*35*

7.6K 275 15
                                    

,,Sakra to nemůžou udělat vždyť já nikdy nebudu připravená já....já to nezvládnu." řekla jsem si pro sebe a hlavu schovala do dlaní. ,,Co když vážně nikdy nebudu připravená." povzdechla jsem si. ,,Přecejen řekli až po vysoké což jsou ještě dva roky ale i tak to uteče jako voda a co pak." dál jsem vyšilovala. Ne,ne,ne,ne,ne prostě ne.

,,Zlato." slyšela jsem za sebou hlas táty. ,,Vím že teď se ti to zdá nemožné ale uvidíš že vše se naučíš a pak to zvládneš." mluvil dál. ,,Jsi po nás takže to máš v krvi a s maminkou ti věříme." řekl a dřepl si přede mě. ,,Tati jenže co když zklamu." řekla jsem a sklopila hlavu. ,,Ty si nás nikdy nezklamala."zvedl mi hlavu a usmál se. ,,Věř mi vše potřebné tě naučíme s mámou." dal mi pusu na líčko a pak odešel. Dobře možná...ne,ne mám ještě čas takže...příjmu to...
Zvedla jsem se a šla zpátky do domu.
,,Am." řekla Sára a vedle ní se objevili oba dva kluci. Usmála jsem se na ně. ,,Potřebovala jsem to vstřebat." obeznámila jsem je a pak vyšla za mámou.

,,Já s tím teda souhlasím." řekla jsem a rodiče se na mě otočili. ,,Vážně." řekla opatrně máma. ,,Vím je to veliká zodpovědnost,ale zvládnu to." usmála jsem se. ,,Dobře." řekla s úsměvem a pak mě oba objali. ,,Takže to můžeme říct?" zeptal se táta. ,,Ano." odpověděla jsem.
Po chvíli jim to táta oznámil,chtěla jsem jít za Taylerem ale nějak se mi to nepodařilo. Začali chodit ti různí obchodníci a ptali se mě na nějaké věci já jim jen slušně odpovídala šla byla jsem už nervózní a vyhledávala Taylera. Přišli za mnou i starosta s Dianou a taky chtěli něco vědět. ,,Ano,ano." odpověděla jsem. ,,Děkuji za názor zatím nashle." řekl starosta a pak oba odešli.

,,Tayi." řekla jsem ale neviděla ho. Přišla jsem kolem pár lidí ale pořád jsem ho neviděla. ,,Tayi." zopakovala jsem a hrála si s přívěskem. Kde je nemůžu ho najít.
,,Taylere." řekla jsem hlasitěji a zoufaleji.
Sakra kde může být. Proč máme tak velký dům. Podívala jsem se ven ale tam taky nebyl. ,,Taylere." zkusila jsem to znovu ale prostě nic. Nakonec jsem si zalezla na terasu a dívala se na hvězdy.

,,Víš jak je těžké prodrat se tím davem lidí k tobě." uchechtl se za mnou někdo a já se otočila. ,,Tayi." vydechla jsem a skočila mu kolem krku (ne doslova). ,,Copak chyběl jsem ti?" zeptal se a já kývla hlavou. Pevně mě objal a dal mi pusu do vlasů. ,,Bylo to strašné víš jaké to je když tě lidé zahrnují otázkami?" zamumlala jsem mu do hrudi. ,,Ne ale dovedu si to představit." řekl a hladil mě po zádech.
,,A co takhle zůstat na chvíli venku." navrhl Tay a já se odtáhla. ,,To zní jako plán." zasmála jsem se a Tay taky. Pustila jsem se ho a přešla k zábradlí o které jsem se opřela a Tay vedle mě taky. Sledovali jsme hvězdy a ukazovali si souhvězdí,když jsme nějaké viděli.

,,Támhle je velký vůz." řekli jsme stejně. ,,Řekl jsem to první." řekl Tay. ,,Ne,ne já to řekla první." zasmála jsem se. ,,To teda ne." usmál se Tay. ,,Jo." řekla jsem a žduchla do něj. Trochu zafoukalo a já se objala rukama kolem sebe. ,,Proč mi neřekneš že ti je zima." zasmál se a oblékl mi jeho sako. Vzhledem tomu že jsem byla malá oproti němu tak jsem to měla dlouhé. ,,Protože teď bude zima tobě." odpověděla jsem pobaveně. On se ke mě naklonil a políbil mě. ,,Nebude." řekl a objal mě. Hlavu jsem si položila na jeho hruď a nasávala jeho vůni. Pomalu se se mnou pohupoval a já kopírovala jeho pohyby. ,,Miluju tě moje princezno." zašeptal. ,,Miluju tě můj princi." usmála jsem se. V tom obětí jsme vydrželi dlouho,ptala jsem se ho jestli mu není zima ale on vždy odpověděl že ne a zasmál se.

,,Promiňte že vás ruším." řekla máma. ,,Ne to je v pohodě." řekla jsem ale dál zůstávala v objetí. ,,Dobře no s tátou máme pro tebe takové menší překvapení." řekla s úsměvem máma. ,,A jaké?" zamumlala jsem a Tayler se zasmál. Slyšela jsem jak někdo zazvonil. ,,Už přišlo." zasmála se máma a já se neochotně od Taylera odtáhla a vrátila mu sako. ,,Pojď." kývla hlavou a já šla za ní. Ještě jsem natáhla ruku a Tayler se chytl,pak jsme až šli. Už tu bylo méně lidí vlastně asi jen pár jinak ostatní odešli za co jsem byla ráda. Máma otevřela dveře,někoho pozdravila a pozvala dál. Když ten dotyčný vešel tak jsem se chytla za pusu. ,,Pane bože." vydechla jsem a ten člověk se otočil s úsměvem na mě.

____________________________________

Názor? 🤔

Snažím se ale nejsem si jist(a)
zda je to dobrý 😔

Sázka nebo láska?Kde žijí příběhy. Začni objevovat