Nedej se! ✔️

7. kapitola

Candy

Potlačila jsem vyjeknutí a zahleděla se na skříň. Pak jsem rychle čapla tašku na cvičení a natlačila se společně s ní do stísněného prostoru. Zahákla jsem prst do výklenku z vnitřní strany dvířek a rychle je zavřela, takže jsem se ocitla ve tmě. Srdce mi bilo neskutečně rychle a všechno mě bolelo, protože jsem byla celá zkroucená, jenže nepřipadalo v úvahu, abych vylezla. 

Logan se sušil, převlékal a skládal věci do tašky tak pomalu, že jsem chvíli přemýšlela, jestli o mně náhodou neví a nedělá to naschvál, protože to by mu bylo dost podobné, ale asi to nebylo moc pravděpodobné. Nemohl tušit, že jsem tady. 

Když po tom nekonečnu nastalo hrobové ticho, pocítila jsem naději, že už se budu moc osvobodit, jenže ten parchant se ještě vrátil zpět, protože si patrně něco zapomněl. 

,,Krucifix!" zavrčela jsem potichu, když jsem o další nekonečnou minutu později mohla konečně vylézt ven. V rychlosti jsem vytáhla tašku, hodila si ji přes rameno a přeběhla do druhých šaten. 

**

Společně s ostatními ženami jsem se protáhla a poté se vyhlásila soutěž o nejlepší kandidátku na průpravu pod dohledem některého ze zdejších trenérů. 

,,Bože, koukni se na ně! Ti jsou tak pěkní!" zašeptala nějaká holka směrem ke své kamarádce.

,,Dobře, dámy," řekla instruktorka a zatleskala, aby si upoutala naši pozornost. ,,První cvik se ještě stále týká protažení. Hezky se předkloníme a zkusíme se dotknout špiček."

Pohlédla jsem na dva trenéry stojící kousek ode mě. Na zbytek jsem naštěstí neviděla, ti dva mi bohatě stačili. Měli ostré rysy a byli holohlaví, takže působili nebezpečně. Absolutně nic pro mě!

S povzdechem jsem si s ostatními počkala na vyzvání té usměvavé blondýny a pak se předklonila. S nemalým šokem jsem zjistila, že nejsem natolik pružná, abych se těch špiček dotkla. Snažila jsem se ohnout víc, jenže svaly na vnitřní straně stehen se mi bolestivě napjaly. 

,,Dobře, narovnat."

Poslechla jsem a zadívala se na trenéry, kteří si nás měřili jednu po druhé. Připadala jsem si jako hodně neohrabaný voják v růžových legínách. 

,,Teď bych poprosila, abyste se rozmístily do prostoru a po dobu jedné minuty dělaly holubičky. Střídejte při tom nohy. Pokud se vám bude chtít, vždycky si kousek popojděte, než uděláte další." 

S tichým povzdechem jsem udělala první holubičku, při které jsem jen zázrakem udržela rovnováhu, protože ženská kousek od mě se taky ohnula a málem mi ukopla hlavu. 

,,Čtyřicet sekund, dámy, pokračujte!"

V duchu jsem vyplázla jazyk a o kousek popošla, abych udělala další holubičku, jenže moje nohy na ten tlak nebyly zvyklé, zvlášť pravačka ne, protože tu mám jako člověk píšící levou rukou o něco slabší, a tak mi svaly vypověděly službu. Zhroutila jsem se na zem a hekla.

,,V pořádku?" zeptal se hluboký hlas a já málem znovu dostala infarkt. Ani jsem nestačila vzhlédnout a silný stiskl jeho rukou kolem mých paží mě donutil postavit se zpátky na nohy. Naprosto zmatená jsem zamrkala do vysmáté tváře Logana Gibsona a chvíli byla úplně němá. Měla jsem za to, že už má po tréningu, když byl ve sprchách, ale evidentně jsem se zmýlila.

,,Jste v pořádku, Candy?"

Přikývla jsem. ,,C-co tady děláte?"

,,Trenéra."