Němý Výkřik

18

(P.S písničku je francouzky tak se nelekněte)
Arvid:
Bože kde sakra je? Já mu jednou dám na statost Štěnici a on si jí další den vezme a někam zmizí.
Jo je to dost divný.
Včera byl pátek a to si většinou večer dáváme nějakej fight ve hře, ale on se ráno vrátil domů dost rozklepnej. Ani do školy nešel.

Snažil jsem se z něj vytáhnout co se stalo, ale ani za úplatek palačinkou to neřek.

No a dneska dělal jako nic. Prostě vzal Štěnici a vypadl z domu.

Teď už je třičtvrtě na tři a on nikde. Až příjde domů tak ho zažaluju za krádež lasičky.

Svalil jsem se na postel a začal si prohlížet naší příručku pro minecraft podepsanou jejím tvůrcem Notchem(Notch= Markus Persson).

Erik:
Jakmile jí pustili a my se zbavili toho chlapa z Barnevernetu(Barnevernet=Norská sociálka. Dost extrémní. Dokázou odebrat dítě jeho rodině kvůli naprosté kravině.) tak jsem jí řekl, že zajdem pro její věci.

Kývla, ale nerozešla se. Přešla ke zdi nemocnice a začala do ní mlátit svojí nohou v sádře.

Asi po deseti silných kopancích se sádra rozbila a rozpadla se na kousky.
Ona si pak z bundy vyndala..............botu?!
Co bude další? Hvězda Smrti?
Botu si namdala a zbytky sádry vyhodila do koše.
Mám ten pocit, že popeláři budou dost překvapený.

Pak se vydala po ulici jako by se nic nestalo kdežto já tam stál jak tvrdý Y.

I když si všimla, že nejdu tak na mě nečekala. Dál si to rázovala někam do prdele a na rameni jí jako papoušek seděla Štěnice.

Doběhl jsem je a nasadil stejnou rychlost jako ona.

Asi po půl hodině jsme se dostali do bývalé secesní čtvrti a ona rozhodným krokem mířila k cihlovému domu. Ten měl rozbitý všechny okna v přízemí a na rohu domu byla socha bez rukou a její hlava byla pokreslená graffity.

Zastavil jsem se a zamračil.

"Hele tohle je dost blbá sranda. Já to beru vážně."

Vytáhla si z bundy telefon.*ona má druhej?* a něco namačkala.

Tohle není sranda. Taky to beru vážně. A dost bych ocenila kdybys sklapnul, jo? Ozval se strojený hlas z telefonu.
Wow. Divnější než Yoda v županu.
Počkat CO?? Co to sakra melu? Mě ty Star Wars vlezly na mozek.

Pak mě začala znovu ignorovat a vešla do domu. Já jí odevzdaně sledoval.

Nakonec jsme podivným domem došli až do druhého patra. Tam jako by to znala došla do nějaké místnosti.

Nevím jak ten smrad popsat.
Bylo to jako sračky, psí blití a něco neidetifikovatelného. Zdi byly polité různými divnými věcmi a v rohu se válel jeden stříbrný a druhý černý batoh. U toho se válela černá deka s nápisem.
I don't need you, I have internet.

Sebrala jí a nacpala jí do stříbrného batohu.

Oba dva si pak hodila na ramena a vyšla z domu.
Tam se zastavila.
"Teď mě veď. Nemám šajna kde bydlíš." Ozvalo se z telefonu.
Myslím, že ten robotickej hlas mě bude děsit do konce života.

Kývl jsem a vyrazil se svojí novou spolubydlící domů.