Němý Výkřik

8

Byla jsem fakt naštvaná a vyjadřovala jsem to dost silnýma kopancema do zdi. Ta v jednom místě dokonce trochu křupla.

Najednou se něco ozvalo v zadní části místnosti.

Přesněji u dveří.

Otočila jsem se a uviděla jsem toho kluka co mi pomoh ze schodů. Co ten tu kurva dělá?

Otočila jsem se a přimhouřenýma očima jsem si ho prohlídla.

Vypadal docela překvapeně. Kdo by nebyl?

Přece jenom žiju v polorozpadlym domě ne?

"Nor? Jsi to ty?" ozval se.

Bravo konečně si pamatuje moje jméno! No, i když kdo jinej na planetě by měl tak debilní jméno?

Protočila jsem očima a založila si ruce na hrudi.

Chvíli se nic nedělo a já už se chtěla otočit když se ke mě najednou rychlým krokem vydal.

Vytřeštila jsem oči.

Nesnášela jsem když byl někdo v mé přítomnosti a byl ode mě míň jak metr a půl.

Vyděšeně jsem ztuhla a víc jsem si přitiskla ruce k tělu.

Během vteřiny stál asi čtyřicet centimetrů ode mě a držel mě za bradu.

Bolelo to. Dost to bolelo.

Pak ode mě odstoupil a místo brady mi teď chytil ruku.

Dost naštvaně jsem se mu vytrhla a něco napsala. za chvíli se ozvalo.

"Co si sakra myslíš, že děláš?"

"Táhnu tě do nemocnice, co jinýho? Sama bys tam nikdy nešla."

"Vůbec mě neznáš. Co ty můžeš vědět?"

Pokrčil rameny a znova mě chytil za ruku.

"Ty si myslíš, že mám na to aby mi spravili čelist? Nebo aby mi dali jeden jedinej  podělanej obvaz?"

Zastavil se. chvíli ke mě jen tak stál zády a pak se otočil.

"Proč tu seš?"(chyby a pravopisné chyby jsou schválně)

"To tě nemusí zajímat."

"To je fakt. Nemusím vědět jak velkej rozmazlenej fracek jsi. Stačí mi abych se na tebe podíval."

Ušklýbla jsem se a kopla ho do břicha.

Teda....... skoro kopla. Chytil mojí nohu a trhnul jí dopředu takže jsem celkem tvrdě spadla na tvrdou zem.

Zkřivila jsem tvář do bolestné grimasy a zvedla se na lokty.

"Co to kurva mělo bejt?"

Pokrčil rameny." Sebeobrana?"

Zmetek.

Jo napadaly mě i jiný slova, ale tohle se mi v mozku objevilo jako první.

Zvedla jsem se a chtěla si zachovat, alespoň trochu důstojnosti a odejít, ale to bych nebyla já kdybych to nepodělala. 

Jakmile jsem se zvedla tak jsem byla asi dezorientovaná nebo co, protože jsem se vydala špatným směrem a narazila do zdi.

Arvid vyprskl smíchy a já se zatvářila jako vlk kterýmu vezmou jídlo.

"Nor, už nedělej kraviny a jdeme."

Von to asi fakt nepochopil co? Já.Na.To.Kurva.Nemám.Prachy!

Ale chtěla jsem mu dát sežrat, že mě neposlouchal a tak jsem si fakt dlouze povzdychla  a vydala se za ním.