Němý Výkřik

20

ZA PĚT DNÍ DESET HODIN A TŘICET PĚT MINUT
Nor:

Seděla jsem ve třídě a nudila se. Taky co jinýho se dá ve škole dělat.
Poté co jsem se nastěhovala k těm dvoum debilům a trochu přibrala se mi zase vrátila škodolibost a nenechala jsem si nic líbit. Jo je to super pocit když někomu můžete něco províst.
Pořád se, ale nic jiného nezměnilo. Stále to byl jenom podřadný druh.
Neměla jsem důvěru v nikoho. Nikomu jsem nevěřila od té doby co Nikol....
Ne nebudu na to myslet. Nebudu na ní myslet.

Najednou se ozval hlas učitelky co se skláněla přímo nademnou.

"Když se tu tak válíte tak mi můžeste rovnou přeložit tuto větu slečno Newton. Wie komme ich nach hause?"

Povzdechla jsem si a pokrčila rameny. Znuděný výraz jsem nemusela nějak předstírat. Měli ho tu všichni kromě šprtů. Němčinu jsem uměla, protože jí táta doma někdy mluvil a tyhle hodiny byly prostě triviální.

Zaslechla jsem jak se pár lidí uchechtlo a učitelka si něco zapsala do notýsku.
Dál už to zjevně neřešila a mučení mohlo pokračovat dál.

Po němčině už zbývala jenom chemie a pak blázinec kterýmu se říkalo škola končil.

Vzala jsem svůj batoh a procpala se tou hromadou lidí co se tlačily ke východu z učebny.
Ani nevíte jak mi to bylo nechutný. Být tak blízko obyčejných lidí. Přišlo mi jako by se na mě tlačili čím dál víc.
Takže většina lidí co se na mě tlačila skončila na zemi s bolavým břichem.

Když jsem se konečně dostala z tý tajemný komnaty plný bazilišků tak jsem zamířila do učebny kde je chemie.

Nikdo se na mě nelepil což bylo fajn a já si klidně vykračovala chodbou jsko by mi ta škola patřila.
Má štěstí, že nepatří. To by tu totiž dávno nestála.

Za chvíli jsem vešla do třídy a pár minut poté začlo vyučování.

Jakmile jsem zasedla tak dovnitř vešla žirafa s naprosto zmalovaným onbličejem.
Představuju Islu MacCoin. Jinak známou jako harpii, příčinu veškerého zla atd...
Je to asi nejhorší úča na škole s absolutně nejnudnějšíma hodinama.

Když mluvila tak stačilo jen jednou zaslechnout ten její monotólní a pomalej hlas abyste usnuli.
Přísahám, že i na hřbitově je větší sranda než na Harpijiných hodinách.

Došla před tabuli a já zděšeně zpozorovala štos bílých papírů kterým práskla o stůl.
"Tak třído! Za chvíli jsou Vánoce což znamená, že si napíšeme pololetku. Co vy na to?"

Celá třída zaúpěla a já se MacCoinovou pokusila zabít pohledem.
Neúspěšně.

"Budu to brát jako nadšení." Prohlásila Harpie s úsměvem a začala nám testy rozdávat.

"Skliďte všechno ze stolů. Co neschováte se zabavuje a dostanete to až na konci školního roku."

Všichni schovali svoje věci a ke mě se naklonil nějakej týpek.

Moc blízko! Moc blízko! Řval na mě mozek a já se odsunula.

"Co myslíš Isaacu? Co bude v testu?" Řekl a natáhl přede mě ruku.

Pozvedla jsem obočí a otočila jsem se od něj.
"Tak bude to?"
Ozval se znova a já se otočila. Tentokrát s kružítkem v ruce.

Zatvářil se vyděšeně.

"Co to vyvádíš Isaacu?" vykoktal a úča si toho všimla.

"Jakobe? Co to tam se slečnou Nor vyvádíte?"

Třída stěží zadržela smích.

Pokrčila jsem rameny a otočila se ke stolu kde už se vyjímal test.

Bože za co mě trestáš?

Asi v polovině testu do třídy vrazil nějakej kluk. Tipuju šestnáct let. Tmavé rovné vlasy, zeleno hnědé oči, tmavší kůže. Rozhodně není z Norska

"Hledám Northwest. Northwest Newton." řekl když se ho učitelka zeptala co si o sobě myslí.

Vstala jsem a vyšla na chodbu, on  za mnou.

Když už jsme byli na chodbě tak mě objal.

Bez varování mě sevřel v těch ocelových kleštích, kterým říkal ruce a já jsem skoro přestala dýchat.

Moc blízko! Moc blízko! Moc blízko! Řvalo celý moje tělo a já jsem měla zateměnej mozek. Spracovával jen to, že se na mě někdo lepí.

Jakmile jsem si zase uvědomila co se děje tak jsem se vší silou zapřela do jeho hrudi a ostrčila jsem se.

Pak jsem na něj začala rychle gestikulovat.

Milovala jsem když lidi nerozuměli tomu co říkám. Skoro nikdo znakovou řečí nemluvil takže lidi většinou neměli šajna o čem mluvim.

"Co to sakra děláš Nor?"

Protočila jsem oči a vytáhla svůj mobil.

"Kdo jsi?" Ozvalo se z něj.

"Nor ty jsi................němá?"

"Jak znáš moje jméno?"

"Protože je to tvůj bratr."
Ozval se někdo za mými zády.