Nedej se! ✔️

40. kapitola

Candy

Můj život se otočil o 180 stupňů. Ještě před pár týdny jsem nevěřila, že to s Loganem někdy vyřešíme a teď jsem stála před knihovnou a zkoušela nacpat do pár volných polic všechny své knihy. Původně jsem myslela, že to bude rychlá činnost, ale v půlce jsem toho musela nechat a obléct se, abych vyzvedla holky ze školy. Logan měl být v práci do večera, tak jsem mu slíbila, že se o ně postarám.

Když jsme pak stály před vchodem, došlo mi, že jsem chtěla koupit pečivo, a tak jsem Mackenzie podala klíče. ,,Holky, vyjeďte nahoru a odemkněte si, já jenom koupím pár věcí v samoobsluze hned tady za rohem, dobře?"

Obě přikývly a zapadly dovnitř.

V onom malém krámku toho už moc neměli, ale naštěstí jsem sehnala všechno potřebné, abych tím večer nakrmila jak holky, tak i jejich tátu.

,,Mějte se hezky," řekla jsem prodavačce a vyšla na vzduch. V tu chvíli se za mnou ozval hlas, ze kterého mě zamrazilo v zátylku. Se zatajeným dechem jsem se otočila a při pohledu na něj se mi zvedl žaludek.

,,Ahoj."

Jen jsem na něj koukala, neschopná ze sebe vydat hlásku.

,,Nemusíš se bát, jen jsem tě chtěl pozdravit," řekl Patrick a opatrně se na mě usmál.

,,Musím jít."

,,Candy-"

,,Ne!" zavrčela jsem na něj a bylo mi úplně ukradené, že tím přitahuju pozornost kolemjdoucích. ,,Nechci s tebou mít nic společného, chápeš to?!"

,,Ano, chápu, jen jsem se chtěl ujistit, že-"

Nedala jsem mu šanci to doříct, protože jakmile jsem zaznamenala, že se ke mně začíná přibližovat, instinktivně jsem se po něm ohnala a trefila ho pěstí přímo do čelisti. Ztratil rovnováhu a poručil se k zemi. Celá v šoku jsem zírala na svou zaťatou pěst a pak jsem vzala roha, aniž bych se obtěžovala zjistit, jestli jsem Patrickovi vážně neublížila. Když jsem za sebou zavřela vchodové dveře (holky mi naštěstí nechaly na těch pár minut dole otevřeno), měla jsem tendenci se vrátit. Už jsem zkrátka taková. Jenže pak mi došlo, že Patrick onehdy dovolil, aby mě jeho přítel praštil tak, že jsem upadla do bezvědomí. Byla bych blázen, kdybych se za ním vrátila.

Nějakým zázrakem jsem došla k výtahu, aniž by mi roztřesené nohy vypověděly službu. Pak jsem zmáčkla správné patro a podívala se na sebe do zrcadla. Vypadala jsem normálně, ale tváře mi trochu zčervenaly adrenalinem a oči se mi leskly od slz. Ucítila jsem v krku hnusnou bolest, jak jsem se snažila zadržet vzlyky, ale nic jiného mi nezbývalo. Holky mě takhle nesměly vidět!

Vystoupila jsem a neohrabaně zaklepala na dveře.

,,Já to vezmu," řekla Mia ve dveřích a natáhla se pro tašku, kterou jsem měla přehozenou přes rameno.

,,Děkuju, jsi zlatá," řekla jsem kupodivu zcela vyrovnaným hlasem a zavřela za sebou dveře. Pak jsem šla do kuchyně, abych všechny věci vyndala a uložila na správné místo. ,,Nechcete čaj?"

,,Ano!" křikla Mackenzie z obýváku a hned nato se ozvalo cupitání jejích rychlých nožek.

,,Co to máš s rukou?" vypískla, jakmile mě spatřila.

Zamračila jsem se a sklopila pohled na svou pravačku, načež se mi zadrhl dech. Měla jsem ji rudou a začínala natékat. ,,Já... zakopla jsem o obrubník a spadla na zem. To bude dobré, dám si na to led."

Mackenzie přeběhla k lednici a vyndala z mrazáku studený obklad. ,,Posaď se."

Jak je možné, že jsem si toho nevšimla?

Byla jsem tak v transu, že jsem si tu bolest zpočátku ani neuvědomila.

,,To vážně nic není," uklidňovala jsem holky, které z toho byly evidentně trochu vyděšené, ale bohužel jsem už nezněla tak klidně. Ten prvotní šok se vytratit a na mě dolehla realita i se všemi flashbacky. V šoku ze sebe samotné jsem zaregistrovala, že mi tečou slzy.

