Sázka nebo láska?

*19*

Opět jsme přišli pozdě ale Thomas si toho nevšiml. Jen jsem se tomu uchechtli a dali se do práce. ,,Amando běž obsloužit stůl číslo 15, je tam starosta tak buď milá. Jo máš dnes na starosti." řekl Thomas a popohnal mě.
,,Dobře." jaká čest pro mě. Vydala jsme se ke stolu a usmívala jsem se. ,,Dobrý den co si budete přát?"zeptala jsem se jich protože tam byl starosta a ještě jeho manželka.

Nediktovali mi co si budou přát a já chtěla odejít ale zastavil mě hlas paní. ,,Slečno jste tu nová,ještě jsem vás tu neviděla,protože bych si musela pamatovat tak pěknou a milou slečnu." usmála se. ,,Děkuji,no já tu jsem jen na výpomoc jinak tento týden už budu končit." odpověděla jsem. ,,Aha takže jen brigáda." zeptala se mě. ,,Ano." usmála jsem se. ,,Diano nezastavuj ji od práce." řekl starosta. ,,Ach ano promiňte,už můžete jít." usmála se a já odešla.

,,Co se tam s nimi vybavuješ." zasmál se Dan. ,,Paní se mě na něco zeptala tak jsem odpověděla,a co ti je do toho. Neflákej se." řekla jsem vážně ale pak se začala smát. ,,Ty si strašná." zasmál se taky. ,,Danieli začni něco dělat. Amando tak co si objednali oni nemůžou čekat." zeptal se Thomas. Řekla jsme mu co chtějí a pak jsem vyplázla jazyk na Daniela. On mi to oplatil a pak jsme se zase dali do práce.
Po chvíli už jejich objednávka byla hotová tak jsem to vzala a šla jim to odnést.

,,Takže to je pro vás pane a to pro vás madam. Ať vám chutná." řekla jsem a usmála se. ,,Děkujeme." řekli naráz a já odešla. Měla jsem na chvíli pauzu tak jsem se podíval na mobil. Zrovna mi psala Sára.

Tak co jak je?😁
- pracovně a co ty?
Teď máš směnu? Já dobrý 😊
- jasně že jo já nelenoším jak ty 😉
Já se nudím McCall zase kecá sračky 🙄
- náhodou 😑
No jo to se ti to říká když si jeho nejoblíbenější studentka🤔
- jen mě to baví tak co 😅
Musím končit začal procházet celou učebnu tak pa💕
- jasně pozdravuj Bena pa 💕

Rychle jsem schovala mobil a jen jsem se z dálky podívala jestli jim něco nechybí. ,,Jeffersonová hej.." sykl na mě Dan. ,,Co je a proč šeptáš." zeptal jsem se ho. ,,Potřebuji aby si zaskočila za mě." řekl a já na něj vyvalila oči. ,,Děláš si srandu kde jdeš." zeptala jsme se.
,,Potřebuju si něco vyzvednout." řekl. ,,Ne nikam nejdeš." zakroutila jsem hlavou. ,,No tak prosím." udělal psí oči.
,,Ne." odbyla jsem ho. ,,Am prosím,mám pro tebe dárek." řekl a usmál se. ,,Tak jo." zabručela jsem a on mě objal. ,,Díky." dal mi pusu na líčko a vypařil se.

No od doby co odešel jsem volno neměla. Lítala jsem mezi stoly a přijímala objednávky. Ale taky jsme musela někdy ke stolu číslo 15.
,,Jste spokojení,nechybí vám něco?" zeptala jsme se zdvořile. ,,Peníze." řekl starosta a všichni tři jsme se zasmáli. ,,Vám a peníze,prosím vás to spíše mě." uchechtla jsem se. ,,To jste na tom tak špatně?" zeptala se madam. ,,Já jo ale rodiče ne." řekla jsem s úsměvem. ,,A co dělají vaši rodiče
smím-li se zeptat?" usmál se starosta. ,,Řídí obchodní firmu v Anglii." řekla jsem. ,,Á obchodníci a jak se jmenujete příjmením?" zeptal se ještě.
,,Jeffersonová." odpověděla jsem a on se usmál. ,,Melissa a Josh jsou vaši rodiče?" řekl. ,,Ano jak to víte." překvapeně jsem se zeptala. ,,S vašimi rodiči rád obchoduji jsou to skvělí lidé." řekl pořád s úsměvem. Trochu jsme se zapovídali,teda trochu víc protože přišel Thomas a dal mi takový menší pohlavek. ,,Promiňte že vás ruší." omluvil se šéf. ,,Ale vůbec ne bavíme se o jejich rodičích známe se totiž." řekla madam a starosta přitakal. ,,Omluvte mě musím ale pracovat." řekla jsem a podívala jsme se s úsměvem na Thoma. ,,Dobře pozdravte rodiče." řekl starosta. ,,Dobře vzkážu." usmála jsme se a pak šla zase obsluhovat. Všimla že se Dan vrátil a zase obsluhoval jako by se nic nestalo.
,,Amando omlouvám se za ten pohlavek." řekl Thomas. ,,To je dobrý,neměla jsem se vykecávat." zasmála jsem se a on pak odešel.

Byla jsem ráda že mi skončila směna a vydala jsme se na hotel. ,,Hej a na mě nečekáš?" řekl vyčítavě Dan. No jo já na něj zapomněla. ,,Promiň." zazubila jsem se. ,,Mám pro tebe dárek a ty na mě zapomeneš." řekl dotčeně. ,,Omlouvám se." objala jsem ho. ,,To je lepší." řekl a zasmáli jsme se. ,,Tady máš něco na památku,protože v pátek odlétáš a já tu nějaký čas ještě pobudu." řekl a podal mi krabičku.

Když jsem ji otevřela byl v ní přívěsek na krk s čtyřlístkem. ,,Pane bože děkuji je nádherný." řekla jsem s úsměvem.Pane bože děkuji je nádherný." řekla jsem s úsměvem a objala ho co nejvíce jsem mohla. ,,Vážně se ti líbí."zeptal se mě. ,,Jasně že jo." řekla jsem nadšeně. ,,To jsem rád." vydechl a usmál se. ,,Prosím zapneš mi ho." zeptala jsem se. ,,Rád." řekl. Podala jsem mu ho a otočila se zády k němu. On mi ho zapl a já se otočila na něj. ,,Děkuji." řekla jsem a stekly mi slzy. ,,Am co je?" zeptal se.
,,Jen že tě neuvidím s kým si budu tak povídat,tobě se dalo se vším svěřit a teď budeš tu a já v Anglii." popotáhla jsem. ,,Prosím tě za pár měsíců se vracím a navíc můžeš volat nebo mi napsat." řekl a setřel mi slzy. Jo vím v poslední době jsem nějaká moc citlivá ale co jsem jen holka...
,,Půjdeme,zase máme za sebou další dlouhý den." řekl a pak jsme se rozešli k hotelu. Jako pokaždé jsme se rozloučili a já šla do pokoje.

,,Ahoj." křikla jsem. ,,Jak se měla." Zeptala se máma. ,,Dobře pozdravuje vás starosta." řekla jsem. ,,Ty si ho potkala?" zpozorněl táta. ,,Já jeho a madam Dianu obsluhovala." řekla jsem s úsměvem. Rodiče byli zvědaví tak jsem jim řekla vše co jsem se s nimi bavila.
,,Jdu spát tak dobrou." dala jsem každému pusu a šla spát.