Přisedl jsem k němu na druhou stranu postele a podíval se na něj. Stále se kochal výhledem na můj pokoj, možná je to zvláštní, ale on u mě v pokoji snad nikdy nebyl. Většinou jsem byl já u něj doma. Byl hrozně roztomilý. Chvilku mu trvalo, než si všiml, že jsem se přestal pohybovat po pokoji a přisedl si k němu. „Takže o čem jsi to chtěl mluvit?" prolomil jsem několika minutové ticho, kdy jsme na sebe jen zírali. Nevím jak to popsat, ale od doby co jsme byli na tom výletě panuje mezi námi zvláštní atmosféra. „No já jsem ti už dlouho chtěl říct, jestli by jsi... Třeba, já nevím"
Pomalu se pošoupával ke mě. „Tak už to řekni Jungkooku!" nechtěl jsem křičet, ani zvyšovat hlas, ale už to chci slyšet, nevím co to je ale nebaví mě to. Vypadalo to, že měl slzy na krajíčku. Někdy si fakt říkám, že je strašná citlivka, ale pak mi dojde, že to já taky.
ČTEŠ
You've got the best of Me
FanfictionVKOOK CZ FANFICTION I přes to, že se jejich cesty v dětství rozešly, se znovu setkají... Budou jejich pocity pořád stejné? Co se změnilo? Hlavně proč se něco vůbec měnilo? To všechno se dozvíš... Moje první kniha, která dne 8. července dosáhla 1k v...
