We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

3🌊

Marcus

Zatímco se Lindy sprchovala, ležel jsem v naší posteli, částečně pozoroval puštěnou televizi, při čemž jsem koutkem oka kontroloval Freda, který si vedle mě hrál s plyšovým medvědem.

,,Tata!" Přisunul se po chvilce za mnou a vyšplhal mi na hruď, kde si sedl a před obličej mi strčil svého hnědého méďu. Začal něco mlít svou japonštinokorejštinou. Vzhledem k tomu, že jsem mu vůbec nerozuměl, nezbývalo mi nic jiného, než jen s úsměvem přikyvovat.

,,No, myslím, že je nejvyšší čas spinkat," zhodnotil jsem, když zívl a unaveně si prozřel očka. Na můj návrh jen nesouhlasně zavrtěl hlavou. ,,,Tvrdohlavej jako býk, co?" Ušklíbl jsem se a z rukou mu opatrně vyprostil jeho plyšáka. ,,Ale podívej, pan Moris už by chtěl spát. Copak nevidíš, jak je unavený?"

,,To," ukázal na medvěda a pak hned na svou postýlku.

,,No, ale kdybys ho nechal jít spát samotného, mohl by se bát," vzal jsem si ho na ruce a medvídka mu vrátil. ,,Tak pojď, budeš jo hlídat, jo?"

Ještě, než jsem stačil přijít až k postýlce, pomalu mi usínal na rameni. V jedné ruce svíral svého plyšového kamaráda, zatímco tou druhou se mě držel kolem krku. Krátce jsem ho políbil na líčko a uložil ho do připravených peřin. Medvídka si hned přivinul k sobě, nacož jsem přes něj už jen přehodil dečku.

,,Ty to s těmi dětmi prostě umíš," usmála se na mě Lindy od dveří. Ani jsem si nevšiml, že tam stojí. Usmál jsem se, přešel až k ní a dlaněmi spočinul na jejím úzkém pasu. Krátce jsem jí slíbl rty, díky čemu se jí na tváři objevil její nádherný úsměv.

,,Jen s Astrid je to trošku těžší," povzdechl jsem si táhnouc jí za sebou k posteli. ,,Věděl jsem, že přijde den, kdy dostárne a začne pochybovat."

,,Je to chytrá holka," pohladila mě Lind po tváři, ,,a určitě cítí, že ji máme rádi a jsme pro ni ochotni všechno obětovat."

Sedl jsem si na postel a stáhl si ji na svůj klín. Čelem jsem se opřel o její rameno. ,,Vždyť já vím. Jen mám strach, že v jejích očích jako táta totálně selžu."

Prsty mi zabořila do vlasů, hlavu naklonila tak, že jsem její horký dech cítil až na své pokožce. Nadechla se a přímo do ucha mi zašeptala: ,,Jsi ten nejlepší táta, kterého si naše děti můžou přát. Milují tě a i kdyby jsi je zklamal, dokázali by ti odpustit."

,,Děkuji, Lind," nadhodil jsem úsměv a odtáhl se tak, abych se mohl bez problémů zadívat do jejích sytě zelených očí. Pohled ji téměř hned sklouzl na mé rty, nacož svou ruku vyprostila z mých vlasů a sjela s ní až k mému zátylku. Pokožka mě po jejím doteku pálela. Po chvilce se konečně naklonila a přitiskla se mi na rty.

,,Miluji tě," šeptla, ale to už po sobě naše jazyky přejížděli ve zněti něžných polibků.

Lindy

Probudila jsem se něco kolem druhé hodiny ráno. Opřela jsem se o lokty a zaposlouchala se do ticha noci. Protínaly ho zvuky podobné tichým zvlykům.

,,Stalo se něco?" Zavrtěl se vedle mě rozespale Marcus, hlavu měl však zabořenou v polštáři.

