We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

34🌊

Marcus

Následujících pár dní probíhalo jako v hororu. Kdykoliv jsem si s Lindy chtěl znovu promluvit, vždycky si našla perfektní výmluvu, aby se mi vyhla. Společná jídla probíhala v naprosté tichosti, když nepočítám Astriidino povídání, co se kde stalo nového a o čem mluvili v televizi. Dokonce to zašlo až tak daleko, že si Lind vzala peřiny a spí teď ve volném pokoji, který běžně míváme pro hosty.

Ničí mě to, hrozně mě to ničí. V noci nedokážu spát. Neustále mám pocit, jak ji slyším tiše vzlykat. To mě přiměje brečet taky. Málem bych si vlasy vytrhl z toho, jak se za to všechno nenávidím.

Nejhorší je, že As víc než jistě tuší, že se něco děje. I když se před dětmi snažíme dělat jako, že se nic neděje, ale jistě to napětí mezi námi cítí.

,,Tak co? Šli by jste?" vyruší mě z mého přemýšlení bratr. Sedíme na gauči, on s Miriam naproti mě a Lindy. Teprve teď si uvědomuji, že na ni celou dobu koukám a v hlavě se mi rodí tyto bolestné myšlenky.

,,A kam vlastně?" otočím se na něj, při čemž mi věnuje tázavý pohled. Ani se nedivím, nejspíš jsem měl teď celou dobu poslouchat.

,,Mluvil jsem o té zoo, co před půl rokem otevřeli. My tam ještě nebyli. A když vy taky ne, mysleli jsme si, že by to pro děti bylo příjemné odreágování po tom všem, čím si prošly. Tak jsem se ptal, jestli půjdete," zavrtěl Martinus po chvíli hlavou a znovu mi všechno vysvětlil.

,,No, já nevím," povzdechla si Lindy a krátce mi pohlédla do očí. Bylo to snad poprvé za celou tu dobu, kdy se mnou navázala tak přímý kontakt. Pro mé zklamání ho však hned stočila zpátky na Tinuse. ,,Ono je to teď pro nás po tom všem dost složitý."

,,Půjdeme rádi," vyvrátím hned její tvrzení, aniž bych ji nějak varoval. Cukne sebou, ale mlčí a ani se na mě nepodívá. Proto pokračuju: ,,Lind má pravdu. Je to těžké, ale z toho důvodu bychom se právě měli snažit co nejvíc uvolnit. A jsem si víc než jen jistý, že to Astrid a Freda potěší."

Lindy

Nechtěla jsem sem chodit. Možná to je opravdu způsob, jak se dostat na čerstvý vzduch, ale mě už opravdu nebaví tvářit se jako, že se nic neděje. Radši bych zůstala doma, zalezla do pokoje, kde bych do polštáře vybrečela těch posledních pár slz, co mi stále zůstaly, ale místo toho se teď tady procházím po zoologické zahredě mezi nejrůznějšími druhy zvířat, tlačím před sebou kočárek, ve kterém si Fred spokojeně hraje se svým oblíbeným plyšákem a vedle mě kráčí Miriam, naopak s prázdným kočárkem pro dvojčata. Kluci se zbylým počtem dětí byli pár kroků napřed, díky čemuž jsem měla příležitost promluvit si s někým, komu jsem v tuto chvíli důvěřovaks asi úplně nejvíc.

,,Tak povídej, co se děje?" prolomí Miriam husté ticho, které mezi námi panuje dřív než se o to vůbec pokusím já.

Zhluboka se nadechnu a pomalu a rozvážně jo povím úplně o všem. O tom, jak mě Marcus podvedl ve vězení, zatímco já jsem se doma snažila sebrat veškerou odvahu, abych dokázala čelit všemu, co mě mělo potkat.

,,No, aspoň ti o tom řekl," promluvila Miriam poprvé až po tom, co jsem skončila.

,,Napřipadá mi to jako polehčující okolnost," namítla jsem.

