We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

19🌊

Lindy

Ještě než úplně opustil místnost, věnoval mi krátký pohled jako poslední šanci dodat mi odvahu. Když se za ním bílé dveře zabouchly, záda jsem přirazila ke stěně a sjela po ní dolů. Bříškem palce jsem si přejela po rtech, na kterých jsem stále cítila jeho horké polštářky. Hlavou jsem se zapřela o chladnou stěnu. Tváře, které mi tu Marcus před chvílí utřel, jsem už opět měla celé mokré. Jak si může být tak jistý, že to zvládnu? Chtěla bych mít jeho přesvědčení. Nepřenesla bych se přes minulost, kdybych ho neměla po boku. A teď je tady a mě nemá kdo podpořit.

Po delší době jsem se konečně zvedla a pomalu vyšla ze záchodů i celé budovy. Na město se začínalo snášet noční šero a pouliční osvětlení už dávno ozařovalo chodníky. Drobnými kroky jsem se šnečím tempem loudala domů. Ani nevím, jestli to ještě vůbec mohu nazývat domovem. Vždyť to je jen pár zdí, které obklopují prázdné pokoje. Každou hodinou, kterou v něm strávím sama, mám pocit, že se zmenšují, jako by mě chtěly svou tíživou mlčenlivostí rozdrtit.

Míjím na ulici tisíce lidí. Na zlomek vteřiny si mě prohlédnou, ale pak stejně pokračují dál, vlastně jako by mě vůbec ani neviděli. Netuší, co se uvnitř mě skrývá za bolest. A i kdyby o ní přece jen něco málo věděli, nedokáží se vžít do mé situace, tak nad ní radši jen máchnou rukou, aby se jí dál nemuseli zabývat. Možná právě teď míří po náročném dni domů za svou rodinou, aby s ní mohli strávit příjemný večer, pobavit se o všech zážitcích, které dnes měli možnost zažít, společně povečeřet, uvelebit se v obývacím pokoji na gauči a na závěr dne zhlédnout nějaký zajímavý film. Byly doby, kdy jsem zažívala úplně to stejné. Také jsem se těšila, až vložím klíč do zámku, pootočím s ním a v botníku ze sebe shodím jak boty, tak i kabát. V kuchyni pak odložím tašky s nákupem a už jen budu objímat své děti. Ale dnes mě nic takového nečeká. Ani zítra, ani příští týden, otázkou je, jestli vůbec ještě někdy. Tak moc jsem milovala svůj život. I po tom všem, co se v minulosti odehrálo. Teď mám pocit, jakoby opět ztrácel smysl. Moje rodina se rozpadá na stále menší kousky, stejně jako náš společná budoucnost. A co nevidět ani z jednoho nezbyde vůbec nic.

Trvalo mi to déle než obvykle, ale i tak jsem se dostala domů ještě před devátou. Neměla jsem však na nic sílu. Odhodila jsem klíče na komodu, hrála do skříňky pro deku a sedla si na gauč. Chvíli jsem uvažovala, že bych v krbu rozdělala i oheň, avšak nakonec jsem se jen přikryla dekou a s hlavou plnou myšlenek koukala na prázdný koberec, na němž většinu času seděly obě děti a společně si hrály. Z mého přemýšlení mě vyrušil až můj vlastní mobil, zběsile vybrující v mé kapse.

Marcus

,,Tak, už je ti líp?" Sjel mě strážník pohledem jen co jsem za sebou zavřel dveře toalet. Beze slova jsem přikývl, nacož mi opět nasadil pouta a vrátil se se mnou do mé cely. ,,Kdyby ti bylo zas špatně, zavolej dozor."

Když odešel, posadil jsem se na svou nepohodlnou postel a dlaněmi si protřel tvář. Uvažoval jsem, zdali byl dobrý nápad si dnes Lindy až tak moc připustit k tělu. Mé vzrušení bylo stále čerstvé a nevypadalo, jakoby chtělo v nejbližší době ustoupit. Měl jsem v plánu si prostě jen lehnout a pokusit se usnout, když v zámku opět zachrastily klíče a dveře se otevřely.

