You've got the best of Me

Kapitola 4.

Ráno jsem vstal asi v 9 hodin, jenže jsem včera nedomyslel, jak se mám omluvit ve škole. Doufám, že na to třeba učitelé zapomenou, nebo si nevšimnou že jsem nepřišel. Šel jsem si dát krátkou studenou sprchu na probrání. Uvázal jsem si ručník kolem pasu a šel si udělat snídani. Ve vaření nejsem moc zdatný, ale rozhodně jsem lepší jak Jimin a Jungkook... Vzal jsem opět toustový chléb a dal ho do toustru. 5 minut jsem hledal kde máme burákové máslo, nenašel jsem ho. Smutný. Asi budu jíst ty tousty samotné. 

Ale to by nebylo ráno, aby se mi něco nestalo, jak už jsem psal. Tentokrát jsem se nakopl o roh stolku v obýváku. Nemohl jsem si odpustit zakřičet přes celý dům "Kurva!" potom jsem se složil na gauč v obýváku a pustil si televizi. Poslední dobou mi přijde, že tam nedávají nic dobrého, tak jsem si zapnul program pro děti a koukal na pohádky. Strašná zábava. Přemýšlel jsem co dělat dál, pak mě napadlo, že jsem dlouho netrénoval na saxofon. Nebyl jsem v tom nějak moc dobrý, ale zase ne tak špatný. 

Nakonec jsem trénoval asi hodinu bylo 11 a já se chystal dělat něco k obědu. Napadlo mě, že bych si udělal Ramyeon, ale zrovna jsme ho doma neměli. Rozhodl  jsem se tedy, že si ty instantní nudle prostě chci dát a jdu si je koupit.

...

V životě v obchodě snad nebyla taková fronta. Čekal jsem tam hrozně dlouho a ještě k tomu mě nějaká stará žena praštila kabelkou a nazvala mě chuligánem. To jsem si totiž hrozně zasloužil. Vešel jsem domů a všude bylo ticho, začalo mě to znepokojovat a tak jsem si pustil písničky. Došel jsem do kuchyně a dal vařit vodu. Svoje jídlo jsem snědl a potom šel trochu uklidit dům. Nejprve jsem si myslel, že jenom utřu prach, ale pak jsem se chopil i vysavače. Najednou byly čtyři odpoledne. Řekl jsem si, že pustím svou milovanou zvěř na vzduch a nechal je na zahradě. Moc dobře jsem věděl, že kdyby utekli tak se stejně vrátí. Šel jsem se na chvilku natáhnout na gauč, ale zazvonil zvonek. Kdo by sem chodil. Možná to je soused. Otevřel jsem dveře. "Ahoooj" "Čau" Byli to kluci to mě taky mohlo napadnout. Pozval jsem je dál a poslal do obýváku. Byli tu všichni až na Jungkooka, to jsem si mohl myslet. Začínal jsem si myslet, že třeba začal ke mě také něco cítit, ale to byla chyba.

"Jimin nám řekl, že jsi nemocný" začal Yoongi "tak jsme tě přišli zkontrolovat". Všichni se na mě začali usmívat. Bylo to celkem příjemné, ale všechno by zlepšila jen jedna osoba, jenže ta tu nebyla... A dokonce má přítelkyni. "To je od vás pěkný kluci, ale myslím, že by jste měli jít, aby jste taky neonemocněli" lhal jsem jim, to je špatný. "Tak fajn, ale zítra přijdeme!"  usmívali se na mě. "Dobře" chtěl jsem aby šli pryč, neměl jsem moc náladu. "Ahoj" zamával jsem jim a zavíral dveře, ale v tom mi někdo zakryl oči zezadu. Bylo mi jasné, že to je Jimin. On mi nevadil, rád jsem ho měl u sebe.