Němý Výkřik

7

Jakmile skončila škola tak Nor vylítla ze třídy jako namydlená střela a zmizela někde venku.
Povzdechl jsem si. Fakt tuhle holku nechápu.
Nejdřív je v pohodě, pak nabroušená a nakonec na hudebce vypadá jak nějakej Emo co si myslí, že je smrt boží.
Navíc je úplně jiná než ostatní holky a vlastně i kluci v naší třídě.

Sice jsem v ní jen třetím dnem, ale už jsem holky dokázal rozřadit do několika skupin.

Barbie- holky co byly samej implantát, růžovej melír, třpitivá rtěnka a chlupatý, cute věci jako růžovej pudl.*chudák *

Intošky- holky co si furt jen četly, byly strašně stydlivý, nechaly si všechno líbit a skoro se nesocializovaly.

Klub vorvaňů- klub holek co se jen cpaly brambůrky a lily do sebe coca colu jako kdyby byly bezedný. Samo že byly tlustý jak vorvani(podle toho název)

Lepidla- jednoduše holky co si někoho vyhlídly a pak ho po celý den stalkovaly. A když se tý holce ten chudák zalíbil tak se na něj doslova lepila i mimo školu.

Common- nevýrazný holky co si dělaly svoje, někdy četly, někdy byly na mobilu.

Šílenci- holky co nevysvětlitelně dostávaly záchvaty smíchu, honily různý lidi s kružítkem, házely flašky s vodou z okna atd...

Pak tu bylo něco co si říkalo Mort. Byla to skupinka všech emo ve třídě.

No a nakonec tu byla Nor.

Nebyla Barbie, šílenec, vorvaň nebo lepidlo.

Vlastně se nehodila do žádný. Byla prostě jiná.

Vstal jsem, prehodil si batoh na záda a vyšel ze školy.
Uslyšel jsem nějakej hluk a koukl se do směru odkud ten zvuk vycházel.

Tam jsem uviděl jak se na zemi válí dvě.ehhh. věci podobný člověku a Nor jak se přibližuje k nějakýmu člověku.
Ten po ní pak hodil. Lebku?! Jako fakt?

Naštvaně jí jedním pohybem ruky chytila, nasedla na motorku a odjela.

Jedna otázka: Co. To. Do. Prdele. Bylo?

To se teď po lidech normálně hází lebky nebo co?

No nic. Nehodlám to řešit.

Vydal jsem se docela rychlým krokem k hřišti za školou.
Bylo celé zasněžené a přesto v něm šlo vidět "bitevní pole".
Dvě vysoké červené vidlice stojící naproti sobě ve vzdálenosti minimálně sto metrů.

Užasle jsem pozoroval hřiště.
Už jako malý jsem hrál rugby a doslova jsem se do něj zamiloval.

"Co tu děláš?" Zavrčel někdo za mnou.

Otočil jsem se a podíval se neznámému do obličeje.
Byl to kluk. Vysoký asi jako já s jasnýma jantarovýma očima a špinavě blond vlasy.

Uchechtl jsem se. "Jsi slepej? Nebo jo?"

"Nemáš tu co dělat."

"Fakt? Já měl za to, že si můžu chodit kam chci."

Kluk jen přešel k drátěnému plotu kolem hřiště a zapřel si o něj ruce.

"Sem patří jen ti kteří jsou s tímhle místem spojení srdcem." Řekne a já na něj zírám jak na vola.
Jako co?!

Za chvilku sem doběhne trochu menší kluk s kudrnatými světle hnědými vlasy a modrýma očima.

"Thore zase někoho otravuješ? Uvědomuješ si, že ty tvoje kecy nechce nikdo poslouchat?" Zakřičí na toho kluka, Thora a přiřítí se k nám.