Němý Výkřik

16

VAROVÁNÍ! TATO ČÁST PŘÍBĚHU NENÍ URČENA PRO SLABŠÍ POVAHY!

Zítřek nebyl lepší.
Vzbudila jsem se a když jsem otevřela oči, tak jsem viděla rudě.

Opatrně jsem se posadila a položila ruku na čelo. Ucítila jsem teplou lepkavou tekutinu a ruku stáhla.
Pak jsem si pomalu odvázala šátek z hlavy a odhalila velký střep zaražený v mém obočí, díky kterému jsem měla rudě zateměný pohled.
Jakmile jsem šátek sundala tak se z rány začala valit krev a já skoro ztratila rovnováhu.

Pomalu jsem si klekla na zem a sebrala si z ní sníh, který jsem si dala na čelo.
Bolest na chvíli utichla.

Opatrně jsem vstala a pokusila se udělat pár kroků.

Najednou jsem ztratila rovnováhu a ucítila tupou ránu na zátylku.
Pak jsem upadla do bezvědomí.

Zasraná lampa.
Erikův pohled:

Zase jsme se s Arvidem pohádali kdo Štěnici vyvenčí. Nesnášim jí a zároveň zbožňuju její kožíšek.* Je tak hebký*
Nakonec mě doslova vyhodil z bytovky se slovy "Alespoň si s ní jednou zaběháš ty!"

Zabručel jsem něco a pokusil se naší lasičce nandat vodítko.
Jasně, že ho nechtěla a jala se zdrhat někam do prdele.
Tak s tím běháním měl teda pravdu.
Asi jsem to měl čekat, ale Šténice je kurva rychlá.

Rozběhla se po ulici rovnou směrem Frogner park.

Když jsme doběhli k parku tak jsem uviděl něco co člověk v šest hodin ráno bez hrnku kafe v sobě asi vidět nemusí.

Kapky zaschlé krve na ulici.
Lidi co šly po ulici si mojí reakci mohli vysvětlovat jakkoli, ale kdybych já sám viděl na ulici nějakýho patnáctiletýho jak běží od krve na ulici a řve: "Pomoc! Invaze Zombie začala! "

Bohužel mi moc nedošlo, že běžím do parku ne od něj.

Najednou kapky krve zmizely a já se zastavil.

Štěnice se záhadně objevila na mém rameni a celé tělíčko měla od sněhu. A na tom sněhu se leskly rudé krystalky.

Sundal jsem si jí z ramene.
Ježiš připadám si jako Sherlock Holmes.

"Sakra Štěnice kdes to vzala?"

Položil jsem jí na zem a ona se vydala tím směrem odkud před tím vyběhla.

Dobrodil jsem se sněhem až na druhý konec parku a tam uviděl někoho ležet v červeném sněhu.
Rozběhl jsem se k té postavě a pak si k ní klekl.
Odhrnul jsem jí ebenově zbarvené vlasy a povzdechnul si.
Byla to ta holka co jí jednou Arvid přivedl. Myslím, že se jmenuje Northwest.
(VAROVÁNÍ!!!!!!!!!V TÉTO ČÁSTI JE DETAILNĚJI POPSÁNO ZRANĚNÍ. SLABŠÍ POVAHY CO SE ODVÁŽILY ČÍST DÁL TAK ZAŘAĎTE ZPÁTEČKU)
Obrátil jsem jí na záda a uviděl důvod vší té krve.
V obočí měla hnusně zaražený střep kolem kterého už se vytvořil hnis.
Dost jsem se vyděsil a chvíli mi trvalo než jsem se dostatečně uklidnil a zavolal záchranku.
Štěnice mi mezitím vylezla do kapucy bundy a zavrtala se do ní.
Super stal jsem se jediným nosičem Štěnice I.

Než záchranka přijela tak jsem jí položil na lavičku a ke zranění dával sníh.
Asi za tři minuty přijela záchranka a když Northwest nakládali tak jí vypadla kruhovitá lahvička z kapsy.

Sebral jsem jí, ale etiketa byla asi čínsky nebo jak. Zkrátka jsem tam přecet úplný hovno.
Proto jsem ještě než odjeli zašel za jedním záchranářem.

"Pardon?"
"Jo?"
"Co to je?" Zeptal jsem se a ukázal mu lahvičku.
Pozvedl obočí.
"To jsou hypnotika. Pomáhají usnout psychicky nevyrovnaným lidem nebo lidem s problémy usnout. To je slečny Newton?"
"Koho?" Jo. Po ránu jsem fakt dementní.
"Slečny Northwest."
"Asi jo když jí vypadly z kapsy."
"Nebuď drzej jo? Tu tvojí kamarádku odvezeme do nemocnice a postaráme se o ten střep. Zítra si jí můžeš jít vyzvednout."

Proč bych si jí měl sakra vyzvedávat? Je snad malá?
Jako jo. Byla fajn, ale mluvit s ní jen rukama by bylo dost divný.

Pokrčil jsem rameny a otočil jsem se k odchodu.
Najednou Štěnice seskočila z mého ramene a vběhla rovnou do záchranky.
Zasraná lasička.

Zakřičel jsem na ní a vrhnul se do auta.

Seděla na jednom z přístrojů a upírala pohled na tu holku.
No a když jsem to viděl já tak jsem se málem poblil.

Vypadala jako kostra potažená kůží. Její kosti ostře čouhaly z těla a oči měla propadlé. Rty úplně suché a popraskané.
Co to kurva má bejt?

Popadl jsem Štěnici a vypadnul ze záchranky.
Pak jsem se rychle rozběhl a nechal tu polomrtvolu daleko za sebou.