,,Na, vezmi si kapesník," řekla Mia a hladila mě po vlasech, abych mě utěšila.

,,Možná by bylo lepší, kdyby se na to podívali v nemocnici," řekla Mackenzie a natáhla se pro mou kabelku. S poděkováním jsem si ji od ní vzala, vytáhla telefon a zdravou rukou naťukala heslo. Pak jsem v aplikaci zvolila číslo prvního taxikáře.

**

,,Máte nějaké úkoly?" zeptala jsem se holek, abych odvedla pozornost od své ruky. Čekaly jsme na pohotovosti už dobrých dvacet minut.

,,To je teď jedno," řekla Mia a znovu mě pohladila. Očividně o mě měla strach.

,,Má ten obrubník jméno?"

Zmateně jsem se otočila směrem k Mackenzie. ,,C-cože?"

,,Máš to nateklý kolem kloubů. Spíš to vypadá, jako bys někomu jednu vrazila."

Jak může být tak všímavá, kruci?

,,Prostě jsem jen takhle upadla," vydechla jsem trhaně.

,,Dobře, jak myslíš. Jen mi nepřijde, že jsi takhle rozhozená kvůli oteklé ruce. Takže asi tě musel rozhodit ten... obrubník."

Chtěla jsem jí to znovu začít vyvracet, ale zrovna se otevřely dveře od ordinace a v nich se objevila sestra. ,,Tak pojďte."

**

Ruka byla v pořádku, jen jsem si ji měla tři dny ledovat, aby ten otok zmizel. Ulevilo se mi, protože jsem nechtěla Loganovi nic vysvětlovat. Bylo by mnohem lepší, kdyby se o tom vůbec nedozvěděl. Jenže Mackenzie tu všímavost musela po někom mít, že?

,,Co to je?" zamračil se Logan na mou ruku během večeře a já si v duchu zanadávala, že jsem nedávala větší pozor. Poprosila jsem holky, aby mu nic neříkaly, což v Mackenzie vyvolalo o to větší podezření, ale obě mi na to kývly. A teď jsem si to sama podělala, protože jsem nechala pravačku položenou na stole, ještě přímo pod světlem.

,,Zakopla o obrubník, když kupovala věci v sámošce. Musely jsme jet na pohotovost," řekla Mia a věnovala mi pohled ve stylu Budeš mu vyprávět stejnou pohádku jako nám?

,,Proč jsi mi o tom neřekla?"

,,Protože o nic nejde. A stydím se, že jsem takový nemehlo," vysvětlila jsem a proklínala se za to lhaní. Zároveň jsem ale byla pyšná, že má lež dávala smysl.

**

,,Řekni mi, jak se ti to stalo. Popravdě," ozvalo se do tmy. Už jsem skoro spala.

,,Upadla jsem."

,,Poznám, když mi lžeš a nelíbí se mi to."

,,Když ti řeknu pravdu, taky se ti to nebude líbit."

,,Stejně to zkus," zašeptal a pevně mě zezadu objal. Bylo to tak intimní a opravdové, že se mi z toho začaly třást ramena potlačovanými vzlyky. Už jsem přece nebrečela asi tři hodiny, tak to chtělo čerstvou dávku slz.

,,Tak jo," smrkla jsem a lehla si na záda, abych na něj viděla. I v té tmě jsem rozeznala bolest v jeho očích. Vadilo mu vidět mě zlomenou, třebaže mě tak viděl už několikrát. ,,Já jsem dneska potkala na ulici Patricka a... prostě jsem se neovládla."

,,Ty jsi mu dala pěstí? Já myslel, že jsi proti násilí."

,,Kdybych ti onehdy dovolila, aby ses za mě pomstil, nejspíš bys ho zabil."

,,Jo, pravda. A možná bych vyvázl i bez otoku."

,,To není vtipné, Logane."

,,Ne, to není. Ale jsem rád, že ses za sebe dokázala pomstít sama. Nicméně to bylo naposled, ano? Kdyby ti chtěl v budoucnu kdokoliv ublížit, bude se muset nejdřív dostat přese mě. A to pro něj bude marný."

Jen jsem přikývla, protože se mi do očí hrnuly další slzy, tentokrát to ale nebylo smutkem. Ten večer, co mi Logan řekl, že mu chce Sandra svěřit děti do péče, jsem mu řekla, že by pro Miu a Mackenzie přeplaval i oceán. A až teď jsem si začala uvědomovat, že ho už patrně velmi dlouhou dobu byl ochoten přeplavat i pro mě.