You've got the best of Me

Kapitola 51.

Myslím, že jsem ani neměl nad čím rozmýšlet, takže jsem odpověděl jasně a stručně. „Ano" možná to byla chybná odpověď, možná to bude to nejlepší, co mě kdy potkalo. Zajímalo by mě, co se změní... 

Věnoval jsem mu veškerou pozornost, pozorně jsem si prohlížel každý úsek jeho obličeje. Je hrozně krásný. „Jsi nádherný" vyklouzlo mi z úst a on se začervenal. Sklopil zrak a začal si hrát s prsty na rukou. „Můžu tě políbit?" položil jsem to, už jen jako řečnickou otázku. Uchopil jsem jeho bradu a nadzvedl si jeho tvář do mé úrovně. Uhnul pohledem, což ho donutilo vypadat ještě roztomilejšího. Opatrně jsem se přiblížil a při zavírání mých víček jsem natiskl svoje rty na ty jeho. Kam se poděla ta jeho odvaha?

Pokusil jsem se prohloubit polibek, ale on zřejmě nechtěl, aby se tak stalo. To mě trochu zklamalo a tak jsem toho raději nechal. Opustil jsem tedy jeho rty a trochu se od něj odšoupl. Bylo to částečně i  dost trapné. Raději jsem si přisunul kolena pod bradu. Opřel jsem hlavu a ruce si spoutal na kolenou. Mlčky jsem pozoroval zacházející slunce. Na Jungkooka jsem se nechtěl poohlédnout ani očkem... Prostě je to jen trochu trapné.

U srdce mě hřálo a celé mé tělo bylo tvořeno z obláčku. Myslím, že to je ten pocit lásky a štěstí. 

„Miluju tě..." zamumlal Kookie rozkošně a přišoupl se ke mně. Ramenem jsem mu podepřel hlavu a jednou rukou si ho přijal do kradmého objetí. Bylo to trochu jako z nějakého romantického filmu. Užíval jsem si to, jako kdyby to mělo být naposled. Možná i je...

Slunce už zapadlo a na obloze se objevily mráčky fialových, modrých a červeno-růžových barev. Myslím, že v ten moment mi došlo, že jsem fakt strašně zženštilý... Chytl jsem Jungkookieho ruku a držel ji. Poklidně oddechoval na mém rameni se zavřenýma očima. Myslím, že nespal. Pomalu už se začalo stmívat a já usoudil, že by nám mohla být za chvíli zima. 

„Kookie, máš v autě ještě jednu deku?" zeptal jsem se starostlivě a zvedl se. „Hmm, myslím, že je jedna ještě v kufru, podíváš se?" řekl s úsměvem a zvedl se taky. Došel jsem tedy k autu a otevřel kufr. V něm byla docela velká taška a v ní zřejmě Kookieho mikina. Sáhl jsem po tašce a přisunul si ji blíž k sobě. Vytáhl jsem z ní mikinu a prohlédl si jí. „Kookie to je tvoje mikina?" „Jop, proč se ptáš?" „Jen tak" zamumlal jsem. Možná to bude vypadat fakt úchylně, ale prostě jsem si k ní čichl... Voněla jako on, což je vážně nečekané. 

Nakonec jsem mikinu vrátil a prohledával dál dno tašky. Přeci jen jsem deku našel a s hrdostí jsem se vrátil. To už byla na dece otevřená ona flaška vína a Kookie byl usazen na dece s pohledem upřeným na výhled. Vypadal dost zamyšleně, tak mi to nedalo a musel jsem ho nějak vyrušit, z jeho dumání. Opatrně a potichu jsem se připlížil zezadu a prudce se na něj vrhl s objetím. Načež se začal hihňat. Slezl jsem z něj a věnoval mu hluboce zamilovaný pohled.  

Pak už jsme se usadili na deku, další dekou se přikryli a jako největší prasata pili víno z flašky. Musel jsem trochu rýpnout, protože mi to nedalo. „Nemohl jsi vzít skleničky?" píchl jsem ho prstem do boku a on se usmál. „Ne nemohl" vyplazil na mě jazyk. Odložil jsem flašku dostatečně daleko a  uskutečnil plán: lechtání. 

Lechtal jsem ho hrozně dlouho a nedovolil se mu jakkoliv bránit. Nyní ležel pode mnou s rukama nad hlavou. Drobné slzičky smíchu se mu kutálely z očí. Pomalu jsem se k němu sehnul blíž a pokládal motýlí pusinky na místa, kde stékaly pramínky slziček. Pak jsem mu dal pár pusinek na rty a nakonec jsem spojil naše rty v polibek. Opět jsem se pokusil polibek prohloubil v líbání. Což se mi pro tentokrát povedlo. Líbali jsme se  dlouho a vášnivě. Bylo na něm vidět, že je mi naprosto oddaný. 

Nakonec jsem si lehl a pozorujíce hvězdy na obloze jsem spojil naše ruce. Jungkookie se ke mě přitul, přehodil přes nás deku a spekulovali jsme o hvězdách spolu... Dokud Kookie nezačal pravidelně oddechovat s otevřenou pusinkou. Líbl jsem ho na čelo a stále se díval do hvězdné dáli.