We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

31🌊

Lindy

Probudila jsem se se silnou bolestí hlavy, stále zavřená v odporném, plísní zatuchlém sklepě, jehož strop se mi nebezpečně bortil nad hlavou. Ruka se mi třasla, když jsem ji přikládala ke svému pravému spánku, do kterého mi vystřelovala prudká bolest jako by mi hlavu někdo právě prostřeloval ostrými šípy. Sotva se mé slabé prsty dotkly pokožky na hlavě, pocítila jsem něco teplého a lepkavého. Nemusela jsem přemýšlet dlouho, když mi došlo, že je to krev.

Pokusila jsem se postavit, ale nohy mě hned v první fázi zradily. Třásla jsem se zimou, strachem a byla jsem trochu malátná. Měla jsem pocit, že se se mnou točí celý svět, ale jestli to bylo skutečné alespoň pro moji hlavu, to jsem poznat nedokázala. Všude byla tma, neviděla jsem ani na vlastní ruce. Po tvářích mi stékaly stále nové slzy a mísily se s již starými- zaschlými.

Zapřela jsem se rukama o podlahu, z které sem tam trčely špičaté třísky. Chvíli jsem v této pozici setrvala, při čemž jsem do plic nabírala malé dávky vzduchu. Byl tak nasáklý pachem zatuchliny a plísně, až se mi z toho dělalo špatně.

Pomalu jsem začala šmejdit po okolí, abych do něčeho nenarazila. O nedlouho jsem pod ztuhlými dlaněmi nahmatala napůl zborcenou konstrukci zábradlí. Opatrně jsem šplhala po schodech nahoru, dokud ke mně nedolehl Kingsleyho hrubý hlas. Dobelhala jsem se až ke dveřím, o které jsem se opřela a zhluboka dýchala.

Vzduch tu již byl o něco lepší než dole, stále mi však chyběla jeho čerstvost. Byla jsem si víc než jen jistá, že dveře zamčené nejsou. Byly staré a neměly v sobě ani zámek. Můj strach byl však až moc velký na to, abych je otevřela.

Prohrábla jsem si zpocené vlasy a všechny si je schovala za uši, aby mi nepříjemně nespadaly do obličeje.

,,Do prdele!" zařval najednou Kingsley a kopl nejspíše do nějaké dřevěné komody, která se hned na to sesypala. Leknutím jsem málem vykřikla. Včas jsem si však stačila dát ruku před pusu a bolestně stisknout víčka k sobě. Sama sebe jsem se snažila uklidnit a dál naslouchala dění za dveřmi. Nezůstala jsem tam však dlouho.

Zčista jasna se dveře rozlétly, až mě oslepilo ostré denní světlo. Sice jsem nic neviděla, ale moc dobře jsem cítila, jak mě Kingsley hrubě chytil za paži a vytáhl na nohy. Přitiskl si mě na svou hruď a jednu ruku pevně obmotal kolem mých ramen, abych neměla šanci utéct.

,,A teď buď pěkně potichu," zavrčel mi do ucha, víc mi natlačujíc hlaveň zbraně na spánek. Ještě nějakou tu chvíli trvalo než jsem zase normálně viděla všechno kolem. Stál se mnou v zadní části místnosti, přímo naproti vchodovým dveřím. Jestli jsem se třásla, tím, jak mě držel to nebylo poznat. Hrubě mě svíral okolo hrudníku, až jsem nemohla ani dýchat. Stále jsem nechápala, proč tu tak stojíme. Téměř hned jsem na svou myšlenku dostala odpověď.

Dveře se rozlétly, zcela se rozpadajíce na malé kousky a dovnitř vběhlo několik mužů v černých uniformách s přilbami a zbraněmi v rukou. Když nás spatřili stát v této poloze, jeden z nich zvedl ruku, na což se ostatní zastavili.

,,Mise neúspěšná, pane," zahlásil do vysílačky, ,,drží rukojmí v zadní části místnosti. Vyhrožuje ji pistolí u hlavy."

Chvíli bylo ticho. Myslela jsem si, že jen čeká na další rozkazy, když do chatrče vběhl vysoký blonďák a za ním hned několik policistů, kteří se ho pravděpodobně snažili zadržet.

,,Marcusi!" vykvikla jsem ze sebe něco, co se nejspíš mělo podobat zoufalému volání o pomoc. Pokusila jsem se Kingsleymu vykroutit, ale jen mi sevřel hrdlo a prudce mnou cukl.

