We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

33🌊

A few weeks later...

Marcus

Seděli jsme spolu všichni u stolu a v klidu večeřeli. Lind naproti mě po lžičkách krmila Freda, zatímco Astrid vedle ní s úsměvem na tváři vyprávěla, jak moc se těší na prázdniny. Sem tam jsem se pousmál nad jejími plány, ale víc mi do smíchu nebylo. Týden, dva jsem své tajemství dokázal opomínat a užívat si toho, že jsme zase všichni spolu. Ale poslední dobou mě opět začíná tížit svědomí. Den co den je těžší objímat Lind, když moc dobře vím, jak jsem se zachoval. Postupně se přestávám ovládat a už párkrát se mi stalo, že mě Lindy nachytala v slabé chvilce, kdy jsem neměl daleko k slzám.

,,Nechutná ti to?" vyrušila mě Lind z mého každodenního uvažování. Pohlédl jsem do jejích sytě zelených očí. Tuší to. Ví, že se něco děje. 

,,Ne, je to výborné... Jako vždycky," zkontroloval jsem svůj talíř, který však stále zůstával téměř plný. ,,As, zlatíčko, mohla bys na chvilku pohlídat Freda, potřeboval bych si promluvit s maminkou..."

,,Jasně," vypískla s úsměvem. Sedla si místo Lindy, uchopujíc do ruky Fredovu lžičku, aby ho mohla začít krmit. Natáhl jsem k Lind ruku, a když mi svěřila svou hřejivou dlaň, vydal jsem se s ní nahoru po schodech do naší společné ložnice. Posadil jsem se na postel, na což Lindy zaujala místo hned vedle mě. Chvíli jsem zíral do země, neodvažujíc se cokoliv udělat. Tak dlouho a často jsem si tuto scénu promítal v hlavě, ale teď jako bych na všechno zapomněl.

,,Marcusi?" přemístila mi Lindy svou dlaň na záda a pomalu s ní zajela až do mých vlasů. ,,Lásko, pověz mi, co se stalo..."

Zhluboka jsem se nadechl, otočil se k ní čelem a něžně vzal její drobné ruce do svých. ,,Lind," přivřel jsem oči, dodávajíce si sám sobě odvahu, ,,nejprve chci, abys věděla, že tě hrozně moc miluji a nic z toho, co ti teď povím na tom nic nezmění. Vždycky budeš jediná, která mi dokázala ukrást srdce, které patří a pořád bude jenom tobě... Nikdy jsem nic takového nechtěl udělat a hrozně toho lituju, ani nevíš, jak moc se teď nenávidím... Lind-" hlasitě jsem polkl knedlík, co mi uvízl v krku, ,,-já jsem tě v tom vězení podvedl..."

Ticho, které hned na to následovalo, bych dokázal rozkrájet. Lindy mi hleděla do očí, jako by snad ani nevnímala, co jsem ji to vlastně říkal. Nedokázal jsem z její tváře vyčíst jediný náznak citu, neměl jsem ani ponětí, co se jí teď honí hlavou. A to mě mučilo ještě víc.

Najednou vytrhla své dlaně z mých. ,,J-jak podvedl?!"

Povzdechl jsem si. ,,Pamatuješ, jak měl Kingsley řeči ohledně nějaké jeho ženské, kterou dostal do to vězení, ve kterém jsem byl? To proto, že jsem se s ní vyspal... Ale přísahám, nechtěl jsem. Ani nevíš, jak mi bylo, když jsem se ráno probudil a ona tam byla se mnou. Večer předtím se dostala ke mně do cely a propašovala tam tvrdý alkohol, tak jsme trochu popili a..."

,,Takže zatímco já se snažila zachránit Astrid a vůbec nás všechny, ty jsis mezitím užíval?!" zaleskly se jí v očích slzy.

,,Lind, lásko moje, prosím tě, neplač," chytil jsem její tvář do dlaní, ale vysmekla se mi. ,,Promiň. Nedokázal jsem to dál vydržet. Musel jsem ti to říct. Neumím ti lhát."

,,Tady přece vůbec nejde o to, jestli jsi mi to řekl nebo ne!" postavila se. ,,Bože, Marcusi, podvedl jsi mě! I přesto, že mě, jak říkáš, miluješ!"

,,Já vím!" zařval jsem, schovávajíc hlavu do dlaní. ,,Já vím... Miluju tě. Víc než jsem co kdy dokázal mít rád. Vím, jak jsem ti ublížil, ale zpátky to už bohužel nevrátím..."

Už dávno mi z očí tekly slzy, ale nemohl jsem je zastavit. Lind tam ještě nějaký ten čas stála a tiše vzlykala, dokud se neobrátila a nenamířila si to z pokoje ven.

,,Odpustíš mi?" pokusil jsem se aspoň zeptat, když stála u dveří s rukou na klice.

Ani se na mě nepodívala, když mi odpovídala. ,,Nevím, Marcusi, opravdu nevím. Tohle chce prostě čas. Musím si to nechat projít hlavou." A s těmito slovy odešla a nechala mě samotného v naší ložnici. Věděl jsem, že jsem to posral už hned od začátku, no, teprve teď jsem si to dokázal připustit.

Lindy

Nevím, co jsem cítila víc. Jestli vztek a touhu skočit mu po krku nebo bolest, která svírala mé srdce. Nemohla jsem jít za dětmi, nesměli mě vidět takhle- zhroucenou, se zlomeným srdcem a začervenalýma očima. A už vůbec nesmí poznat, že se mezi mnou a Marcusem něco stalo. Není to dávno, co jsem měla pocit, že je konečně všechno v naprostém pořádku a pak se Mac vytasí s něčím takovým.

Dobelhala jsem se do prázdného pokoje, který necháváme hostům nebo Martinusovi a Miriam, když přijedou na noc. Lehla jsem si na postel, hlavu zabořujíc do polštáře.

Ani vám nemůžu popsat, jaký je to pocit. Představte si, že osoba, kterou máte nadevše rádi se k vám otočí zády, aby mohla zažít něco jiného.

,,Mami?" začala mi po zádech přejíždět drobná dlaň. Zhluboka jsem se nadechla, setřela si hřbetem ruky slzy a posadila se. Astrid se na mě chvíli dívala než se odvážila něco říct. ,,Maminko, ty jsi plakala?"

,,To je dobrý, broučku," pohladila jsem ji po vláscích. ,,Copak se děje? "

,,Fred už dojedl, ale já ho neunesu, abych ho ze stoličky sundala dolů a táta se v ložnici zamkl," pokrčil ramínky.

,,To je v pořádku, už jdu," vykouzlila jsem na tváři nucený úsměv.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak a je to venku 🙊
Ale Lindy to asi moc nevzala podle vašeho očekávání 🤨
No... Jakpak to asi dopadne 🤔
Jinak do konce zbývají tak nějak
+- 3 kapitoly... 😰
A já chystám "náhradu" za tento příběh, ale bude to tak trošku jiné kafe než na jaké jste zvyklí... 😶
Jednalo by se tentokrát o storku s někým jiným než s M&M, ale opět by to byla FF na zpěváka... 😚
Ale pořád si nejsem jistá... 😐
Tak jsem se chtěla optat, jestli by byl třeba zájem nebo tak... 💁🏻‍♀️
Doufám, že se vám kapitola líbila 🙃💛
🌹Ich liebe euch🌹