Nedej se! ✔️

27. kapitola

Logan

V našich životech občas nastanou chvíle, kdy jednáme ukvapeně. Já jsem na tyhle chvíle přeborník, a přestože jsem to vždycky považoval za svůj nešvar, který bych chtěl změnit, bylo to evidentně stále silnější než já. Proto jsem v pozdních večerních hodinách postával před dveřmi hotelového pokoje a čekal, jestli mi Sí otevře. 

,,Logane? Co tady děláš?"

,,Chtěl bych s tebou mluvit," řekl jsem a protáhl se dovnitř. ,,Holky už spí?"

,,Tati?"

,,Ahoj..."

Sakra, která to je?

,,Mio, jdi si lehnout," přikázala jí Sandy, jenže Mie to bylo úplně u zadku. Jen se krátce otočila směrem do místnosti, ve které už panovala tma a zakřičela: ,,Mackenzie, je tu táta!"

,,Holky, zalezte a spěte! Já si musím s vaším otcem promluvit osamotě."

Mackenzie se zjevila po boku své sestry. 

,,Poslechněte mamku."

Mia se už chystala vyhovět, když ji Mackenzie zatarasila cestu a založila si ruce na prsou. ,,Je vidět, že nás vůbec neznáš. Já nikam nepůjdu. Zaprvé se mi ještě nechce spát a zadrruhé potřebuju vědět, jestli se k sobě s mámou vrátíte."

Krátce jsem si olízl suché rty, jak jsem přemýšlel, co jí mám na to říct. ,,Abychom se vůbec k něčemu dobrali, musíme mít na to s maminkou klid."

,,Takže budete mít teď sex?"

,,Mackenzie!"

,,A jak jinak řeší dva dospěláci vztahové problémy?"

,,Přestaň už jednou provždy číst moje časopisy a zalez do postele!" vyjela na ni Sandy a já jsem jí instinktivně položil ruku na rameno, protože když jsem viděl Mackenzie s tím jejím pocuchaným vzhledem a králíčkovým pyžamem, nechápal jsem, jak na ni mohla Sí vůbec zvýšit hlas. 

Jakmile jsem se dotkl jejího ramene, jako bych dostal elektrickou ránu. I Sandy nemohla zamaskovat, že sebou cukla. Krátce na mě při tom pohlédla a pak se rychle otočila zpátky k holkám, načež už značně klidnějším hlasem řekla: ,,Jděte si prostě lehnou."

Mackenzie se k tomu furt neměla, ale když ji Mia drapla za vršek od pyžama, nechala se až překvapivě snadno zatáhnout do tmy.

,,Pojď za mnou," řekla Sandy a já ji následoval do jediné další místnosti, která tu byla. Do ložnice. Když jsem viděl, jak se posadila na kraj postele, projel mnou ten elektrický proud znovu. Rychle jsem se rozhlédl, jestli by se nešlo posadit jinam, jenže pak mi došlo, že by to bylo moc okaté, a tak jsem přešel k ní a usadil se o dobrých dvacet centimetrů vedle. 

,,Tak povídej," vyzvala mě a já si odkašlal. ,,Poslyš, Sí, chci jen uvést na pravou míru, že nemám zájem náš vztah obnovit. Ne v tomhle smyslu. Jak už jsme řešili u večeře, chci vás mít nablízku, chci se starat o holky, chci ti pomáhat, jak jen to bude možné... Chci se zkrátka postarat o to, že budete mít vše, po čem toužíte, to ti slibuju."

,,Vážně?" řekla a její výraz, který doteď působil odměřeně, najednou změkl. 

,,Ano, vážně."

Přikývla a prudce se zvedla z postele. Pak přidržela dveře od ložnice, a aniž by na mě pohlédla, řekla: ,,Dobře, tak už můžeš jít."

,,Sí..."

,,Jdi, prosím," špitla a zlomil se jí při tom hlas.

Postavil jsem se na nohy a pomalu k ní došel. Pak jsem jí stiskl třesoucí se ramena. I tentokrát trochu cukla, ale už ne tak viditelně. 

,,Prosím, běž."

,,Ne," řekl jsem rozhodným hlasem a donutil ji pustit kliku, abych ty dveře mohl zavřít. Přiměl jsem ji, aby se ke mně otočila. O vteřinu později jsem litoval, že jsem to udělal, protože když jsem viděl tu bolest v jejích očích, něco se ve mně zlomilo. Nebyl jsem na to připraven. ,,Sí, přestaň kvůli mně brečet. Nestojím ti za to."

Snažila se přestat, ale marně. Jako bych to chtěl ještě zhoršit, vztáhl jsem ruku k jejím tvářím a setřel z nich slzy. V tu chvíli vzlyky utichly a přítmí v ložnici prořízlo ticho doprovázené jejím zrychleným dechem. Já jsem pro jistotu nedýchal vůbec. 

Sandy mi stiskla ruce, jež ještě stále spočívaly na jejích tvářích, a pak mě chytla za palec, jehož bříško jsem měl vlhké od jejích slz. 

,,Sí, ne..."

Jen na mě pohlédla, a aniž by ten oční kontakt přerušila, strčila si můj palec do pusy a začala ho po celé ploše sát, jako by simulovala kuřbu. 

,,Akorát si to ještě víc zkomplikujeme," řekl jsem zoufalým hlasem, ale neměl jsem v sobě kapku vůle, abych ji zarazil. Když si strčila do pusy ještě další dva prsty a následně mi ruku navedla do kalhotek, veškerá krev mi stekla do rozkroku a já už nedokázal být zodpovědný. S touhle ženskou jsem nebyl nikdy zodpovědný. A to byl právě ten průšvih.