,,Utéct, co?! To by se ti líbilo!" zasmál se mi přímo do ucha. ,,Teď mě všichni poslouchejte! Necháte nás oba dva odletět do Ameriky, zapomenete na to, že vůbec existujeme a já slibuji, že zůstane na živu."

,,Žertujete," uchechtl se Mac poněkud nervózně, ,,vždyť už vám doslova hráblo!"

,,Myslíte, Gunnarsene?" naklonil Kingsley hlavu lehce na stranu, ,,vymyslel jsem sakra dokonalý plán. Nechal jsem unést,toho vašeho spratka. Namluvil sociálce nesmysly, aby vám vzali toho druhého. Dokázal všechny důkazy nastražit tak, abych vás odklidil do ústraní a tahle křehotinka zůstala na všechno sama. Dokonce se mi podařilo do vězení dostat i ženu ze svých vlastních řad. Ano, Raven odvedla svou práci na jedničku, co říkáte? Velice okouzlující dívka, nemýlím se?"

Nemohla jsem si nevšimnout, jak Marcus zrudl, ruce zatínajíc v pěsti. Zhluboka se nadechl a pokusil se o pár kroků přistoupit blíž.

,,Stůj nebo ji prostřelím palici!" zařval Kingsley, na což se Mac zarazil. ,,Ano, tak dokonale jsem to měl celé promyšlené. Tak co? Pořád si myslíte, že mi šplouchá na maják, Gunnarsene?"

,,Pusťte ji!" zařval na něj, ale docílil pouze toho, že se Kingsley vítězoslavně ušklíbl. Celá roztřesená jsem lapala po každém doušku dechu.

,,Měl bych? Kdyby tak věděla, co jsi vlastně provedl..."

,,Do prdele, drž už hubu!"

Nikdy jsem neviděla Marcuse takhle zuřivého. Je pravda, že vytočeného už jsem ho párkrát zažila, ale k tomuhle to mělo dost daleko. Letmo mi pohlédl do očí než svůj pohled opět přemýstil na Kingsleyho a vydal se přímo naším směrem.

,,Stůj! Slyšíš?! Kurva zastav nebo budeš litovat!" cítila jsem, jak můj únosce znejistěl a o krok odstoupil. Vážně z něho dostal strach.

,,Gunnarsene, co zas blbnete?!" zařval na něj Førdson. Marcus se však nezastvail. Šel dál. Chtěla jsem na něj začít křičet, ať stojí, ať nepokouší Kingsleyho trpělivost, že ten chlap je opravdu schopen všeho, ale byla jsem v pasti. Nedokázala jsem se ani pořádně nadechnout, natož mluvit.

,,Co vlastně jsi?!" promluvil Marcus, zatímco pokračoval v chůzi. ,,Vychvaluješ se tady, jak dokonalý mozek vlastně máš, že tohle všechno dokázal vymyslet. Ale ve skutečnosti, v reálném životě, vlastně nemáš vůbec nic! Jsi jen člověk. Bez přátel, bez rodiny... bez lásky. Jen mi závidíš, že já tohle mám. A proto to všechno děláš. Proto trápíš mě, moje děti... Proto chceš Lindy. Myslíš si, že je schopna se do tebe zamilovat. Že když na ni budeš vyvíjet tlak, poddá se ti. Jenže ona už dávno není ta bezbranná dívka, co se tě bála. Minulost ji dodala tolik odvahy, že ji teď má mnohem víc než my všichni tady dohromady! Už dávno se nebojí tebe, jen toho, co uděláš! A víš co?! Pravdou je, že jsi jen ubožák... Ano, ubožák, Kingsley, to je to pravé slovo."

,,Do prdele, s tebou, Gunnarsene!" cítila jsem, jak Kingsley úplně hoří, ,,já jsem tě varoval.

,,Né!" zaječela jsem, když ruku s pistolí napřáhl před sebe. Pobrala jsem veškerou sílu, kterou jsem v sobě našla a natahujíc se po jeho ruce jsem mu ji chtěla strhnout na stranu. Když se mi to však konečně podařilo, bylo již bohužel pozdě. Ozvěna hlasitého výstřelu se roznášela lesem a bolestně mi doznívala v uších...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Copak se nám to stalo?! 🙊
Doufám jen, že teď po ruce nemáte zrovna nějaký kámen, kdyby vás třeba napadlo ukamenovat mě 😅
No, ale... mám předepsanou ještě jednu kapitolu... tak kdyby byl třeba zájem 😏💙
🌹Ich liebe euch🌹