We, together [Marcus&Martinus CZ] ✓

10🌊

Marcus

,,Ještě jednou díky," pokusil jsem se pousmát na Tinuse s Miriam, kteří byli právě na odchodu. Fredík se mezitím pokoušel sám si vyzout boty.

,,Vždyť to nestojí ani za řeč," máchla rukou Miriam, rozloučila se a společně s dětmi odešla k autu.

,,Něco nového?" Zdržel se ještě na chvíli Tinus, hned po tom, co ji dálkovým ovládáním odemkl auto, aby již mohla zapásat dvojčata do sedaček.

,,Ne," povzdechl jsem si, pohled nespouštějíc z Freda.

,,Ach jo," zavrtěl hlavou, při čemž mi položil ruku na rameno, ,,všechno bude zase v pořádku, však uvidíš."

,,Chtěl bych tomu věřit, ale je to těžký. Kdybych se teď mohl rozběhnout do města a nezastavit se, dokud bych ji nenašel..."

,,Já vím," skočil mi do řeči, ,,hned bys to udělal. Někdy si říkám, že bych chtěl mít tvou povahu. Vždycky jsi byl ten, co se o všechny tak moc staral a zajímal se o ně. Snažil ses všem pomoc a nejvíc jsi vždycky pomohl mně. Teď ti to chci oplatit. Když budeš cokoliv potřebovat, jsem tu dvacet čtyři sedm, ok?"

,,Díky," pousmál jsem se. Pohled mi sklouzl na bílou dodávku, která právě zaparkovala před brankou. Vyskočila z ní vysoká dáma s úzkou sukní a vyžehlenými vlasy s mikrofonem v ruce.

,,Řeknu jim, ať vypadnou," zadíval se Martinus téže směrem.

,,Jsou neodbytní," zasténal jsem, ,,jen dneska jich sem volalo přes dvacet."

,,Paparazzi," protočil očima, ,,když zmizí jakékoliv jiné dítě, je jim to někde. Když se to stane někomu slavnýmu, mluví se o tom následující dva měsíce v kuse."

Mezitím se za vysokou ženou z dodávky vybelhal také menší podsaditý muž s televizní kamerou v ruce. Jen, co mě žena zpozorovala, hned něco prohodila ke svému kolegovi a vyběhla rovnou ke vchodu a ani se nijak neobtěžovala s tím, jestli dostala povolení či ne.

,,Pane Gunnarsene? Jen na pět minutek!" Volala, snažíc se nezabít na vysokých jehlicových podpatcích.

,,Vůbec se s nimi nebav. Zavřete se a vylézejte pokud možno co nejméně. Však je to omrzí," poradil mi bratr, rychle mě obejmul a rozešel se přímo proti novinářce.

,,Tak, a co my?" Otočil jsem se na Fredíka, když jsem zavřel vchodové dveře a následně je také zamkl. ,,Maminka už spinká, tak my si uděláme večeři, vykoupeme se a půjdeme taky, co ty na to?"

Radostně vypískl. Rozmíchal jsem Lindy v čaji prášky na spaní- sama by si je nikdy nevzala. Potřebuje se prospat. Vím, že by nejraději zůstala vzhůru celou noc, aby hlídala, kdyby náhodou zazvonil telefon. Zítra bude možná trochu naštvaná, no, musí pochopit, že to bylo pro její dobro.

*

,,Shhh," kolíbal jsem se ze strany na stranu a snažil se utišit Freda. Už od dvou hodin od rána pofňukává a pomalu se jeho nářek mění v srdcervoucí pláč.

,,Co se děje?" Promnula si Lindy vedle mě oči. Její hlásek zněl až roztomile chraplavě.

,,Už hodinu pláče," pohladil jsem Fredíka po líčku a setřel mu tak mokré slzy.

,,Broučku," pohladila ho Lind po hlavičce, dlaň ponechala přitisklou na jeho čele. ,,Má horečku," převzala si ho ode mne, věnujíc mu krátkou pusu na temeno hlavy. ,,Dole v kredenci mám nějaký sirup proti teplotě, přinesl bys mi ho prosím?"

,,Samozřejmě," neváhal jsem a vyběhl ke dveřím. Seběhl jsem schody, chvíli přehraboval všechny možné léky, než jsem našel ten pravý. Ještě jsem do Fredovy flašky rychle připravil čaj a vrátil se zpátky do ložnice. ,,Tady to je," podal jsem všechno Lindy, která držela Fredíka stále v náručí, pohupovala se s ním ze strany na stranu a tiše mu pobrukovala do ouška.

,,Děkuji," pousmála se, nabrala do stříkačky trochu sirupu a opatrně ho vstříkla Fredovi do úst. Pak jsem mu dal ještě napít, nacož ho Lindy položila na postel. Lehli jsme si vedle něj tak, že byl přímo mezi námi. Ještě nějakých dvacet minut tiše poplakával, než lék začal aspoň trochu působit.

,,Tak, už to bude dobrý," pohladila ho Lind bříškem ukazováčku po líčku. Pomalu začal přivírat oči, ještě si nás však oba stačil chytit- mě za tričko, Lindy za vlasy.

,,Myslím, že už si můžeš jít lehnout," zhodnotila po chvíli a překryla malého svou peřinou.

,,Vždyť ležím," zavrtěl jsem hlavou.

,,Víš, jak to myslím," zabodla se mi svými zelenými panenkami do očí. ,,Fred je v pořádku, ohlídám ho."

,,Ale kdo mi ohlídá tebe?" Přemístil jsem svou ruku na její rameno a pomalu ji dlaní začal hladit po délce paže, zádech a rozcuchaných vláscích. Sama pro sebe se usmála. Byl to první upřímný úsměv, který jsem za celou tu dobu od únosu měl možnost na její krásné tvářičce spatřit. Opatrně, abych neprobudil Freda, jsem se naklonil a políbil ji.

,,Můžeš si mě ohlídat sám," šeptla, prsty mi zaplétajíc do vlasů.

,,To mám taky v plánu," blaženě jsem vydechl.

~🍍 Love pineapples 🍍~
Tak jsem se zas nějak dokopala k další kapitole... 😄
Takové spíš nudnější no...
Ale tak od té další se nám to už rozjede 😏
Však je na to čas, no ne? 😱
Tak snad se líbila 💕💗
💜Love you💜