Už jsem se stavěl na nohy a natahoval ruce pro pouta, ale k mému nepochopitelnému překvapení dovnitř proklouzla Raven a dveře za sebou opět zavřela.

,,Co..." Nechápavě jsem na ni civěl, neschopen slova.

,,Čauky, říkala jsem si, že bych zašla na návštěvu," prohrábla si svoje krátké blonďaté vlasy, obešla mě a posadila se na postel. ,,Páni, máš víc luxusní čelu, než já."

,,Jak ses sem sakra dostala?!" Dokázal jsem se konečně zeptat na to, co mi už od samého začátku leželo na jazyku.

,,Tak, mám svý triky," máchla rukou, jako by se jednalo o úplně běžnou věc. ,,Hlavní je, že jsem tu, ne? A podívej, co mám s sebou," vytáhla z pod zad flašku průhledné tekutiny. Ani jsem nestačil otevřít pusu, hned pokračovala: ,,Trošilinku jsem se vyptávala a zjistila, proč tu vlastně jsi, tak jsem si řekla, že trocha čisté vodky by ti v téhle chvíli mohla pomoct..."

,,Zbláznila ses?!" Nervózně jsem se ohlédl na dveře. ,,Co když nás tu někdo načapá?! To by mi moc nepomohlo dostat se ven..."

,,Ale notak, Marcusi," poklepala dlaní na místo vedle sebe, ,,troška alkoholu přece ještě nikoho nezabila."

Chtěl jsem ji na to odpovědět, ale hmátla po mém zápěstí a stáhla mě dolů k sobě. Bohužel dosti nešikovně, tudíž jsem skončil na její nemalé hrudi. Hned jsem pocítil, jak jsem zrudl, proto jsem se radši hned odtáhl a pokusil se skrýt svou tvář.

,,Klid, nemusíš se červenat," zasmála se, ,,nejsi první, co mi čumí na prsa."

Zkousl jsem si ret. Měla fakt dobrou postavu. A nejen to. Celá vypadala dobře.

,,Tak co, budeme jen kecat nebo se i napijeme?" Vytasila mi před obličej láhev, čekajíc na odpověď. Nemělo by cenu nějak odmítat, nezbylo mi tedy nicmjiného, než bez řečí souhlasit.

*

,,Chápeš? A pak mě zatknou za to, že-" škyt, ,,-jsem prej unesl vlastní dceru... Chápeš?! Dceru! Vlastní! Já!"

Bylo mi jasné, že to přehráním. I když jsem seděl, nedokázal jsem udržet rovnováhu. Opět jsem se bulal ze strany na stranu a vždy skončil opět rozpláclý na Raven, což nijak nepomáhalo mému stavu, který ve mně Lind vyvolala. Právě naopak.

,,Jsou to hovada, já to říkám furt," přikývla Raven, dala si dalšího velkého loka a láhev mi následně podala.

,,A ještě si myslí, že když mě budou vyslýchat, tak že jim řeknu, kde jsem ji ukryl. Kurva, jak to mám vědět, když jsem to neudělal?!" Nechápavě jsem zavrtěl hlavou a dopil i poslední doušek čistě bílé tekutiny, který na dni zbýval. ,,Super... Došel mám chlast... Co teď?!"

Raven se na mě chvíli dívala a div si neprokousla ret. Nakonec se ke mně naklonila ještě blíž, až jsem její velká ňadra měl pár milimetrů od obličeje. ,,Já bych věděla," zašeptala, sedajíc si obkročmo na můj klín. Aniž by mi dala jakýkoliv signál, strhla ze mě tričko a přilepila se mi na rty. Hned jsem v ústech pocítil její mentolovou chuť a už se nezmohl na nic jiného, než ji všchno víc, než jen ochotně oplácet...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ne... Já to nenapsala 🙈💦
No... Začíná se to dost zajímavě zašmodrchávat, což? 😏
Tak snad se aspoň trochu líbilo 💟😘
A dobrou noc 😴🌃
🌹Ich liebe euch🌹