,,Slyšíš to?" Posadila jsem se již úplně a pohledem zkontrolovala Freda v postýlce. Mac jen tiše přikývl na souhlas. ,,Zajdu se podívat za Astrid," rozhodla jsem se po chvíli, shodila jsem ze sebe peřinu a vklouzla do teplých pantoflí. Potichu jsem vyšla z ložnice a zamířila na druhou stranu chodby. Každým krokem, kdy jsem se přibližovala k Astriidinu pokoji, byly vzlyky čím dál tím víc zřetelné.

,,Miláčku, copak?" Rožla jsem světlo v dětském pokoji, když jsem spatřila svou malou princeznu, jak pláče s hlavou zabořenou do polštáře.

,,Mami," vzhlédla ke mně s mokrými tvářičkami. Sedla jsem si na postel, nacož mi hned skočila kolem krku. Pohladila jsem ji po vláscích a lehce jí políbila na tvářičku. Stále mi plakala do ramene. ,,Mami, to bylo hrozný... Ty, táta, Fred... Zmizeli jste... Nechali mě tam samotnou... Nikdo tam nebyl... A pak mě honili... A vy jste najednou byli tak hrozně velcí a jen se zle smáli..." Vysoukala ze sebe mezi vzlyky.

,,Shhh," víc jsem si ji k sobě přitiskla, ,,byla to jen noční můra, andílku, nic víc. Jsem tady, nikam jsem neodešla."

,,Ale bylo to tak moc živý..." Zabořila mi obličej do trička od pyžama.

,,Bude to v pořádku," ujistila jsem ji a i s ní v náručí se postavila. ,,Dneska můžeš spát u nás."

,,Copak, broučku? Zlý sen?" Posadil se Marcus, když jsme se obě vrátily zpátky do ložnice. Jen, co jsem Astrid položila na postel, vrhla se Macovi do náruče. Ruce obmotal kolem jejího drobného tělíčka a láskyplně jí políbil do vlásků. ,,Je to v pořádku, princezno."

Lehla jsem si zpátky do postele. Když se Astrid odtrhla od Marcuse a zaujala místo mezi námi, schovala jsem ji pod svou peřinu.

,,Můžu se vás chytnout za ruku?" Zašeptala, aby nevzbudila Freda.

,,To víš, že jo," odhrnula jsem ji zpocené vlásky z čela. Hned na to vložila svou dlaň do mé ruky, tu druhou pak svěřila Marcusovi.

,,Spinkej, miláčku," pohladil ji hřbetem prstů po líčku, aby ji ujistil, že teď už se nemusí ničeho bát.

,,Mám vás ráda," šeptla, než přivřela víčka a začala pravidelně oddechovat.

*

,,Mama, mama, mama!" Rozespale jsem otevřela oči, převrátila se na druhý bok a zadívala se na Freda, který stál ve své postýlce, opřený o její okraj.

,,Ale, dobré ráno, broučku," vyhrabala jsem se z postele, abych ho mohla dostat z té jeho. Jen, co stál nohama na pevné zemi, vyškrábal se k Astrid, která ve spánku ležela v Marcusově objetí. Začal se po něm sápat, dokud ho nevzbudil. Mac si rozespale promnul oči a prohlédl si Freda. Ten jen s úsměvem vypískl.

,,Pojď sem, ty lajdáku," přitáhl si ho k sobě, aby ho mohl obejmout stejně jako Astrid. Ta se mezitím probrala, víc se přisunula k Marcusovi a objala Freda, který si na ni s úsměvem lehl.

Smála jsem se tomu, jak při tom oba dva byli roztomilí. Mac je pozoroval se stejným úsměvem, avšak oči se mu únavou zavíraly. Přešla jsem k jeho straně postele, dlaní ho pohladila po mastných vlasech a krátce políbila. ,,Děti, pojďte. Je čas, aby se tatínek pořádně prospal."

~🍍 Love pineapples 🍍~
A další kapitolka je tady 😏💪
Tak co? Jaký je váš začátek roku 2018?
U mě i celkem ujde... 😂
Jen ta představa, že už ve středu se vracím zpátky do ústavu... 😞
No poteš 😑😒
Tak snad se aspoň ta kapitola líbila ♥😘
🌹Love you🌹