You've got the best of Me

Kapitola 6.

Budu mu lhát, nebo ne? Myslím, že pro tento případ bude lepší lhát.. Mrzí mě to, ale nedá se nic dělat. Ahoj Kookie, promiň, že jsem neodepsal spal jsem a ráno přijela máma, tak jsem byl chvilku s ní :D Nezlobíš se? :/  Podle toho, jak ho znám bude naštvaný. Snad mi to brzo odpustí. Dneska jsem měl jít s Jiminem ven, doufám, že mu do toho nic nevleze. Myslím, že by bylo fajn s ním zase někam zajít. Dlouho jsme někde nebyli jen my dva. Celkem se těším, ale nesmím se unáhlovat, prozatím si půjdu něco číst.

...

Už bylo celkem pozdě, asi kolem 2 hodiny odpoledne jsem se rozhodl napsat Jiminovi sám. Pěkně dlouho mi neodpovídal, začal jsem se bát. Doufám, že je všechno v pořádku. Možná za ním půjdu, není to moc daleko. Bydlí pár bloků vedle, chodil jsem tam několikrát takže se neztratím.  Ještě to musím oznámit mámě. Oblékl jsem si kalhoty a černočervenou košili. (*poznámka Sensei pro korektorku* thats for you cunt <3) Vzal jsem klíče, mobil a mohl jsem jít. 

...

Už jsem stál u panelového domu, kde Jimin bydlí a zvonil na zvonek s jejich jménem.  Dlouho nikdo neodpovídal, už jsem chtěl odejít, ale pak mě pustila dovnitř nějaká paní, poděkoval jsem jí a šel nahoru po schodech. Byl to krásný panelák, všechno bylo čisté a upravené. Nikde nebylo slyšet ani pípnutí. Zajímavé jaký tu je klid. To mi doma nemáme. Když jsem vyšel do posledního patra byl jsem konečně tu.  Zkoušel jsem klepat a dokonce jsem si dovolil lehce zavolat, nechtěl jsem moc rušit ten klid, co tu panoval. Stál jsem u dveří a pro jistotu znova volal Jiminovi. Začal jsem mít opravdu strach, věděl jsem, že jeho rodiče se moc často doma nezdržují. Volal jsem mu ještě 3 krát. Nezvedl to ani jednou.  Vzdal jsem to a rozhodl se jít domů. Když jsem scházel schody slyšel jsem něčí kroky. Nenechal jsem se tím nějak vyrušit, až do té doby dokud jsem nepoznal, že se jedná o hlas mého nejlepšího přítele. Spolu s ním na krátkou dobu zazněl i další hlas, ale ten už jsem nepoznal. Rozhodl jsem se udělat docela riskantní věc a jít za Jiminem, scházel jsem jeden schod po druhém. Šel jsem co nejméně na hlas co to šlo. Už jsem byl blízko. Koukl jsem dírou mezi schody, jestli je to opravdu on. Opravdu to byl Jimin a s ním i Hoseok. Bylo mi ale divné proč Hoseok natlačoval Jimina na zeď. Možná bych měl zakročit, co když mu chce něco udělat. Nenápadně jsem šel a když měli i oni možnost mě vidět zavolal jsem na Jimina. „Jimine! Kde jsi sakra byl a proč si mi nezvedal telefon?!"  Hned co jsem promluvil Hoseok ho pustil. Vypadali oba zmateně, asi se pohádali. Čekal jsem na jeho odpověd. „No já jsem... Já byl tady s Hopem venku" WTF? Od kdy se mu říká Hope? Vždyť to ani nedává smysl? Co se to tady sakra děje? Neměl bych si dát facku, nebo tak něco? Nespím?