Němý Výkřik

26

Večírek byl naprosto stejný jako ty v mých nočních můrách.
Hudba co jede z reproduktorů na plný pecky a rve uši, hektolitry jakýhokoli alkoholu a dvojice co si strkaj jazyk až do krku a myslí si jak jsou nenápadný.
Ty dva šílenci/moji spolubydlící  mně dotáhli do středobodu celé párty a pak mně tam nechali.
Zamračila jsem se a obemkla se rukama.
Jasnej příkaz.
NESAHAT.
Rozhlížela jsem se a najednou jí zahlédla. Byla to ona. Stejná jako před lety. Dlouhé světle hnědé vlasy spletené do afrických copánků měla ve dvou drdolech a na sobě měla její oblíbené zelené šaty.  Usmála se na mně a podala mi ruku.
Vidění se mi zamlžilo a já zamrkala abych odehnala slzy.
A když jsem otevřela oči tak už tam nebyla.

Nikol.

Najednou si přede mně stoupnul nějakej kluk.
"Čau krásko." To jako mluvil na mně?
Ušklíbla jsem se. Pobavením i znechucením.
"Nechceš si zatančit a pak někam zalízt?"
No. Alespoň je upřímnej. Zavrtěla jsem hlavou a chtěla jsem odejít.
Hrubě mně chytil za zápěstí.
"To nebyla otázka kočičko."
A zacalo to být nepříjemný prááávě.......teď.
Rozšířily se mi oči a mně nenapadlo nic lepšího než mu flusnout do obličeje.
No, fungovalo to. Zařval na mně něco sprostýho a pustil moje zápěstí.
Rozešla jsem se co nejrychleji ven. Zase jsem cítila úzkost.
Byla jsem skoro u dveří když jsem uslyšela ránu a řev.
"Co to do prdele děláš?! BUZNO! Vypadni! Zmiz odsud! Už tě NIKDY nechci vidět! NIKDY!"
Hudba utichla.
Ohlédla jsem se a uviděla nějakýho kluka kterýmu tekla krev z nosu.
Byl celkem pěknej, krátké světle hnědé vlasy a medové, skoro žluté oči. Usmíval se a měl lehce zarudlé oči.
Ten úsměv jsem znala až moc dobře.
Všichni se na něj znechuceně dívali a on kolem nich jen s hrdě vypnutou hlavou hrdě procházel.
Asi jsem byla jediná, která viděla jaké to je uvnitř. Nakonec zmizel za dveřma a zůstalo zde jen tísnivé ticho.
Asi po tísnivé a prázdnem naplněné minutě hudba zase začala hrát a ostatní dělali jako by se nic nestalo.
Bylo mi z toho špatně. Z toho všeho.
Vzala jsem si svoje věci a vyšla ven do noci.

Jak už jsem řekla. Neměla jsem skoro žádnej orientační smysl, ale tady jsem nehodlala zůstat. Prostě jsem se vydala nějakou ulicí a doufala, že se neztratím.
Jen tak z nudy jsem cestou dělala do sněhu nesmyslné znaky.

Nakonec jsem došla až k nějakýmu parku. Ten jsem si pamatovala. Chodila jsem kolem něj domů.
Vydala jsem se zasněženou cestou a dávala pozor.
Co vy víte. Možná ze křoví vyskočí úchylák.
Procházela jsem zrovna pod nějakou lampou když jsem si všimla tmavé postavy v nevýrazné tmavě modré bundě jak se třese na lavičce a pod ní se rýsuje velká prohlubeň ve sněhu.
Trochu jsem se přiblížila a zjistila, že to je ten kluk. Sedla jsem si vedle něj a lehce mu zaklepala na rameno.
Překvapeně sebou trhnul a trochu vylekaně se na mně podíval. V tu chvíli se mi naskytl pohled na jeho zarudlou tvář mokrou od slz.
Teď jsem nebrala ohled na to, že je PD (Podřadný Druh). Teď jsem jen vnímala jeho pocit. Pocit který byl skoro stejný jako ten který jsem kdysi pocítila já.

Dotkla jsem se ho a výrazem mu naznačila ať mi řekne co se stalo. Zavrtěl hlavou a stočil pohled někam jinam.

Asi není jiná možnost.

Zhluboka jsem se nadechla.
To co jsem se chystala udělat. Jen pro nějakého PD...
No to je jedno. Možná to je PD, ale jeho bolest je podobná té mojí.
Věděla jsem co ta věc kdysi způsobila, ale to bylo dávno.
Zatnula jsem pěsti a znovu je roztáhla.
"Co se stalo?"
Už to bylo víc jak devět let.
Víc jak devět let co jsem ho naposledy slyšela.
Co jsem naposledy slyšela svůj hlas. Hlas co to všechno způsobil. Byl mi skoro neznámý. Chraplavý a zapomenutý.

Zakroutil znovu hlavou.
"Bude ti líp když to řekneš."
Pootočil na mně hlavu a nedůvěřivě se na mně podíval.
"Kdo jsi?"
"Bydlím s Arvidem a jmenuju se Northwest Newton. Stačí?" Řekla jsem podrážděně.
Možná jsem promluvila, ale k tělu jsem si nechtěla pustit už nikdy nikoho.
"Já jsem Thor Tegelbekers." Podal mi ruku. Asi si s ní chtěl potřást.
"Promiň. Nemám ráda cizí lidi."
Pochopil a ruku stáhnul. Proč jsem se sakra omlouvala?
"Nikomu to neřekneš." S vážnou tváří jsem kývla.
Pak spustil.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Písnička: Still here