Sázka nebo láska?

*75*

Už je to týden co jsme byli na vrakovišti.
Jsem strašně rád že jsou oba v pořádku, ale Am mívá občas noční můry, ze kterých se probouzí se slzami. Když ji nějakou dobu utěšuji, že je to jen sen tak zase usne. Moc nespí a to se mi nelíbí, zato Alex je pořád stejný, prostě úžasný. Jsem za oba dva rád, asi nikdy bych si neodpustil kdyby se jim něco stalo. Vlastně ty dva parchanty odsoudili, prachy jsme všem vrátil teda kromě Jeffersonových, kteří říkali že si je máme nechat do budoucna, prý se nám budou hodit. S Am jsme si i stanovili datum svatby máme to přesně za dva měsíce.
Alexovi už bude za měsíc rok, takže bude z něj 'veliký' chlap.

,,Alexi pojď k tatínkovi." řekl jsem s úsměvem. Po chvíli se ke mě přiřítil, ale málem spadl, tak jsem ho chytil s úsměvem do rukou. Am jsem nechal prospat, protože to vážně potřebovala. Alexovi jsem udělal oběd, takže ho teď jdu nakrmit. Dal jsem ho do stoličky zatímco jsem šel pro jídlo. Když jsem se vrátí tak mě s úsměvem sledoval. Sedl jsem si i vedle něj a pohladil po vláscích.
Když jsem ho nakrmil bez jediné ztráty jídla, tak jsem ho šel uspat. Jenže se docela vzpíral, takže jsem s ním šel na sedačku a lehl si s ním. Položil jsem si ho na hruď. Hladil jsem ho a povídal, dokud neusl, ale já taky.

Am:

,,Co nám chcete udělat?" zeptala jsem se vystrašeně a svírala malého Alexe v rukou. ,,Aby jste přišli o někoho koho milujete." zasmál se ten chlap. Po chvíli přivlekli Taylera, který si musel kleknout.
,,Ne prosím nedělejte to." žadonila jsem se slzami v očích. Už jsem se k němu chtěla rozejít, ale zastavili mě. ,,Miluji vás." vydal ze sebe Tay a pousmál se. ,,Ne!" vykřikla jsem, když mu k hlavě dali zbraň a vystřelili.

