

,,Jo, chápu," přikývl jsem, ,,jen se posaď."

,,Díky," posadila se,neotálela a hned započala konverzaci, ,,ty jsi ten zpěvák, nemám pravdu? Co tady, pro Boha žijícího, děláš?!"

,,Jo, to jsem já," povzdechl jsem si. ,,To bych teď radši nerozebíral. Spíš by mě zajímalo, co ženská dělá v mužský věznici?"

,,Ale," máchla rukou a následně si ji i s druhou založila na hrudi, ,,prej jsem ti ostatní 'šikanovala'. Tak mě hodily sem, že prý si to na mužský nedovolím. Ale to se pěkně pletou. To, že jsem ženká, neznamená, že se bojím chlapů. Jsem tu už přes dva týdny a během toho jsem si kolem prstu obmotala už nejméně deset z nich. Když máš své metody, je to jednodušší, než se zdá. Mimochodem, jsem Raven."

S přikývnutím hlavy jsem lehce zvedl koutky úst výš. Docela mě udivilo, že se nebojí mluvit takhle otevřeně. Zajímalo mě o ni i více věcí. Už jsem je měl na jazyku, stačilo je jenom vyslovit, když se ve dveřích objevil další strážník, při čemž jeho vstup doprovázelo mé jméno. ,,Gunnarsene, máte tu návštěvu."

S překvapeným výrazem ve tváři jsem se postavil, přešel k němu a nechal si na ruce nasadit železná pouta. ,,Návštěva? Pro mě?" Neodpověděl mi. Místo toho mě vedl známou dlouhou chodbou, než odbočil do další a ocitli jsme se tak v druhém křídle. Zastavil u bílých dveří, které hned otevřel a vešel se mnou dovnitř. Byla vlastně úplně prázdná, až na jeden stůl přesně uprostřed a dvou židlí. Konečně jsem se po dvou dlouhých dnech dokázal usmát. Na jedné seděla moje drobná blondýnka, jenž svůj pohled upírala do desky stolu, o níž měla opřené své tenké paže.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ahoj všichni 😢💔
Doufám, že se vám aspoň trochu líbila kapitola 💟
Písnička v médiích vůbec nesouvisí s příběhem, ale je moje oblíbená od již už mrtvého, ale i tak příšerně talentovaného Aviciiho 😍💖
Vždy jsem milovala jeho songy, byl to prostě úžasnej DJ 😱💓
Ale bohužel, smrt jednou čeká na každého z nás 😭💔
Ruhe in Frieden, meine Liebe ✝❣
🌹Ich liebe euch🌹