Němý Výkřik

19

(P.S jako Nor si představujte tu holku z písničky.)

Arvid:
Je čtvrt na pět a Erik tu furt není.
Docela dostávám strach.
O Štěnici ne o něj.

Najednou se ozvalo otvírání dveří a lehký dupot malého zvířátka.

Nasadil jsem naštvaný výraz a byl připravený na to Erika pěkně sprdnout, ale když jsem došel ke hlavním dveřím tak tam nebyl sám. Byla tam i Nor.

Očima jsem pomalu jezdil mezi Erikem i Nor.

"Eeh?"

 Jo! Inteligentní otázka! Otázka kterou by vyslovila maximálně nějaká negramotná opice.

A já samozdřejmě.

Nor si povzdechla, popadla nějaký dvě tašky a tázavě se podívala na Erika.

"Druhý dveře vlevo."

Kývla a bez projevení jakýhkoli emocí kolem mě prošla.

Jakmile odešla a zabouchly se za ní dveře tak jsem se zaměřil na Erika.
Vlepil jsem mu pořádnou facku a pak jsem mu i dal pěstí.
Sesunul se na zem a uchechtnul se.

"Za co to sakra bylo? Našel jsem nám třetí do party."

Podíval jsem se na něj jak na totálního exota a on mi podal nějakej papír. Byly na něm podmínky!

Jakmile jsem to dočet a kouknul na Erika tak jsme bouchli smíchy.

"To jako vážně?"
Kývnul a znova ho popadnul záchvat smíchu.

PO NĚKOLIKA ZÁCHVATECH SMÍCHU A VYSVĚTLENÍ SITUACE

Když už jsme se uklidnili tak jsem se svalil na pohovku a Erik vedle mě.

"Takže mám spolubydlící."

"Jo."

"Holku která málem umřela na vyhladovění a ztrátu krve."

"Jo."

"Fajn."

Dál už jsem neměl co říct. A asi by se nic nedělo kdyby se neozvalo zalapání po dechu z mého pokoje.

Oba jsme se na sebe nechápavě podívali a pak se ozvala moje basovka.

Co?

Vstal jsem a došel do svého pokoje. Tam na zemi seděla Nor a v rukou držela kytaru.

Chtěl jsem jí říct aby to nechala na pokoji, ale když jsem jí uviděl tak mi málem zastavilo srdce.

Vypadala jako kostlivec potáhnutý kůží. Kosti jí skoro vyrážely z těla a končetiny na sobě neměli jediný kus masa. Bál jsem se, že když se jí dotknu tak se rozpadne.

Ustoupil jsem krok zpátky a narazil do Erika.

"Co to kurva je?!"
Zaječel jsem na něj až Nor nadskočila a všimla si nás.

"Tohle je jeden z důvodů proč byla v nemocnici. Podle doktorů byla dva měsíce skoro bez jídla."

Ona skoro nejedla dva měsíce? Sakra proč? Vždyť vypadá jako duch!

Prošel jsem kolem něj do kuchyně a z ledničky vytáhnul první co mi přišlo pod ruku.
Bílej jogurt.

Vzal jsem lžičku a došel zase do svýho pokoje.
Tam jsem jí kytaru vzal a místo toho jí dal jogurt.

"Kytara se zabavuje. Dokud nesníš, alespoň dva jogurty tak jí nedostaneš." Prohlásil jsem a spolu s kytarou odkráčel do obýváku.
Tam jsem propadl dalšímu záchvatu smíchu.

Bože vždyť já se chovám jak její máma!
Pohladil jsem kytaru vedle sebe. Z ebenového dřeva se čtyřmi strunami.

Kdysi jsem na ní hrál, ale to už je dávno.

Za chvíli sem doklopítal i Erik v totálních záchvatech smíchu a svalil se v slzách na pohovku.

"Hej klid brácho!" Řekl jsem mu, ale on nepřestal.

Za chvíli přišla i Nor a rovnou si z ledničky vzala jogurt.
Ten otevřela a jakoby nic se vydala do pokoje.
Pak, ale nečekaně zahnula k pohovce a jogurt mi kydla na hlavu.

Štěnice na mém klíně se lekla a už jakž takž uklidněný Erik zase propadl "epileptickému záchvatu" a smíchu.
Nor se zatvářila jakože ji to je líto, ale bylo vidět, že není.
Pak mi vytrhla kytaru a zdrhla s ní do pokoje. Tam se zamkla a začala něco hrát.

Asi po minutě bylo poznat, že to je Superheroes od The Script.

Fakt není tak špatná.

Pak už to šlo celkem dobře.
Najedli jsme se a šli spát. Teda Nor ne.

Zalezla si do okna v koutu obýváku a propalovala pohledem ulici.

Přešel jsem k ní a lehce jí zaklepal na rameno.

Otočila se a zamračila.

'Co chceš?' Zeptala se mě znakově.

'Já chtít omluvit.' Zkusil jsem napodobit pohyby z internetu. Není to tak lehký.

Překvapeně zamrkala a pak pohyb zopakovala. Akorát trochu líp.

Když byla zalezlá rak jsem si zkusil vygooglit znakovou řeč a trochu se jí naučit. No výsledek nebyl velkolepej, ale alespoň nějakej byl.

Chvíli jsem se s ní pokoušel bavit a pak se trochu uchechtla.
Počkat co? Jako fakt? Northwest Newton se uchechtla? Jsem v nějakym jinym vesmíru nebo co?

Dál už jsme se nebavili jen jsem si sedl vedle ní a díval se na město.
Asi po dvou minutách jsem zabral a přestal vnímat svět.
Tak jsem nemohl vědět, že mě Nor dotáhla na gauč a přikryla mě. Pak něco udělala rukama a odešla do pokoje.