,,Já tě chápu," přikývne. ,,Ale ty by ses třeba mohla pokusit pochopit i jeho," pokrčí rameny a mávnutím ruky ukáže na Marcuse asi dvacet metrů před námi, jak se drží s Astrid za ruku a o něčem spolu vášnivě debatují.

,,Nerozumím," zavrtím hlavou, dožadujíc se vysvětlení.

,,Podívej, i když to teď bude asi vypadat, že stojím na jeho straně a ospravedlňuju jeho chování, není to tak. Nejsem na ničí straně. Povím ti teď, jak se na to dívám očima nezávislého pozorovatele..."

,,Dobře," přikývnu, ,,povídej, zajímá mě to."

,,Představ si, v jaké se ocitl situaci. Jen tak se během obyčejného krásného dne dozví, že mu někdo unesl dceru. Nikdo nikoho neviděl, psi ztratili stopu hned na začátku, prostě nikdo nemá ani ponětí, kde by Astrid mohla být. Nemůže se ale trápit dlouho, protože se musí postarat o své dva diamanty, které mu ještě zbyly. Musí jim být oporou, aby to všechno zvládli. Pak mu, dá se říct přímo z náruče, vytrhnou Freda, protože prý není dobrý otec, i navzdory tomu, jak se o vás při těch hrozných chvílích staral. A nakonec ho obviní z toho, že za tohle všechno vlastně může jen on sám. Lind. Tohle je skutečně dost náročné na psychiku. A podle mě to už Mac prostě nezvládal. Najednou toho na něj bylo tolik, že vypl a na nějakou tu chvíli si chtěl od všech starostí odpočinout."

Mlčím a snažím se vstřebat všechna slova, která na mě právě vychrlila. V něčem má pravdu, ale to ho snad přece neočisťuje úplně od všeho. ,,Když to říkáš takhle, zní to, jako by vlastně byl úplný svatoušek."

,,Neříkám, že je," zavrtí hlavou. ,,Ale i Marcus je jenom člověk. Člověk, který vás všechny hrozně miluje. Jak děti, tak tebe. A najednou o to všechno, o vás všechny, přijde. Nebudu tě přemlouvat, abys mu hned odpustila. Ale zkus nad tím přemýšlet. Kdyby tě nemiloval, neriskoval by přece vlastní život, aby tě zachránil od Kingsleyho. Vždyť už tu přece vůbec nemusel být..."

Fred se v kočárku začne nespokojeně vrtět. Skloním se k němu a podám mu láhev s čajem, ale nechce ji. Místo toho prstem ukáže někam před sebe. Zadívám se tím směrem, na což mi do zorného pole vstoupí obraz, jak Marcus dřepí u Astrid před nějakou klecí, objímá ji kolem ramen a ukazuje na malou opičku, co právě skáče z provazu na provaz.

,,Táta!" pokouší se Fred dostat z bezpečnostních pásů. Pohladím ho po hlavičce a odpoutám ho. Jen, co stojí nožkama pevně na zemi, svým kolíbavým krokem se rozběhne přímo za nimi. Když si ho Mac všimne, usměje se a vyhodí si ho do náruče, aby lépe viděl. Jednou rukou ho přidržuje, zatímco za tu volnou se ho As pohotově chytne.

Mám před sebou obraz jako z filmu. Děti se tulí k tátovi, i když ve skutečnosti to jejich biologický otec není. Avšak i přesto ho milují. A on je na oplátku miluje nejméně dvojnásobně víc.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Ahojda ✋💋
Tak jsem se vám dokopala k nové kapitole 😏❤️
A protože celý dnešek jsme slavili úžasný přírůstek do rodiny v podobě malého Lukáška 😍💕
nechce se mi nějak spát, tak jsem si řekla, že nová kapitola
neuškodí 😏🖤
Tak snad se aspoň líbila 🤙
Btw... Do konce chybí už asi jenom jedna, max. dvě 😿💔
🌹Ich liebe euch🌹