You've got the best of Me

Kapitola 29.

Sám jsem cítil, že je tohle trapná situace, nevím proč, ale prostě je. Sundal jsem si kapuci a koukal se mu upřeně do očí, měl krásné oči. Najednou byl celý hrozně krásný, věděl jsem, že za všechny tyhle myšlenky může alkohol.

„Co tady děláš Tae?" zeptal se mě a mávl na tu jeho partu. Jeho kamarádi šli tedy někam bez něj. Byl jsem rád, že je tu se mnou. Aspoň někdo tu se mnou byl. Ano byl tu sice se mnou, ale nevím, spíš jsem tu prázdnotu cítil uvnitř. Nikdo mi asi nerozuměl, nebo jsem nechtěl, aby mi porozuměl. Nechtěl jsem aby mi porozuměl někdo jiný, než on. Jungkook...

„No já jsem se šel projít, vlastně je to na dlouho, ale tím tě zatěžovat nebudu" odpověděl jsem a snažil se nevypadat, jako nějaká chudinka. Nemám to rád, nemám rád část své osobnosti, co se chová, jako holka. Prostě je to hrozně moc emocí, třeba i protikladných, které jsou najednou jako jedna.  „Ale ty hlupáčku, mě tímhle nezatížíš, budu jen rád, když mi to všechno povíš." řekl a přitom se přišoupl blíž ke mě a pohladil po vlasech. 

Už jsem chtěl nabrat dech a začít  s vyprávěním, ale v tom mě zarazil. „Hele, co takhle zajít ke mě, musí ti být zima... A né, že by mi do toho něco bylo, ale ví tvoje máma o tom, že jsi takhle venku...?" a sakra moje máma, určitě má strach. Chudák, měl bych za ní zajít. „No vlastně ani ne" zasmál jsem a podrbal se na zátylku „Šel by jsi se mnou a pak můžeme jít k tobě?" 

Můj zrak se zase upřel na jeho obličej. Byl hrozně krásný, ostré rysy jeho obličeje, hebké a lesklé vlasy, přenádherné oči a drobné rty k nakousnutí.  Koukal se na mě stejně jako já na něj. Nádherný okamžik, ze kterého mnou projela vlna nervozity a cítil jsem jak rudnu, ještě víc. „A co takhle jí napsat smsku?" zasmál se a já jen jako zdrogovaný pozoroval jeho rty. „Jo jasně, to mě nenapadlo..." zmohl jsem se po nějaké době k odpovědi a stále skenoval jeho obličej. 

. . .

Zjistil jsem, že Baek bydlí v hrozně krásnem domku. Samozřejmě to chvilku trvalo, než mě dotáhl vůbec někam. Za celou cestu byla řešena jen jedna věc a to ta, kde mám svůj alkohol. Možná už mu docházely nervy, ale to už jsme stáli před domem. Koukal jsem na něj asi  minutu, dokud pro mě nepřišel Baek a neodtáhl mě dovnitř, kde to bylo ještě krásnější. Posadil mě na gauč a šel mi udělat kávu. Čekal jsem tam jen chvíli, bylo to docela rychlé, až jsem si pokládal otázku, jak to udělal. „Tak povídej brouku, vem to pěkně od začátku" usmál se, hodil nohu přes nohu a rukou se opřel o gauč. Ani jsem se nezastavil nad pojmenováním brouk...  Myslím, že tohle bude na kurva dlouho...

. . .

Taky, že to na dlouho bylo, mým úžasným životem jsme zabili asi hodinu... Řekl jsem mu úplně všechno. Také to, že, Jungkooka už nechci, i přes to, to byla lež. Každopádně Baek vypadal zaujatě. Už nějakou chvilku, čekám, co mi na to řekne... „Taehyungu..?" prosím ať mi hlavně nezačne pokládat otázku jestli jsem normální... „Hmm" zamručel jsem a podíval se na něj. Pomalu, ale jistě se přibližoval k mému obličeji a já cítil jak se ve mně vaří krev, vzrušením. „Můžu tě políbit?" otevřel jsem oči víc dokořán a přistál mi na tváři jemný polibek. Čekal jak zareaguji a já zareagoval oplacením polibku. 

Jsem ten nejhorší člověk na světě. 

Začali jsme se líbat a on mě položil na gauč. Moc dobře jsem věděl, kam to celé spěje. Chtěl jsem to sám... „Počkej," jemně jsem ho od sebe odstrčil, ale on mě začal líbat krk „kde máš rodiče? Nechci, aby nás načapali..." řekl jsem a obrátil naše pozice, takže on byl pode mnou. „Neboj se, jsou pryč, vrátí se za týden."

Uklidnilo mě to a začali jsme se znovu líbat. Udělal jsem mu malá znaménka na krku a svlékl mu triko, co se dělo dál, už se domyslet dá...