Sedl jsem si s Jiminem do mého pokoje a začali jsme si povídat. Nejprve jsem se mu přiznal, že vlastně vůbec nejsem nemocný, jen jsem smutný kvůli Kookovi. „Tae, ale víš, že on možná není na kluky?" oznámil mi Jimin ustaraným tonem. Já jsem tak naštvaný. „Já to vím Jimine!" zakřičel jsem na něj. Ne. Ne! Nesmím na něj křičet. V klidu. Nádech výdech. „Promiň nechtěl jsem na tebe křičet." Myslel jsem, že začne brečet. Vstal jsem a šel ho obejmout. „Promiň Jimine" šeptl jsem a stiskl ho v objetí víc. „Já vím, já vím Tae..." konejšil mě mile. „Už budu muset jít, můžeme si ještě zavolat, nebo někam zítra zajdeme? Jo, Tae? " „Jasně" usmál jsem se na něj se slzami v očích. Já to přece musím nějak zvládnout. Třeba Jungkook nechodí s tou holkou. Už jsem pomalu zavíral za Jiminem, ale ten na mě ještě zavolal. „Jo mimochodem Tae, Kook se na tebe ptal a přeje ti brzké uzdravení!" Tak tohle mě opravdu překvapilo. Je hezké, že se o mě ještě vůbec stará. Je to celkem uklidňující. Myslím, že se ho na to zeptám v pondělí. Celkově bych si s ním chtěl promluvit. Mám ho rád, ale teď je na čase Overwatch.
...
Hrál jsem asi do půlnoci. Možná bych si měl jít lehnout. Kookieღ send you text! Ahoj Tae, jak ti je? Nechceš si dát se mnou jednu hru? Ehmm... Co mám teď jako dělat? Co budu dělat sakra! Já nevím, můžu si s ním zahrát, ale nebude to blbý? Já nevím... Jasně mám to! Neodepíšu a ráno mu odpovím, že jsem už spal. Já jsem tak chytrý! A teď si vypnu vyzvánění a jdu si lehnout.
...
Ráno mě probudila lákavá vůně lívanců. Vypadá to, že rodiče už přijeli. Je to celkem úleva, vzhledem k mým kuchařským schopnostem. Kookiemu odpovím po snídani. Oblékl jsem se a pomalu sešel schody směrem do kuchyně. „Ahoj mamko!" objal jsem jí. Nejsem mamánek, jen jsem rád, že jí mám. „Ahoj, dáš si snídani?" „Jistě" Celou dobu jsem hovořil s mámou, jen o tom, jak jsem se měl a jestli se mi něco nestalo. Nakonec se mě máma zeptala, kde je náš pes a kočka. Možná jsem na ně trochu zapomněl. Utíkal jsem pro ně, naštěstí vypadali v pohodě, jen byli trošičku špinavý. Trošičku. Musel jsem je tedy umýt, jinak bych je nemohl pustit dovnitř. Zabralo mi to docela dost času, samozřejmě jsem nezapomněl odepsat Jungkookovi, že jo...Vyběhl jsem po schodech co nejrychleji. Když jsem odemkl mobil zjistil jsem, že mi napsal ještě jednu zprávu: Tak nic... Odepiš mi, až budeš mít čas. :( Ou shit! Rozesmutnil jsem Kooka... Já jsem takový vůl! Mrzí mě to. Musím se mu omluvit. Tak a teď musím přemýšlet, co mu odepíšu.
ČTEŠ
You've got the best of Me
FanfictionVKOOK CZ FANFICTION I přes to, že se jejich cesty v dětství rozešly, se znovu setkají... Budou jejich pocity pořád stejné? Co se změnilo? Hlavně proč se něco vůbec měnilo? To všechno se dozvíš... Moje první kniha, která dne 8. července dosáhla 1k v...
