Němý Výkřik

31

Arvid:

Tak jo. Když jedete do Německa ta první věc co byste měli vědět je, že se tu mluví německy(překvapivě).

Jakmile jsme totiž vyšli z letiště byli jsme oba totálně v prdeli. Rozhlíželi jsme se a byli totálně zmatení.

Zrovna jsme se dohadovali nad mapou když mi někdo poklepal na rameno a já se otočil.

Přede mnou stála nějaká holka. Tmavé vlasy v culíku, piercing v nose a tři náušnice v levém uchu. Oči měla za tmavýma brýlema. Měla obyč černé jeany a přiléhavou černou košili přes kterou měla žlutý krátký sáčko. Prostě hipster style.

Naklonila hlavu a začala na mně zírat.

"Eh. Co potřebujete?" zeptal jsem se lehce zmateně a lehce flirtovně se usmál. NO CO? Proč ne?

Holka si sundala brýle a protočila očima. Pak přešla k Erikovi který se ještě hrabal v mapě a zaklepala mu na rameno. On vzhlédl a chvíli se na holku díval než něco křiknul.

"Nor? Northewst Newton?!" Zařval a holka kývla.

Počkat. Tohle, že je Nor?

Vytřeštil jsem oči a moje brada spadla asi až na druhej konec světa.

Ušklýbla se a prohlídla si nás.

"No. Čekala jsem, že budete jiný než před dvěma lety, ale vy dva jste furt stejný." zakroutila hlavou a prohlídla si nás.
Trochu nervózně jsme se na ní podívali a ona za chvíli pochopila o co jde.

"No jo. Nejsem taková jak v šestnácti."
Pokrčila rameny a pak se konalo verlibý obětí který trumflo i medvědí.
Trvalo asi minutu než jsme jí pustili a ona se mohla normálně nadechnout.

"Co takhle někam zajít?" Zeptala se a my jenom kývli.

Nakonec jsme skončili ve Starbucks nad hrnky kafe a čokolády. Nezměnilo se, že nesnáší kafe a jakýkoli alkohol.
Ptali jsme se jí na různý věci a ona se taky někdy zeptala.
Zrovna když jsem se chtěl na něco zeptat tak se ozval Erik.

"Hele Nor? Jsi ještě panna?"
Vypadal dost upřímně a Nor lehce zrudly špičky uší. Na tváři měla lehce překvapený výraz.

"Co myslíš?"

Na chvíli se zamyslel.

"Jo. Naprosto jasně ještě jsi. Navíc.."

Než stačil říct ještě jinou kravinu jsem mu do pusy strčil ubrousek a zacpal jí. Tomu se Nor trochu uchechtla.
Takhle to pokračovalo celý zbytek odpoledne asi až v šest jsme nasedli do auta.
Celou cestu vyřvávala nějaká písnička od Kiss na kterou Erik a trochu i Nor zpívali karaoke a já se jen snažil předstírat, že je neznám.

Asi za 7 hodin (což je přesný čas) jsme do toho zapadákova dorazili a rozešli jsme se. Nor šla k sobě a já s Erikem jsme se zahrabali v nějakym hotelu.

Zhruba po měsíci:

Spolu s Nor jsme nakonec objížděli různé závody a nakonec se jí fakt podařilo dostat se na Olympiádu.
Jela tam a byla třetí. Získala bronz a byla odhodlaná do toho jít i příště.

Během té doby jsme se dali dohromady a Erik našel svojí spřízněnou duši ve svojí dávný kamarádce z dětství.

Byly to fakt pěkný roky, ale nic nemůže být věčně. A to platilo i u Nor.
Při jednom dojezdu omdlela. Byla za doktorem a ten jí nakonec dal vysvětlení.

Leukémie.

Bylo to dost děsivý a navíc musela seknout se snowboardingem. Udělala to bez problémů a od tý doby byla v nemocnici.

S Erikem jsme za ní chodili kdykoli jsme mohli a když jsme jednou přišli tak nás poslali pryč.

Teď už od toho dne uběhlo tak patnáct let. Já trávím čas ve vesmíru a Erik na zemi mezi zlomeninama.

A i když jsme už starší a Nor tu s náma už není.
Nikdy ani jeden nezapomeneme na naší jedinečnou přítelkyni.

Fajn. Další smutnej konec do sbírky(co s tím sakra furt mám?)
No to je fuk. Dík za to, že jste tuhle podivnost četli a budu ráda když napíšete jestli se vám líbila, popřípadě dáte ☆

Vaše Toneri