You've got the best of Me

Kapitola 52.

Následujících pár týdnu proběhlo, naprosto dokonale.  Nic už mě nermoutilo a každý den nebyl stereotyp. Konečně spím s Jungkookiem v jednom pokoji. Každý den si spolu užíváme, jako kdyby byl ten poslední, ale posledních pár dní, jsem se snažil o něco víc než mazlení, ale on nikdy nechtěl, raději řekl, že se jde najíst, nebo na záchod...

Není to tak, že bych to vyloženě potřeboval, ale prostě vím, že už ho miluju a chci to s ním prožít. Tak proč on ne?

Ležel jsem v posteli a přemítal nad tím... Jungkook, je prý někde na důležité konferenci... Která jen tak mimochodem trvá už 5 hodin a mě tam nepotřebuje.  Pohlédl jsem na prázdé místo vedle mě a povzdechl si. 

Abych byl upřímný, na to co se dělo, když jsme byli malí, už jsem zapomněl. Nechtěl jsem na to vzpomínat, protože to je prostě minulost. A já začal mít dost pozitivní pohled na svět, tak jak je. 

„Už bych tu chtěl mít Jungkookieho a objímat ho" povzdechl jsem si nahlas a do objetí si přitáhl leda tak polštář. Raději jsem zavřel oči a pokoušel se usnout... Nechápu lidi, co usnou hned, mě to trvá minimálně půl hodiny...

. . .

Ráno jsem se probudil poměrně ve veselé náladě. Protáhl jsem se a při tom udělal divný zvuk. Sáhl jsem vedle sebe a ze zvyku si chtěl Jungkookieho přitáhnout do objetí. Tak jsem ho tedy uchopil a přišoupl, z nějakého důvodu byl hrozně lehký. „Ty jsi přes noc nějak zhubl~" zavrněl jsem a otevřel oči. Promnul jsem je a zjistil, že stále je v mém objetí onen polštář... Asi mám nového přítele...

Vyvrtal jsem se s postele spolu s mým novým přítelem a cestou ještě sebral mobil ze stolku. Koukl jsem se do zrcadla na chodbě a zjistil jsem, že mám od koutku úst zaschlou slinu a taky mám obráceně triko. „Já už fakt jsem debil" zaklel jsem a odložil svého Jungkooka II. Obrátil jsem si triko a doufal, že Jungkook verze 1 bude v kuchyni. 

Nebyl...

Uchopil jsem tedy telefon a vytočil Kookieho číslo. Vyzváněl poměrně dlouho, ale přeci jen to zvedl. 

„Jungkooku, kde jsi?"

„Přespal jsem u jednoho kolegy a zapomněl ti napsat.." *trapný smích*

„A vrátíš se aspoň domu?"

„Nevím myslím, že budu za chvíli vyrážet"

„Hm"

Ukončil jsem hovor. Chvíli jsem bezradně projížděl kontakty a pak jsem si všiml Jiminova jména. Je pravda, že jsem se s ním zase hodně dlouho neviděl. Napsal jsem mu tedy zprávu jestli se nechce sejít a pokecat. Za chvíli mi přišla odpověď, že má čas, ale nejde bez Yoongiho. Souhlasil jsem tedy. Upřímně nemám absolutní představu, jak se bude Yoongi tvářit, až mě po takové době uvidí... Trochu se toho bojím.

. . .

Seděl jsem v mé oblíbené kavárně a čekal na mé dva společníky. Tak nějak jsem je chtěl využít, aby Jungkook třeba žárlil... I když myslím, že to se mi stejně nepovede.

Koukl jsem směrem ke dveřím které se otevřely za doprovodu zvonečku. Byl to Jimin a Yoongi. Srdce mi bušilo nervozitou a na sucho jsem polkl. Jimin si mě okamžitě všiml. Zamířil mým směrem spolu s Yoongim a drželi se za ruce. Rozkošné. Už byli u mě a Yoongi vyvalil oči.

„Ty?!" 

„Já" řekl jsem s úsměvem. Potom jsem se náznakem uklonil a omluvil se. Omluvu kupodivu přijal. Myslím, že rozuměl, co jsem tím myslel. Pak jsem si sedl a oni naproti mě. Měl jsem v plánu si je vyslechnout a pak jim sdělit, že je Jungkook můj přítel...

. . .

Okolo 5 odpoledne mi volal Jungkook, z nějakého důvodu jsem to nezvedl. Neměl jsem na to náladu. Třeba se ani nebude strachovat... Vzhledem k tomu, co udělal jsem byl naštvaný. Vím, že chyby dělá každý, ale tohle je docela důležitá věc. 

S Yoongim a Jiminem jsem byl už docela dlouho, taky mi to přineslo krásné vzpomínky... Kupodivu vzali v pořádku, že jsem s Jungkookem a ještě dodali ať se u nich někdy ukážeme. Nakonec jsem s nimi šel pít do baru zůstal jsem tam do 12 večer a pak se rozhodl odejít. Byl jsem ještě v lepší náladě, než předtím. 

Došel jsem domů a skoro zakopl o práh. Začal jsem se tomu smát a sedl si na zem, abych si mohl zout boty. Potom jsem se odbelhal do obýváku, kde seděl Jungkook, koukl se na mě, ale pak se zase věnoval televizi. Došel jsem za ním a sedl si vedle něj. „Jsi naštvaný?" zeptal jsem se potichu a sklopil hlavu. „Hm" 

Sebral jsem ovladač a vypnul mu televizi. Podíval se na mě a pochopil jsem, že je fakt naštvaný. „Proč jsi mi to nezvedl? Měl jsem strach..." posmutněl. „To jsem měl já taky" oddechl jsem. Pak jsme mlčeli, oba. 

„Promiň.." řekli jsme na stejno a oběma cukly  koutky od smíchu. Objal jsem ho a on mě. Pak jsme se políbili. Položil jsem mu ruku na stehno a začal ho líbat. Jemně mi vzdychl do úst. Rukou jsem mu sjel k rozkroku a začal přes něj přejíždět, kalhoty se mu trochu napnuly a já věděl, co chci. „Jungkooku já tě chci" odtrhl jsem se od polibku a čekal na jeho reakci.

„A já tě zase chci v sobě..." zašeptal nevinně a znovu mě políbil.