We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

🌊Epilog🌊

Lindy

Tisknu jeho vrásčitou ruku ve své dlani, po tvářích se mi kutálí slané kapičky slz. Svýma temnýma očima se na mě bez řečí dívá. Takhle jsem to chtěla. Komunikovat tiše. Pouhými pohledy. Ty naše teď, v tuto chvíli, mluví úplně za vše. 

,,Co tu děláš?! Nikdo tě tu nechce!" ozve se za dveřmi hlasitý rozčílený hlas. Mac tázavě pozvedne obočí. Jen ho něžně pohladím po hřbetě ruky, natáhnu se pro svou hůl a o nějakou tu minutu později se už vybelhám na chodbu, kde stojí vysoká blondýna s ostře malovanými očními linkami, naproti ní zas černovlasý muž s kruhy pod očima.

,,Je to můj táta! Mám právo na to ho vidět!" oplatí jí stejným tónem.

,,Po tom všem co jsi mu a mámě udělal?! Myslíš, že tě chce ještě vůbec vidět po tom, jak jsi mu rozkradl téměř celý barák?! Bože, Frede! Vždyť kvůli tobě jsme málem skončili jako bezdomovci! A když ti chtěli pomoc, prostě jsi zdrhl!"

,,Astrid," ozvu se konečně, na což se na mě oba dva otočí. 

,,Mami," zalesknou se Fredovi v očích slzy. Přistoupí ke mně a já si ho hned na to vtáhnu do objetí. 

,,Běž," poklepu mu na záda, když se odtáhne, ,,čeká na tebe."

,,Jak jsi ho za ním mohla pustit?" potřese As nechápavě hlavou. ,,Po tom všem..."

,,Astrid, přál si ho vidět," zavrtím hlavou.

,,Já jen nechápu, proč? Copak už je na tom tak špatně, že si nepamatuje, co všechno udělal?!"

Podívám se na dvě děvčátka sedící na nemocničních židlích. Starší plete malé blondýnce copky a obě si při tom pobrukují nějakou písničku. ,,Zlato, až budou holky starší, můžou se vydat stejnou cestou jako Fred. Neovlivníš to, tak jak jsme to nedokázali ani my. Pak teprve pochopíš, jak obrovskou lásku k nim chováš. Nedokážeš je nenávidět ani když ti rozkradou celý dům. Je to láska, As, a ta je silnější než cokoliv jiného. Proto mu dokážeme odpustit. A ty bys to mohla zkusit taky."

,,Mami?" vyleze Fred z pokoje s tvářemi od slz. ,,Volá tě."

Rychle ještě Astrid obejmu, při čemž mi stihne zašeptat, jak moc mě má ráda. A už jsem zase zpátky u Marcuse. Sedím vedle jeho postele, objímám jeho ruku a nepřetržitě se mu vpíjím do očí. 

,,Vypadá hrozně," zasměje se, jak jen mu to bolest dovoluje. 

Tiše přikývnu. ,,Zlepší se. Vím to. As si ho vezme pod křídla. Vždycky to tak přece dělala."

,,Taky tomu věřím," přikývne. ,,Často jsem si říkal, co jsme udělali špatně..."

,,To teď nezjistíme," vstanu a lehnu si vedle něj. Přitížilo se mi. I když nemám žádnou vážnou nemoc jako Mac. Stáří holt dožene každého. 

,,Možná jsme se měli víc zajímat o to, jak si z něho ostatní kluci utahovali, že je z dětského domova."

,,Marcusi, udělali jsme, co bylo v našich silách. Oba už jsou velcí a se vším se musí vypořádat sami. A já věřím, že to zvládnou. Jsou to přece jen naše děti. Astrid a Fred."

,,Máš pravdu," pohladí mě po vlasech nebo aspoň po tom, co mi po nich zbylo. Nakloní se a na poslední moment propojí své rty s mými. Stále chutnají stejně jako když jsme se líbali poprvé. I po těch skoro osmdesáti letech. Nezměnily se. Stejně jako naše láska. Stále je tak pevná a nerozbitná. I když si toho za celý ten život tolik prožila... Marcus umírá. Já umírám. Ale ona ne. Ta tu bude navždy...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Takže, zlatíčka, tohle už je skutečně definitivní konec 💔😭
Chtěla bych vám moc moc poděkovat 😍💘
Je až neuvěřitelné, jak velkou podporu jsem z vaší strany po celou dobu Lindiina a Marcusova příběhu dostávala 😌💕
Tohle mě neustále posouvá dál a dál 😊
Takže opravdu moc děkuji 🧡
*
A teď ohledně nového příběhu... 😏
Vyjde někdy do konce týdne, ale nebude to FF na M&M, nýbrž na jiného známého zpěváka 😁🖤
Pokud budete chtít, budu hrozně vděčná za byť jen nakouknutí 😅🙏
*
Ještě jednou moc děkuji a dobrou noc 😴💞

❤️WRITTEN WITH LOVE❤️

©MacTinusLoverVeri