Němý Výkřik

24

Ráno jsem se vzbudil ve vaně.
Tak počkat. Co se kruci včera dělo?
Nor se urazila. Rozhodli jsme se, že jí dotáhneme na párty. Dívali jsme se na Lesního ducha. Arvid vytáhnul vodku a......................................... Jo už mi to došlo.
Bože co jsme to včera dělali?

Usmál jsem se jak idiot a pokusil se zvednout.
Najednou jsem na zrcadle uviděl vzkaz.

Arvida jsem vykopla a je na nákupech. Ty umej nádobí a vyhoď koš. Jdu s Štěnicí na procházku.

C..co? Takže ona se nám mstí? Bože proč jsem jí řekl ať bydlí s náma? Vždyť to bude horor!
Oprava. To začíná být horor.

Zvedl jsem se a krokem který by v klidu patřil opilé slepici jsem se dopotácel do kuchyně.
Tam na stole byl talíř s palačinkama a další vzkaz.

Uchránila jsem jen tři. Ber to jako úplatek.

COŽE?! A teď mně uplácí?
Jako fakt?
Povzdechl jsem si a dal se do palačinek.
Ani ne za tři minuty jsem je snědl a vynesl jsem koš.
Oblečení jsem měl to samé co včera a jestli se budu celou sobotu válet tak to tak nechám.

Zalehl jsem na gauč a nažil se zaspat tu kocovinu.

Podařilo se mi usnou a vzbudil mně až dopad něčeho malého na moje břicho. "ŠTĚNICE! " zařvu a shodím jí z břicha.

Počkat. Zdálo se mi to nebo na mně ta zatracená lasička vyplázla jazyk?
Otočil jsem se a ve dveřích stála Nor.

Měla na sobě nějakou modrobílou uniformu a v ruce držela nějako přiblblou čepici.
Chytil jsem se za pusu a snažil se nesmát. Bože ten její nasraný výraz byl nej!
Mrštila po mně nějakou taškou s knihama a začala gestikulovat.

Vzala Štěnici na procházku a zahlédla nějakou nabídku na brigádu. Prý je to nějaké námořnické muzeum. Pracuje jako prodavačka v suvenýrech. Prej tady nemůže žít jen tak.
Hm. To bych od ní nečekal.

Plácla sebou na pohovku a zavřela oči.
Neobratně jsem se k ní přisunul.
Chtěl jsem něco vyzkoušet.
Zatím si mně nevšímala. Jen měla hlavu položenou na opěradle a zavřené oči.
Přisunul jsem se k ní trochu víc.
Teď mezi náma bylo jen tak třicet cenťáků.
Najednou zvedla hlavu a podívala se na mě.

Nebyl to přímo vyděšený pohled. Spíš podezřívavý, nedůvěřivý.
Zírali jsme si do očí a ani jeden z nás nevěděl co říct.
Nakonec jsem si povzdechl a odsunul se od ní.

Tohle nemá cenu. Jestli se nechce zkamarádit tak je to její věc.
Najednou jsem, ale ucítil lehký tlak na svém rameni.
Trochu jsem pootočil hlavu a zjistil, že si o mně Nor opřela hlavu a usnula.
For real?

Nevím jestli to udělala schválně, ale rozhodně jsem jejího spánku chtěl využít.
Opatrně jsem si její hlavu položil na klín a začal zkoumat její obličej.

Celkem dost světlá pleť, kruhy pod očima, úzké popraskané rty. Výrazná brada a celé to doplňovaly dlouhé tmavě hnědé vlasy.
Byl by to asi super okamžik, ale hádejte co se stalo.
Máte tři možnosti.
1) Tornádo
2) Tsunami
3)Arvid

Vlastně jsou všechny odpovědi správně.

Vletěl do pokoje a taky stačil prásknout dveřma.
"Nor kde mám sakra sehnat liči?!" Zařval na celý byt a Nor leknutím spadla na zem.
Naštvaně a trochu rozespale se na něj koukla a mrštila po něm první co jí přišlo pod ruku.
Bílej jogurt co byl jen tak mimochodem otevřenej.
"Hej! To je normální?" Křiknul na ní a ona něco řekla znakovou řečí. Pak se podívala na mě.
"Nikdo v tomhle bytě není normální kromě Štěnice."
Zopakoval jsem po ní a Arvidova tvář zrudla.

Otočil se a odešel do kuchyně. Za chvíli se vrátil a v rukou měl několik jogurtů.
"Fajn. Řekla sis o to." Zakřičel na Nor a hodil po ní jogurt.
No a tak vznikla první světová/jogurtová válka aneb jogurtová jatka.
Divný bylo, že i Nor se zapojila.
Vyhýbala se letícím kouskům plastu a sama na nás ten jogurt házela.

Po pěti hodinách.

Teprve před půl hodinou naše "malá" bitva skončila a všichni jsme někde leželi nebo i spali.
Do bitvy jsme nakonec zapojili i rozteklou zmrzlinu, med, nakládaný okurky a vodu.
Fuj. Celej byt je teď od toho blivajzu.
Já jedinej jsem zůstal vzhůru a uklízel ten bordel.

Asi za třičtvrtě hodiny bylo hotovo a jakmile jsem se dostal do postele tak jsem spal jak zabitej.

2:47

Arvid pobíhal sem a tam po bytě a řval něco ve smyslu.

"Vstávat sakra vstávat!"

Rozespale jsem vyšel ven a chtěl mu říct něco "pěkného", ale Nor asi byla rychlejší.

Stála před ním s mobilem v ruce a s nasraným pohledem na něj psala.

Během zoho jsem si, ale všiml jedné věci.
A to toho, že jeho oči byly divné. Jakoby nepřítomné.

No to ne! Zase!

Vztekle jsem za nima došel a vzal Nor telefon z ruky.

Nechápavě se na mně podívala.

"Spí." Řekl jsem potichu a ona to pochopila.

Pokrčila rameny a odešla do pokoje.

Už to byla docela doba co Arvid nebyl náměsíčnej.
Povzdechl jsem si a odvedl ho zpět do postele.

No asi bych to nedělal kdybych zjistil co mně čeká ráno.