Sázka nebo láska?

*13*

Am:

Ráno jsem vstávala až kolem dvanácti byla sobota takže úplný luxus. Sára ještě pořád spala tak jsem se oblékla a šla do nějakého obchodu pro jídlo,protože jsem měla hlad. Přišla jsem na pokoj a vybalila nákup. Něco málo jsem snědla a pak si sedla ke stolu a četla si knihu. Četla jsem si snad dvě hodiny a pak jsem začala přemýšlet jako vždy...Tu sázku jsem zrušila. Protože měla Sára pravdu zamilovala jsem se. Tay je ten nejlepší kluk kterého znám musím mu to říct,musím mu říct co k němu cítím.

Zvedla jsem se a chtěla už odejít když jsem uslyšela hlas mojí kamarádky. ,,Kde jdeš?" zeptala se mě. ,,Jdu za Taylerem." usmála jsem se a šla. Přeběhla jsem z jedné budovy do druhé a hledala jejich pokoj. Po chvíli jsem ho našla a zaklepala jsem. Otevřel mi Ben. ,,Ahoj můžu mluvit s Taylerem?" zeptala jsem se s úsměvem. ,,Hej je to Am chce s tebou mluvit." zakřičel do pokoje. ,,Hmm jo a nech nás." zabručel a já se zarazila. Ben kolem mě prošel a já vešla do pokoje a zavřela dveře. Ležel na posteli a díval se na strop,tak jsem si sedla a nahla se k němu abych ho políbila ale on uhl. Nechápavě jsem se na něj podívala a čekala vysvětlení. Ale to nepřišlo. ,,Tayi co se děje?" zeptala jsem se ho. ,,To by si měla vědět ne?" řekl hnusně. ,,Ne nechápu co jsem udělala?" řekla jsem a dívala se mu do očí. ,,Dobrý vtip,nic si nemyslela vážně." řekl chladně. ,,Ale o čem to mluvíš?" nechápala jsem proč se tak chová. ,,Myslel jsem že si jiná. Ale ty si jen lhářka." zavrčel a já jsem se postavila. ,, Já-." Nedořekla jsem a on pokračoval. ,,Jakou mám hodnotu." odmlčel se ,,co takhle 120 eur?" rekl podrážděně. Jak se to dozvěděl. ,,Ne ty to nechápeš-" zase mě přerušil. ,,Ale jo Nikolas měl možná pravdu ty si jen děvka." když to dořekl tak se mi spustily slzy. ,,Taylere ale,ale já tě miluju prosím vyslechni mě." vzlykala jsem. ,,Ne vše jsem slyšel včera."řekl a já se rozbrečela víc. ,,Ne já jsem to skončila protože tě miluju a nechci ti ublížit prosím odpusť mi to." popotahovala jsem ale on jen odvrátil obličej. ,,Nevěřím ti." řekl s ledovým klidem. Přišla jsem k němu a políbila ho. ,,Jenže já to myslím vážně." řekla jsem a on mě odstrčil. ,,A já ještě jako idiot se do tebe zamiloval,to byla ta největší chyba." řekl a ty slova mě bodla u srdce. ,,Nic víc než děvka nejsi." dodal a já se rozbrečela ještě víc. Chtěla jsem něco říct ale do pokoje vtrhla Sára.
,,Am podívej se z okna." řekla a až pak si uvědomila že brečím. ,,Co se stalo?" zeptala se a podívala se na Taylera a pak zpátky na mě. ,,Nechci tě už vidět." řekl Tayler směrem ke mě a ji to došlo. ,,Taylere to není-" on ji nenechal domluvit. ,,Nechci nic slyšet,už ne."řekl.
,,Debil." zašeptala. ,,Am podívej se z okna." řekla a já ji poslechla. Viděla jsem tam černou limuzínu. Zapomněla jsem vám říct že naši jsou zazobaní. ,,Co tu dělají." popotáhla jsem. ,,Nevím ale máš tam jít." řekla a já se podívala na Taylera. ,,I když mi nevěříš stejně tě miluju." řekla jsem a pak odešla. Cestou jsem si setřela slzy a šla dál.

Když jsem uviděla Jeffa tak jsme se rozběhla a skočila mu kolem krku. ,,Chyběl si mi." řekla jsem. ,,Slečno vy mě taky." řekl a usmál se. Jeff je řidič a někdy bodyguard naší rodiny. Otevřel dveře a z nich vyšla máma,táta a do prdele Dustin. Kurva co ten tu dělá. ,,Amando,zlatíčko." řekla máma a objala mě. Ještě jsem se objala s tátou a pak se podívala na Dustina. ,,Co tu chceš?" zeptala jsem se ho. ,,No chtěl jsme se ti omluvit a požádat aby si se vrátila ke mě." řekl. ,,Dustine to co si udělal ti nikdy neodpustím tak mě nech už jsem ti to říkala." řekla jsem odhodlaně. Než stačil cokoli říct přiběhla Sára. ,,Dobrý Jeffersonovi." pozdravila rodiče a pak se zamračila na Dustina. ,,Ahoj Sáro." pozdravila ji mamka a taťka se usmál. ,,Mami tohle je to překvapení? Dustin?" zeptal a jsme se s kamennou tváří. ,,Ne samozřejmě že ne. Chtěli jsme ti říct nebo spíše zeptat se jestli by si nechtěla na rodinnou dovolenou,protože moc času spolu netrávíme. Je to na měsíc." řekla máma a se podívala na Sáru,ale potom jsem se otočila a podíval se do okna kde stál Tayler. Hned jak viděl že se dívám tak zmizel. Poté jsme se opět podívala na Sáru a čekala co řekne. ,,Am běž, odreaguješ se." mrkla na mě. ,,Dobře pojedu bude to super." falešně jsme se usmála. ,,Tak jo Jeff tě zítra vyzvedne v sedm ráno." řekla a usmála se. Poté jsme se rozloučili. Dustin nebyl moc rád a radši zalezl do auta a mamka s tátou šli chvíli po něm. Ještě jsem objala Jeffa a on mi pošeptal. ,,Slečno nevím z čeho jste smutná ale už to neřešte."
Odtáhla jsem se se a usmála se. ,,Děkuji." řekla jsem a on pak nastoupil do auta. Po chvíli odjeli a já se otočila na Sáru a začala brečet. Před rodiči se snažím být silná ale jinak nejsem. ,,Am to bude dobrý." řekla a objala mě.

Na pokoji jsem si zabalila všechny věci a Sára pomáhala. Když jsme měla vše zabaleno tak jsme se šla osprchovat a lehnout si. Jsi jen děvka  tyhle tři slova se mi rozeznávaly v hlavě. Samozřejmě že jsme celou tu dobu bulela jako malá a kvůli čeho? Kvůli toho že jsem si to sama pokazila. Sára se mě snažila utěšit ale já jsem spíš usla.