Nedej se! ✔️

39. kapitola

Logan

Následujících několik týdnů probíhalo v duchu zařizování ohledně soudu. Holky u nás byly čím dál častěji. Ano, u nás. Candy sice měla svůj byt, ale trávila u mě spoustu času. Možná víc, než sama chtěla, ale já ji v podstatě tak trochu donutil, aby se plně angažovala. Znovu jsem se choval jako sobec, ale měl jsem strach být na to sám. A Candy se mnou naštěstí soucítila.

Den D utekl jako voda. Všechno proběhlo až příliš hladce, takže mé negativní já začalo vystrkovat růžky a našeptávalo mi, že bych tenhle vcelku úspěšný den mohl ještě nějakým způsobem zkazit.

,,Můžu tě pozvat na kafe nebo tak? Potřebuju s tebou probrat pár věcí. Hlavně ohledně školy a peněz."

Sí se zamračila. ,,Holky ti určitě všechno objasní a peníze budu posílat přesně tak, jak mi to nařídil soud, takže nevím, co chceš ještě řešit. Navíc se musím jít zabalit, zítra odlétám."

Už se otáčela na patě, aby odešla a já věděl, že teď nebo nikdy. 

,,Prý máš problémy s alkoholem."

Zarazila se v chůzi a otočila se na mě s vyčerpaným výrazem ve tváři. Evidentně jsem jí lezl čím dál víc na nervy. ,,Tuhle píčovinu ti řekly holky?"

,,Píčovinu?"

,,Melou nesmysly!" zakřičela na mě a znovu mi ukázala záda, jenže já se nedal. Popoběhl jsem a zatarasil jí cestu. ,,Nechci po tobě, abys mi něco vysvětlovala, ale pokud máš problémy, chtěl bych ti pomoct. Vím, že jsem ti zrovna neusnadnil život, a byť mi to nejspíš nebudeš věřit, opravdu mě to mrzí."

,,Není třeba. Za můj posraný život nejsi zodpovědný jen ty. Sice jsi to započal, ale já si ho i nadále kazím zcela vědomě a v nějakém zvráceném slova smyslu i dobrovolně. A vím, že se srovnám jedině tak, když minulost nechám za sebou. Klidně si o mě mysli, že jsem mrcha, ale pokud bych si holky nechala u sebe, patrně by dopadly podobně jako já, takže jim radši dáme šanci, dobře? A ty už mi dej jednou provždy pokoj."

Tentokrát jsem ji nechal, aby mě obešla. Nevěděl jsem, jestli ji ještě někdy uvidím, ale i kdyby se kvůli holkám měla vrátit, stejně už to nikdy nebude ta Sí, kterou jsem kdysi miloval. Ta se utopila ve výčitkách, strachu, slzách a lihu. Tohle břímě si ponese navždycky, stejně jako já to své. My dva jsme vlastně největší důkaz toho, že někdy věci nezměníme, ani kdybychom sebevíc chtěli.

**

S Mackenzie a Miou se rozloučila po telefonu, což mě bolelo snad ještě víc než to, co mi řekla. Byť mě už nechtěla vidět, mohla se aspoň kvůli svým dcerám zapřít, aby je ještě mohla vidět osobně.

Když kolem jedenácté večer usnuly, zavolal jsem Candy, jestli ke mně nechce přijet. Chápal jsem, že se musí starat o svůj byt a že chce mít chvíli soukromí, ale já ji tu potřeboval. A věděl jsem, že ona tu chce být taky.

,,Zavolej si taxíka, dám ti pak peníze, až přijedeš."

,,Ale ne, o to nejde. Já jen... nechceš být chvíli sám?"

,,Ne, chci být s tebou."

**

,,Bože," vydechl jsem celý zpocený a po celé věčnosti se od srdce zasmál.

,,Ššš, ať nevzbudíš holky," upozornila Candy a položila si na mě hlavu.

,,Jo, já vím... Odteď už jenom tichý sex."

,,I ten je dobrý, ne?" usmála se laškovně a kousla mě do brady.

,,Přímo dokonalý," špitl jsem a zadíval se na strop.

Tak takhle to teď bude? My dva a moje děti?

,,Nastěhuj se ke mně."

Candy se nadzvedla, aby mi viděla do tváře. ,,Mluví z tebe strach."

,,A touha mít tě tady. Ta vítězí."

Odhrnula si rozcuchané vlasy z tváře. ,,Mluvíš vážně?"

,,V téhle životní situaci si snad ani nemůžu dovolit žertovat," nadzvedl jsem na ni obočí a ona se sotva patrným úsměvem přikývla. Pak se na mě vrhla a začala mě olizovat jako šťastné štěně.

Beru to jako ano.