Sázka nebo láska?

*73*

,,Na procházce?" zeptal jsem se pobaveně. Leknutím se otočili. ,,Taylere tohle nedělej." vydechla Sára. ,,Tak co jak to jde?" zeptal se Ben. Šel jsem chvíli s nimi a vše jim řekl samozřejmě se jim moc nelíbilo že jim chceme dát peníze. Ben se nabídl že by tam šel taky kdyby náhodou se něco pokazilo, ale jak už jsem říkal Am nechci, aby byl někdo jiný ohrožený. ,,No tak přece tam nepůjdete jen s penězi." nechápavě kroutil hlavou. ,,Jdu jen já." řekl jsem mu. ,,A co Am?" Sára se zamračila. ,,Nechci riskovat že se ji něco stane." mykl jsem rameny. ,,No právě, takže jdu taky." založil ruce na hrudi a přeměřil si mě pohledem. ,,Ne nejdeš a nikdo jiný taky ne." nehodlám se zase s někým hádat.
,,Smůla brácho jdu ať se ti to líbí nebo ne a navíc další střelec se ti hodí." zazubil se. Sára po něm hodila vražedný pohled, musel jsem se zasmát, ale na mě se taky škaredě podívala, trochu mi naháněla hrůzu stejně jak Am, když byla těhotná a něco se ji nelíbilo. ,,Am bude chtít taky." připomněla Sára, když se na nás mračila. ,,Ale já ji nechci vzít s sebou." konstatoval jsem. ,,Jenže ona se bude hádat a myslím že tu hádku prohraješ." uchechtla se. Měla pravdu hádat se bude. ,,Já vím....dobře jen ty Bene, ale víc nás nepůjde." promnul jsem si rukama obličej. ,,Bezva ve čtyři tady v parku." řekl nadšeně. ,,Chci taky." slyšel jsem hlas za námi. Všichni jsem se otočili, stál tam Jack. ,,Je to moje vina chci jít taky." zopakoval. ,,Jacku my to zvládneme jen předáme prachy vezmeme Alexe a jdeme." zamračil jsem se. ,,Ale oni takhle neobchodují....vždy něčím překvapí." díval se mi přímo od oči a já poznal že nelže. ,,Dobře." povzdechl jsem si. ,,Jdu domů pak se uvidíme." rozloučil jsem se a šel domů. Po otevření dveří ke mě hned přiběhla a objala mě. ,,Ahoj." objal jsem ji s úsměvem. Odtáhla se ode mě a zamračila se. ,,Proč si mě tu nechal a odešel si." žduchla do mě. Musel jsem se potichu zasmát, protože vypadala roztomile, když se mračila. ,,Chtěl jsem aby ses vyspala." pohladil jsem ji po tváři. S povzdechnutí se otočila k odchodu a odkráčela do kuchyně. ,,Aspoň ses vyspala ne?" zakřičel jsem na ni od dveří. Ani se neobtěžovala mi odpovědět, tak jsem se vydal za ní. ,,Snídaně." dala mi talíř s tousty do ruky. ,,Lásko udělal jsem něco?" zeptal jsem se ji, protože jsem nějak nic nechápal. ,,Ty si mě nechceš vzít s sebou dneska odpoledne." aha v tomhle je ten problém. Ale jak se to dozvěděla. ,,Protože se ti něco může stát." obhájil jsem se. ,,Taylere není mi pět aby si mě takhle chránil. Jestli sis nevšiml je mi čtyřiadvacet jsem matka, které unesli syna. Teď vůbec nemůžu spát prášky mi nepomáhají. I kdybych tam měla umřít půjdu." skončila svůj výklad. Otevřel jsem pusu abych něco řekl, ale nakonec jsem ji zase zavřel.
Zamračil jsem se na ni, protože se mi to nelíbilo. ,,Bojím se o tebe a o Alexe taky, takže nejdeš nikam." řekl jsem rozhodně. Chtěl jsem si vzít ten toust, ale ona ten talíř odtáhla pryč ode mě. ,,Jdu." ,,Nejdeš."
,,Jdu ať se ti to líbí nebo ne." řekla zkrz zaťaté zuby. ,,Nejdeš nepustím tě." zakroutil jsem hlavou a natáhl se pro toust. Chtěl jsem si kousnout, když mi ho vzala z ruky pak spolu s ostatními je hodila do koše. Zůstal jsem na ni hledět s otevřenou pusou. ,,Jdu." doslova hodila talíř na stůl, až jsem se divil že se nerozbil, a odešla. ,,Pak kdo tu je tvrdohlavý kurva." řekl jsme si pro sebe naštvaně. Vážně jsem se o ní bál, stačí že už tam jde Ben s Jackem. Asi do tří mě nechtěla pustit do ložnice, protože se tam zamkla. Vůbec se mnou nechtěla mluvit.

,,Jeffesonová okamžitě mě tam pusť." řekl jsem naštvaně. ,,Až budu moct jít s tebou." odbyla mě. ,,Amando nevezmu tě tam!" zakřičel jsem na ni. ,,Tak si naser." opět mě odbyla. ,,Potřebuji tě živou, chci si tě vzít." řekl jsem už klidněji. ,,A co když já už nechci." řekla a mě bodlo u srdce. ,,Lásko prosím miluji tě." prosil jsem ji na kolenou. Neodpovídala.
Tohle bude chyba. Taylere nedělej to... Opovaž se...
,,Vezmu tě, ale budeš mít zbraň." navrhl jsem v tu chvíli se dveře otevřely stala v nich Am. Hlavu trochu sklopila aby se na mě podívala. ,,Vážně?" přeměřila mě pohledem. Kývl jsem hlavou na souhlas. Přišla ke mě, tak jsem ji objal kolem pasu. Vzhledem k tomu že jsem pořád klečel, tak jsem měl hlavu ve výši jejího břicha. ,,Že si nemyslela vážně že si mě nechceš vzít?" zeptal jsem se a zvedl hlavu abych se ji podíval do očí. Smutně jsem se na ni podíval, chvíli se na mě dívala bez emocí, ale pak se usmála. ,,Ne promiň to jsem nechtěla říct." omluvila se mi.