Nedej se! ✔️

10. kapitola

Candy

Zbytek pracovní doby jsem strávila zcela mimo realitu. Pořád jsem se kroutila na židli, s pohledem upřeným do ničeho pila jeden čaj za druhým a snažila jsem se přimět k uvědomění si, že jsem na svém pracovišti a že za prokrastinaci mi nikdo peníze nedá.

Když jsem se konečně dostala domů, potřebovala jsem sprchu. Byla jsem celá zrudlá, protože se z mého těla ještě stále nevypařil adrenalin. Bůhvíproč jsem si připadaná špinavá a chtěla ze sebe smýt Loganovy doteky, protože mi celá tahle záležitost nepřišla správná.

Nikdy jsem mu na ten zatracený email neměla odpovídat! Měla jsem s tím jít za Archerem, abych dala Loganovi najevo, že on tohle vzájemné ponoukání vyhrál. Měla jsem se raději vzdát bez boje, než abych čelila tomuhle. Jenže kdybych se vzdala bez boje, zklamala bych samu sebe, což bylo to nejhorší. Byla jsem až moc soutěživá, abych to nechala jen tak být. A co hůř, Logan evidentně taky.

Zatímco horká voda vytvářela v koupelně páru, přemýšlela jsem, co Logan zamýšlí tou dnešní večeří. A taky jsem si nebyla jistá, jestli mu musím cokoliv vysvětlovat. Nakonec jsem ale došla k závěru, že vlastně nemám co ztratit. 

Po nekonečných deseti minutách, kdy se mi v hlavě rodila jedna myšlenka za druhou, jsem vypnula vodu a omotala si tělo ručníkem. Z vlasů mi na lopatky stékala voda, tak jsem je podrážděně chytila a vyždímala do umyvadla, protože jsem nesnášela ten lechtavý pocit. Vlastně jsem nesnášela víc pocitů. Třeba pocit z přiznání si, že na mě sahaly ruce charismatického Logana Gibsona, který mi chtěl patrně jakýmkoliv způsobem dostat z hlavy racionalitu.

**

Okolo sedmé hodiny jsem dorazila do hotelu AKA. Měla jsem na sobě decentní černé šaty zdobené červenými a růžovými květinami. Měly tak dlouhé rukávy, že mi vykukovaly zpod kabátu. Pod ně jsem si vzala tělové silonky a kozačky, které končily těsně pod koleny, takže jsem byla ve výsledku celkem zahalená. A to jsem taky chtěla. Nepřišla jsem sem kvůli provokacím, jen jsem si chtěla ujasnit několik věcí.

,,Jak vám mohu pomoci?"

Otočila jsem se za vysokým hlasem. Přede mnou stála usmívající se brunetka, která měla na tričku malou cedulku, na níž stálo ALEXANDRA.

,,Mám se tu sejít s jedním z vašich hostů," pronesla jsem váhavě.

,,A jméno?"

,,Logan Gibson."

,,Mějte chvíli strpení, dám mu o vás vědět."

Přikývla jsem a posadila se do jednoho z tamních křesel.

Proč se nezeptala, jak se jmenuju?

Povzdechla jsem si, pohlédla na velký lustr a na chvíli zavřela oči.

,,Candy?"

Odlepila jsem víčka od sebe a shledala, že se nade mnou tyčí Logan Gibson s tím svým ďolíčkovým úsměvem. Ruce měl založené na prsou a byl v obleku.

,,Zdravím," řekla jsem neutrálním hlasem a on jen pokývl, načež ke mně natáhl ruku a pomohl mi postavit se.

,,Máš hlad?"

Chtěla jsem říct ne, jenže pak mi došlo, že popovídat si nad pouhou skleničkou vína by asi nebyl nejlepší nápad. Zvlášť když jsem měla prázdný žaludek.

,,Ano, mám," řekla jsem a odkašlala si, protože můj hlas zněl divně.

,,Výborně. Tak půjdeme do suterénu, je tam teď nově restaurace."