Nedej se! ✔️

24. kapitola

Logan

Nemělo cenu zasahovat do chodu věcí. Věděl jsem, že je to vážné a nevratné, ale zároveň jsem si uvědomoval, že pokud se Sí rozhodne zase odejít a vzít s sebou i holky, nic s tím nezmůžu. Ta představa ale bolela, protože ať jsem ty malé znal sebeméně, pořád to byly mé dcery a já jsem pro ně nechtěl být jen nějaký chlápek, co kdysi ublížil jejich mámě. Šlo se z toho ale nějak vyvlíknout? Možná mě už nenávratně odsoudily a čím budou starší, tím pro ně budu větším odpadem.

,,Měl bys vzít pár směn, vypadáš nějak přejetě," zkonstatoval jeden z trenérů fitka, ve kterém jsem chtěl původně trávit mnohem více času. 

,,Promyslím to," řekl jsem s lehkým úsměvem, abych v něm nevyvolal pocit, že se mě ze slušnosti musí zeptat, o co běží. 

Nemusíš vůbec nic, kámo. A já bych taky rád nic nemusel. 

**

Když jsem o dvě hodiny později vyšel ze sprch a začal si do sportovní tašky skládat věci, zazvonil mi telefon. Bylo to cizí číslo a mně přišlo lákavé ho aspoň jednou za život nezvednout. Kvůli práci jsem odjakživa zvyklý zvedat úplně každý hovor a zrovna teď jsem se nechtěl s kýmkoliv bavit. Jenže díky reflexu jsem to stejně zvedl.

,,Ano?"

,,Ahoj."

Na chvíli jsem se zarazil. ,,Sí?"

,,Jo, jsem to já. Volám z hotelu. Poslyš, holky mají dneska večer gymnastiku a já bych si s tebou ráda promluvila. Udělala jsem rezervaci v Acqua Restaurant."

Podrbal jsem se ve vlasech a pohlédl na svůj odraz ve velkém zrcadle. ,,Na kolikátou?"

,,Na sedmou."

,,Co kdybych už něco měl?" nadhodil jsem, protože mi to nedalo. Přišlo mi trochu divné, že to na mě jen tak vybalila.

,,Kdybys něco měl, tak tu rezervaci zase zruším, to není žádný problém. Máš něco?"

,,Ne, nemám."

,,Výborně, v tom případě se tam sejdeme. A zvu tě."

Chtěl jsem jí říct, že nechci, aby za mě platila a taky se zeptat, o co jde, ale ukončila hovor dřív, než jsem tak mohl učinit. 

Candy

Bylo něco kolem šesté, když jsem se zarazila v neustálém pochodování po obýváku a uvědomila si, že tady je něco vážně špatně. Přišlo mi totiž divné zůstávat doma. Raději bych se otočila na patě, popadla kabelku a jela za Loganem do hotelu. A to bylo stupidní. Neměli jsme spolu v podstatě žádný vztah, ani kamarádstvím s benefity bych to nenazývala, protože, ruku na srdce, my dva jsme žádní velcí kamarádi nebyli. Spíš jsme si šli po krku. Tak proč jsem za ním tak moc chtěla jet?

Několikrát jsem se zhluboka nadechla a zase vydechla a dělala jsem to tak rychle, že se mi za chvíli začala pěkně točit hlava. Posadila jsem se na kraj postele a popadla telefon, abych najela na jeho číslo. Když jsem ho ovšem chtěla vytočit, něco mi v tom bránilo. A až v tu chvíli jsem si uvědomila, jak moc jsem vlastně sama.

Byla jsem zvyklá na kontakt s lidmi z práce, občas jsem si zavolala s Chloe, ale nebyla tu kamarádka, která by mohla přijít kdykoliv se dostanu do takovýchto stavů. Chloe by sice zašla ráda, ale byla už vdaná, navíc matka. Nechtěla jsem jí zatahovat do svých téměř pubertálních problému. Na druhou stranu jsem se cítila tak prázdná a bezradná, že jsem se rozhodla pro trošku sobeckosti.