Nedej se! ✔️

35. kapitola

Candy

Ležela jsem na posteli v malém hotelovém pokoji, který nás s Loganem zachránil před dešťovou přeháňkou, díky které stornovali všechny lety. Teď už mi bylo dobře, takže jsem měla dost energie na to, abych byla vzteklá.

,,Nechápu, že ti to takhle vychází," poznamenala jsem nespokojeně a sledovala, jak ke mně Logan pomalu přichází s šálkem horkého čaje. Neochotně jsem se posadila a opatrně si ho od něj vzala. ,,Děkuju ti."

,,Není zač. To nebylo součástí mého plánu."

,,Počkat, ty máš plán?"

,,Ano. Pořád se chystám z těch parchantů vymlátit duši."

,,A co kdybych ti řekla, že si to nepřeju?"

,,Nepřeješ si, abych potrestal dva ubožáky, kteří stáhli ruku na ženskou a nakonec se ji pokusili znásilnit?"

,,Přestaň," řekla jsem přiškrceně.

,,Ne, to teda nepřestanu. Když tě tu vidím sedět celou rozklepanou a se slzami v očích, tak-"

,,I kvůli tobě jsem už byla rozklepaná a se slzami v očích. Několikrát," zasyčela jsem, jenže pak mi došlo, jaká to byla podpásovka. ,,Promiň, to mi ujelo."

,,Ne, máš pravdu," uznal tiše, ale v jeho pohledu bylo vidět, že jsem ho tím dost zasáhla. V podstatě jsem ho hodila do pytle k těm dvěma.

,,Já jen... prostě nechci, aby ses za mě pomstil nebo tak něco. Byť to bude znít bláznivě, v podstatě mi to pomohlo uvědomit si, že bych měla daleko víc hledat sebe, než začnu hledat někoho dalšího."

Logan se na mě dlouze zadíval. ,,Chtěl bych to zkusit, Candy."

,,Zkusit co?"

,,Nás."

Zavrtěla jsem hlavou. Nesměla jsem mu dovolit, aby mi dával planou naději. Další už ne. ,,Vůbec nevíš, co říkáš. Ty tohle nechceš, Logane. Bože, kolikrát jsme tyhle věci už omílali? Kdybychom spolu chtěli být, už by se to dávno stalo. A mě vyčerpává být ta, která pořád jen čeká, jak se ty rozhodneš."

,,Právě jsem se rozhodl."

,,Nevěřím ti. K čemu jsou slova, když je nepodpoříš činy?"

Zhluboka se nadechl, vzal mi čaj z rukou a poposedl si blíž ke mně. Pak mi sevřel tvář v dlaních. ,,Co mám udělat, abych ti dokázal, že to myslím vážně?"

,,Na to musíš přijít sám."

Přimhouřil oči. ,,Ty to sama nevíš, že?"

Nepatrně jsem zavrtěla hlavou a znovu se mi nahnaly slzy do očí. ,,Ne, já... já jsem zmatená. Co to s vámi sakra je?! Patricka jsem považovala za slušného člověka a probudila jsem se kvůli němu v nemocnici. Tebe považuju za muže, který mi pobláznil hlavu, ale nemá zájem zkusit se mnou něco víc... a teď tady sedím a poslouchám, jak ses rozhodl, že chceš být můj přítel?"

,,Já vím, že se tomu dá těžko uvěřit, ale myslím to vážně. Když jsi byla ještě v nemocnici a já nám sháněl let, přemýšlel jsem o tom, co jsem nechal v New Yorku a jak se s tím mám vypořádat. Uvědomil jsem si, kolik věcí nechávám otevřených. Práci, bydliště, Sandy, holky, tebe... Potřebuju se pohnout z místa. Samozřejmě jsem si vědom, že to není jenom na mně, ale stejně to chci udělat. Začnu u vás pracovat natrvalo, najdu si v New Yorku konečně byt, udělám v něm dětský pokoj pro holky a pokud bude Sandy něco zkoušet, klidně to s ní dotáhnu až k soudu, jen abych mohl holky vídat. Nechci po tobě odpověď hned, ale přemýšlej o tom."

Zírala jsem na něj s pootevřenou pusou.

Chce pracovat pro A&G Fashion. Natrvalo.

Chce si koupit byt v New Yorku. Už kvůli jeho dcerám to taky patrně bude natrvalo.

A chce se mnou být. 

To myslí taky natrvalo?

,,To je spoustu důležitých kroků, Logane." 

,,Ano, to je," přitakal a znovu se ke mně přiblížil. Skoro jsme se k sobě tiskli čely a mě uklidňoval jeho teplý dech. 

,,Smím?" zašeptal a mně místo odpovědi ujelo zasténání, což bohatě stačilo k tomu, aby pochopil, jak moc si ke mně smí dovolit. Byla jsem pořád vyděšená z toho, co se stalo, ale v Loganových ochranitelských pažích jsem se cítila bezpečně. 

Když mě položil na postel a zatlačil mě svou vahou do matrace, omotala jsem mu nohy kolem pasu a se zakloněnou hlavou ho nechala, aby mě líbal na krku, na klíčních kostech, ve žlábku mezi prsy... Zkrátka všude, kde mu to mé šaty dovolily.

**

,,Chce to jen čas," špitla jsem do jeho pomalu zdvihajícího se hrudníku.

,,Přesně tak, není třeba na to spěchat."

Měl pravdu. Nebylo třeba z toho dělat vědu. Přesto se mi ale klepala brada a najednou jsem nedokázala zadržet vzlyky. Logan mě donutil lehnout si zpátky na záda a naklonil se nade mnou. ,,Candy, nic se neděje. Budeš mít teď nějakou dobu zábrany, to neznamená nic strašného."

Opět měl pravdu, ale já byla čím dál víc vyděšená. Myslela jsem, že na tom nejsem tak špatně, ale když naše předehra skončila fiaskem, kdy se do mě Logan nemohl dostat, protože jsem byla z nějakého důvodu až příliš stažená, zjistila jsem, že je to se mnou daleko horší.

Co když to tak bude už napořád?

,,Já jen nechápu, proč to nešlo. Je spousta žen, které byly opravdu znásilněné a můžou... normálně..."

,,Ty budeš taky moct, Candy, chce to prostě jen trochu času a důvěry."

Pohladila jsem ho po tváři a popotáhla. ,,Mou důvěru už máš."

,,Ne, to nemám. Fakt, žes mě do sebe nepustila, je toho důkazem. Takže na tom budu muset pracovat."

,,My."

Nechápavě svraštil obočí. 

,,My na tom budeme pracovat."

Váhavě se usmál, patrně mu pořád ještě nedocházelo, do čeho se hodlá pustit.