Ihned jsem vyletěla do sedu se slzami v očích a snažila se to rozdýchat. Zasraný sen. Setřela jsem si slzy a šla se podívat kde jsou moji kluci. Oba dva spokojeně oddychovali narozdíl ode mě se aspoň vyspali. Šla jsem si pro jídlo, protože jsem měla veliký hlad. Vzala jsem si ale jen cereálie protože jsem na ně měla chuť. Sedla jsem si s cereáliemi ke stolu kde jsem je pomalu snědla a pak se šla převléct. Ale ještě před tím jsem kluky přikryla dekou. Ze skříně jsem si vytáhla tepláky, sportovní top a tričko. Protože kluci spali, tak jsem se rozhodla si jít trochu zaběhat. Potřebovala jsem si pročistit hlavu a snažit se nějak zapomenout na ten sen. Na to že byl listopad, tak bylo docela teplo, ale i přesto jsem si vzala i bundu. Vzala jsem si jen mobil, sluchátka, klíče pak jsem mohla vyběhnout. Běžela jsem parkem až jsem po hodině doběhla k louce, kterou tak dobře znám. V úžasu jsem vydechla, vypadalo to tady pořád stejně prostě překrásně. Šla jsem k lavičce abych si mohla sednout a odpočinout. Jen jsem seděla, poslouchala písničky a kochala se tou krásou. Hned se mi vybavily všechny pěkné vzpomínky na tohle místo. Už jsem tu seděla docela dlouho, když jsem se podívala na čas tak bylo kolem čtyř odpoledne. Proto jsem se rozhodla běžet zpátky domů. Opět po hodině jsem byla u domu. Odemkla jsem si dveře, sundala si boty a chtěla se jít osprchovat, ale všimla jsem si Taylera, který se opírá o linku s v hrnkem v ruce. ,,Kde jsi byla?" zeptal se mě s úsměvem. ,,Šla jsem si zaběhat, když jste tak roztomile usli a také proto abych si pročistila hlavu." usmála jsem se. Tay odložil hrnek a šel ke mě. ,,Lásko zase ses nevyspala." řekl starostlivě, zakroutila jsem hlavou, ale měl pravdu. Už jsem nechtěla aby se tak trápil jen kvůli mého snu, který se nestal a doufám že se nikdy nestane. ,,Nelži mi." založil si ruce na hrudi zatím co si mě přeměřoval pohledem. ,,Nelžu." usmála jsem se abych ho přesvědčila. Zřejmě mi to nevěřil. Přišel ke mě a objal mě. ,,O čem se ti zdá." zeptal se. Trochu mě to zaskočilo, ptal se už vícekrát, ale nikdy jsem mu to neřekla. Mlčela jsem jako vždy. ,,Lásko chci ti pomoct, tak mi řekni o čem jsou." prosil mě a hladil mě po vlasech. Odtáhla jsem se od něj, ale to se mu nelíbilo. ,,Jdu se osprchovat." rychle jsem šla pro věci a pak do koupelny kde jsem se zavřela. Sundala jsem ze sebe oblečení, pak si vlezla pod sprchu a pustila teplou vodu. Nechala jsem na sebe dopadat kapky vody.
Am možná by si mi to měla říct...
Jenže ten sen je o něm...
Ale i přesto by ses mu o tom měla zmínit...
Víš co mlč mozku já to zvládnu sama...
Dvacet minut jsem o tom přemýšlela ale nějak jsem nedošla k závěru. Nakonec jsem se osušila, oblékla si tričko a kraťasy, poté jsem vylezla z koupelny a šla do obýváku. Na sedačce seděl Alex, který se díval na pohádky. Když mě spatřil, tak pomalu slezl a cupital ke mě.
,,Copak Alexku." usmála jsem se, když mě objal. Dřepla jsem si k němu a pohladila ho po vláscích. Dal mi pusinku, poté něco zabrblal a vzal mě za ruku. Šla jsem s ním ke stolu. Ukázal mi své hračky abych si s ním hrála.
Nějakou dobu jsem si s ním hrála, potom jsem ho, ale jen sledovala. Bylo to jako bych viděla malého Taylera. Najednou se před námi objevil Tay. S úsměvem sledoval Alexe jak si hraje a sedl si na zem. Na chvíli jsem se na něj podívala, zrovna se na mě také podíval a trochu mu úsměv povadl. Místo toho nasadil starostlivý výraz. Sklopila jsem hlavu abych nemusela vidět ten výraz a radši jsem si začala hrát s prstýnkem na ruce. ,,Půjdeme se navečeřet." řekl nakonec Tay. Zvedl se i s malým a šel. Zvedla jsem hlavu a sledovala jak odchází do kuchyně. Po chvilce jsem se zvedla a šla za nimi. Tayler už ho krmil, takže jsem si vzala jídlo a sedla si k nim. ,,Proč mi to nechceš říct?" zeptal se mě, ale dal krmil Alexe. ,,Prostě nechci, nechci tě tím zatěžovat." odpověděla jsem mu. ,,Nechceš mě zatěžovat?!" podíval se dotčeně na mě. ,,Jestli sis nevšimla, tak mám o tebe starost vůbec nespíš, budíš se večer se slzami." zvýšil trochu hlas. Já na to nic nedokázala říct. ,,Víš co je to moje vina neměl jsem tě minulý týden brát s sebou, protože od té doby nespíš." vyčítal si to. ,,Tayi...já." ,,Jdu dat Alexe spát." vzal ho a odešli.
Am bravo proč mu to prostě neřekneš? Proč no protože...já vlastně nevím...
Promnula jsem si obličej. Poté jsem dojedla a šla si umýt zuby. Dneska už na to nemám sílu, takže půjdu se pokusit vyspat. Když jsem zalezla do postele, tak se ve dveřích objevil Tay. ,,Dobrou." řekl dřív než zalezl do koupelny. Zřejmě je naštvaný, protože jsem mu to neřekla. Radši jsem zavřela oči a snažila se usnout. Po nějaké době se mi to povedlo. Jenže zase to bylo špatné. Opět ten samý sen.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Blíží se konec knížky, ale to nevadí můžete si přečíst moji druhou kterou taky už pomalu zveřejňuji :) :)

Doufam že vás to pořád baví 🙂❤