We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

32🌊

Lindy

Následujících pár minut probíhalo jako ve zpomaleném filmu. Jakmile kulka narazí do Marcusovy hrudi v oblasti, kde má srdce, nejprve sebou škubne a následně padá přímo na záda. Po jeho dopadu, jakoby se celý dům otřásl. Nikdo se neodvažovali nic udělat. Všichni byli vystrašení stejně tak jako já. Kingsleyho stisk povolil, což mi umožnilo vyklouznout z jeho sevření. Vůbec mě nezajímalo, že vruce stále svírá zbraň, jediné, co jsem vnímala byl Marcus ležící na popraskané prkenné podlaze.

Padla jsem na kolena a hned si jeho tvář vzala do dlaní. Oči měl zavřené, vypadal, že pouze spí. Na jeho snědou, bezchybnou tvář dopadaly kapičky mých slaných slz. Hlavu měl položenou na mém klíně, při čemž jsem mu nepřetržitě hlásila jeho špinavě blond vlasy.

Srdce se mi bolestně svíralo. Každý vztah nehorázně bolel. Cítila jsem se jako když mě někdo svazuje neviditelnými řetězy a postupně je utahuje víc a víc.

Během Marcusova proslovu, který, jak jsem pochopila, měl odvézt Kingskeyho pozornost, se k němu přiblížila skupinka policistů, kteří ho teď drželi při zemi, míříc na něj několika zbraněmi.

,,Marcusi, prosím tě, jen to ne," šeptala jsem jen pár centimetrů od jeho obličeje, ,,tohle mi nedělej. Nenechávej mě tu. Bože, vždyť ty jsi to nejlepší, co mě kdy mohlo potkat! Lásko, musíš tu se mnou zůstat. Vždyť... Miluju tě. A udělala bych cokoliv... cokoliv, jen aby jsi tu byl se mnou..."

Nastala atmosféra jako z každého amerického dojáku. Jeden v celé místnosti se trápí a ostatní přihlížejí, celí smutní a je jim dotyčného tak moc líto, až se málem vžívají do něj samotného.

A přesně do tohohle hrobobého ticha promluvil jemným chraplavým hlasem tu nejpitomější větu: ,,Tak já bych si dneska na večeři prosil tvůj jedinečný guláš, to mi bude stačit."

,,Debile!" vykřikla jsem, když Marcus otevřel oči a posadil se přímo naproti mně. Lapala jsem po dechu. Byla jsem v takovém šoku, že jsem se napřáhla a jednu mu vrazila. Nechápavě mi hleděl do očí, které neústupně zaplňovaly slzy. Když jsem se jakž takž vzpamatovala, všechno mi už bylo jedno. Vrhla jsem se k němu, abych se mohla schovat v jeho obrovské náruči. Jeho paže mě pevně sevřely na své hrudi, zatímco jsem si hlavu bořila mezi jeho krk a rameno. Téměř hned mě začal hladit po vlasech, zatímco já mu- tentokrát už štěstím- brečela do mikiny. Byla to nepopsatelná úleva. Všechny řetězy ze mě spadly a já se teď jen vznášela v oblacích.

,,A-ale... J-jak?" nechápala jsem, co se vlastně stalo. Na chvíli mě napadlo, že by to třeba mohl být jen sen.

Na to si Marcus rozepl mikinu a ukázal mi černou, tlustou vestu, v níž byla na levé straně zabodnuta kulka.

,,Neprůstřelná vesta?" zašeptala jsem ohromeně.

,,Po posledních zkušenostech, co se mnou mají prý nechcou nic riskovat," zasmál se. ,,Pro tebe jsem holt ochoten udělat úplně všechno."

,,Miluju tě," šeptla jsem, opírajíc své čelo o jeho. Mírně se usmál a bříšky prstů mě něžně pohladil po líčku.

,,Sakra, dávejte na něj bacha!" zařval někdo, což upoutalo naši pozornost. Obrátili jsme se na Kingsleyho, kterému se nějak povedlo využít nepozornosti policistů a jednomu z nich sebral pistoli, jenž si hned na to strčil do pusy. Zděšeně jsem se odvrátila, zabořujíc hlavu Marcusovi do hrudi, jen abych se na to nemusela dívat. Mac mi dlaň přiložil k uchu, i přes to jsem však slyšela další výstřel, který mi málem rozerval ušní bubínek. Pak nastalo ticho. Mrtvé tíživé ticho. Zase jsem brečela. Ani nevím proč, ale mé vzlyky se nesly místností jako radiový rozhlas.

,,Lind," šeptl Marcus a věnoval mi jeden z jeho sladkých polibků do vlasů. ,,Broučku, už je po všem. Je pryč, navždy pryč..."

Marcus

Měl jsem ji zpátky. Byla zase u mě. To byla ta nejuklidňující věc, jakou jsem kdy pocítil. Celou cestu autem jsme se objímali a já se doslova bál ji pustit. Tolik jsme si toho museli protrpět. Tak moc nás museli trápit.

,,Tak, tady je máte," usmála se na nás vyšší černovlasá žena, když se ve dveřích objevila blonďatá holčička a za ruku se držela s rok a půlročním chlapečkem. Lind se k nim hned se slzami na tváři sklonila a začala je objímat. Srdce mi spokojeně tlouklo, když jsem je všechny tři viděl tak šťastné.

I když se zdálo být po všem, stále tu byla jedna věc, která mě tížila opravdu hodně. Díky událostem posledních dnů se mi na ni dařilo jakž takž nemyslet, ale Kingsley mi ji bohužel dokonale připomněl.

Musel jsem to Lindy říct. Nedokázal bych s ní žít v jednom domě, usínat ve stejné posteli, líbat ji na její něžně rtíčky, když moc dobře vím, co jsem provedl. A i kdyby to znamenalo, že mě bude nenávidět, musím to udělat. Jinak to zničí nás oba a dopadne to i na Freda a Astrid.

,,Táta!" pocítil jsem, jak se mi na nohy uplo drobné tělíčko. S úsměvem jsem na Freda pohlédl a hned se k němu sklonil, abych ho mohl silně obejmout. Krátce na to se k nám přidala i Astrid. Doslova jsem je drtil ve svém objetí. Nejspíš jsem se chtěl jen ujistit, že jsou opravdu v pořádku a už mi je nikdo nevezme.

Pohlédl jsem na Lindy, jak nás s úsměvem na rtech pozoruje. Natáhl jsem k ní volnou ruku, a když do ni schovala svou horkou dlaň, stáhl jsem si ji k nám dolů. Teď jsem je měl opravdu všechny. Tak moc jsem si tuhle klidnou chvíli užíval. Měl.jsem je pod svými křídly a nikdo mi je nebral. Byli moji.

Rozhodl jsem se, že s tou pravdou ještě nějakou tu dobu počkám. Zasloužíme si užít chvíli štěstí. Jsme teď po dlouhé době všichni pohromadě. A já to v žádnén případě porušit nechci...

~🍍 Love pineapples 🍍~
Wohooou 🙊
Tak jsem vám vyhověla a sad end se nekoná, no 😯💔
Ale... Ještě není všem dnům konec 😏
Jak asi Lindy zareaguje na to, že ji Mac podvedl? 🤔😆
Jsem holt mrška, no 😇
Snad se líbilo 😘😊
🌹Ich liebe euch🌹