Nedej se! ✔️

23. kapitola

Candy

Druhý den ráno mě Archer chvatně vyzval, abych se dostavila do jeho kanceláře. Nechtěla jsem se hned strachovat, že se děje něco vážného a tak jsem to svedla na příliš velkou dávku ranní kávy. To se Archerovi stávalo poměrně často.

,,Už jsem tu, tak povídej."

,,Poslyš, mám tu takový nevšední úkol. Asi před deseti minutami jsem domluvil s redaktorkou časopisu Fashion-Passion a ta mě vyzvala, abych našel na pracovišti někoho, s kým by mohla udělat rozhovor o dnešních módních zvycích." 

,,Tohle je důvod, proč takové časopisy nečtu. Dnešní módní zvyky? Nic originálnějšího by tam neměli?"

Archer vyklenul obočí. ,,No, jak tě tak poslouchám, asi to svěřím někomu jinému. Chudák redaktorka by se odsud nedostala živá."

,,Ne, to je v pohodě, ráda se toho ujmu."

,,Aby sis ji proklepla?"

,,To jsem neřekla..."

,,No nic, přijde kolem půl jedné."

,,Dobře," řekla jsem a vstala, abych se vrátila k práci. ,,To budu mít dneska asi hodně rychlý oběd."

,,Tak si udělej pauzu dřív, člověk nemá jíst rychle."

Věnovala jsem mu pochybovačný pohled přes rameno. ,,Archere, ty celý život přežíváš na kávě, tak mě tu nepoučuj o stravování."

,,Jdi už!"

**

Nechtěla jsem tu ženskou odsoudit předem, takže místo přemýšlení o ní jsem si raději v duchu přehrávala, jak by ten rozhovor mezi námi mohl probíhat. Schválně jsem si kladla netradiční otázky, kterými by mě mohla zaskočit a pro jistotu si pročetla i pár rozhovorů na internetu. Brala jsem to možná vážněji, než bylo třeba, ale bylo pro mě důležité, aby měl tenhle podnik dobrou pověst, protože co si budeme povídat, každý zdroj ve světě byznysu může být převratný. A to jsem ještě ani netušila, že za půl hodiny u mě získá slovo převratný úplně jiný význam...

,,Ano?" 

,,Candy, je tady Sandra Liwrebová. Prý jí Archer sdělil, že jsi souhlasila s poskytnutím rozhovoru."

,,Ano, to můžu potvrdit," řekla jsem a nadiktovala ji číslo patra a zasedací místnosti, do které se jistá Sandra Liwrebová měla dostavit.

Zatímco jsem čekala v jedné z největších zasedaček a prohlížela si stůl, u kterého by se dalo perfektně oslavit díkuvzdání, přemýšlela jsem, proč je mi najednou tak nepříjemně. Otevřela jsem diář a začala si pročítat úkoly, které bych dnes ještě měla splnit, když jsem zaznamenala zaklepání. ,,Vstupte."

,,Dobrý den."

,,Dobrý den, Sandro," řekla jsem, a jelikož za sebou zrovna zavírala dveře, viděla jsem jen objemné vlasy. Zaklapla jsem diář a postavila se, abych k ní přešla. Už jsem obcházela stůl s profesionálním úsměvem na tváři, jenže ona se v tu chvíli otočila a já ztuhla. 

,,Ještě jednou dobrý den."

,,Co tu děláte?" zeptala jsem se přiškrceným hlasem.

,,Chci si s vámi promluvit."

Stiskla jsem rty k sobě a lehce se usmála. Musela poznat, jaký typ úsměvu to byl. Ta ženská mi sice vůbec nic neudělala a Logan jí v mnoha ohledech musel ublížit, ale přesto mi na ní něco nesedělo.