Nedej se! ✔️

19. kapitola

Candy

Stála jsem tam jako zkoprnělá a nevěděla, co mám dělat. Rozhodně jsem tu byla navíc, ale nedokázala jsem své nohy přimět k pohybu. Nějaká nepoučitelná a přidrzlá část mého já chtěla vidět, co se v následujících sekundách stane. 

,,Co tady děláš?" zeptal se Logan nepřirozeným hlasem a já vyčkávavě pohlédla na jeho lásku ze střední školy. 

,,Potřebuju s tebou mluvit. O samotě," řekla a pohlédla mým směrem.

,,To je v pořádku, stejně už jsem byla na odchodu," řekla jsem a obešla ji, aniž bych věnovala jediný další pohled Loganovým směrem. Když jsem šla rychlým krokem k výtahu, byla jsem celá rozklepaná, ale snažila jsem se soustředit na to, že mě mé svaly opět poslouchají, protože taky hrozilo, že bych tam i nadále stála jako solný sloup a to by celé téhle nečekané situaci ani trochu nepomohlo. 

Logan

,,Je to vážně důležité, Logane. Můžu dál?"

Oněmělý jsem jí ustoupil z cesty. Byl jsem celý bez sebe z toho, že ji vidím. Měl jsem úplně zamlžený úsudek a ani nevím, co přesně jsem chtěl udělat. Najednou mi to prostě nemyslelo. Ani jsem si neuvědomil, jak je ode mě nezodpovědné nechat Candy zdrhnout takhle uprostřed noci, ale teď, když jsem po celé věčnosti viděl Sandy, jsem se nedokázal soustředit na nic jiného než na její fyzickou přítomnost. Že je vážně tady, ta holka, o které jsem si myslel, že už ji nikdy v životě neuvidím. 

,,Tohle není špatný hotel, že? Hodně velké prostory... Pro jednoho možná až moc velké," řekla a podívala se směrem ke dveřím, které byly stále ještě pootevřené. Krátce jsem si dokašlal a zavřel je. Pak jsem se o ně opřel, protože jsem měl pocit, že potřebuju nějakou oporu, abych se neskácel.

Co tady, sakra, dělá?

,,O co jde, Sí?"

Při mém oslovení se jí tváří mihlo tolik emocí, že jsem se nedokázal ani jedné z nich chytit. 

,,Proč jsi v hotelu? Myslel jsem, že v New Yorku bydlíš."

,,Bydlím."

,,Tak proč jsi tady?"

Neurčitě trhla rameny. 

,,Jak...?"

,,Viděla jsem, jak se v průběhu posledních několika dní pohybuješ v téhle oblasti. A taky jsem tě viděla s ní, tak jsem si začala zjišťovat pár informací, abych tě vypátrala. Potřebovala jsem najít způsob, jak si s tebou promluvit."

,,A jak se ti to povedlo?"

,,Kupovala jsem nějaké oblečení z kolekce, kterou zprostředkovávala firma A&G Fashion a na recepci jsem si všimla té ženy. Hned jsem ji poznala, protože jsem vás spolu už párkrát zahlédla venku."

,,To jsi mě sledovala?" zeptal jsem se nevěřícně.

,,Ne, tak to nebylo. Jen jsem sbírala odvahu tě oslovit a pak se shodou náhod stalo tohle, takže jsem šla na internet, kde jsem si našla oficiální stránky A&G Fashion a vyhledala jsem Candy Johnsonovou. Je to ona, že?"

Jen jsem přikývl, ale nedokázal jsem se v téhle konverzaci od ničeho odpíchnout. Sandy sice řekla, že mě nesledovala, ale i tak mi celý tenhle postup nepřipadal moc normální. 

,,Mohli bychom se zítra ráno sejít na snídani? Klidně tady v hotelu. Nechci to s tebou řešit uprostřed noci. Navíc se potřebuji vrátit na pokoj."

Zase jsem jen přikývl. ,,Dobře, jak chceš. Tak v osm dole?"

Lehce se na mě usmála. ,,Tak fajn, domluveno. Zatím ahoj."

Ustoupil jsem jí z cesty, a když zavřela dveře, trhaně jsem vydechl. Nikdy jsem se nepřipravoval na tenhle moment, na to, že ji znovu spatřím, protože jsem byl zkrátka přesvědčený, že k tomu už nikdy nedojde. A teď byla tady a říkala, že si se mnou potřebuje promluvit. 

**

Od jejího odchodu jsem nedokázal usnout. Někdy kolem půl osmé jsem se zvedl z postele, abych se rychle osprchoval. Když jsem pak jen v ručníku došel zpátky k posteli, natáhl jsem se pro mobil a zkoušel se dovolat Candy, jenže mi to nezvedala.

,,Sakra," zašeptal jsem a napsal jí smsku, kde jsem se ptal, jestli dorazila v pořádku domů. Chvíli jsem hypnotizoval obrazovku telefonu, ale žádná odpověď nepřicházela. Rychle jsem se osušil a převlékl do džín a trička. Když jsem sjížděl výtahem do podzemí, Candy mi stále ještě neodpověděla. Nejspíš se se mnou vůbec nechtěla bavit. 

Vstoupil jsem do haly a otevřel dveře od restaurace. Sandy seděla v zadním rohu. Když mě spatřila, jen lehce pokynula bradou. Se zrychleným tepem jsem k ní došel a nevěděl, co přesně mám udělat. Jelikož se ale nenatáhla pro objetí, raději jsem se rychle posadil a nervózně se na ni usmál. ,,Už sis objednala?"

,,Je tu švédský stůl."

,,Aha," řekl jsem, i když jsem to věděl. Byl jsem prostě mimo. ,,Já tady moc nesnídám, víš?" 

Přikývla. ,,Tak si jdi nandat, já tu počkám."

,,A nechceš něco donést?"

,,Ne, díky," řekla a začala se hrabat v kabelce, takže jsem to raději neřešil a přešel k výběru snídaně, abych se tím jídlem trochu rozptýlil. Ale upřímně, ani jsem nevěděl, co si nandávám. Když jsem se vrátil, chtěl jsem se jí znovu zeptat, co jí mám donést, protože mi přišlo trapné, abych jedl sám, jenže v tu chvíli se u našeho stolu zastavila povědomá dětská tvář a položila před Sandy talíř plný jídla. Ten druhý, o trochu menší, položila hned vedle a posadila se k nám. Jen jsem na ni zíral s pootevřenou pusou a sledoval, jak trochu vystrašeným pohledem těká mezi mnou a Sandy. 

To je to holka z recepce. 

Když jsem se na ni teď díval, došlo mi, jak moc je Sí podobná. 

Čekal jsem, že mi ji představí, ale neřekla vůbec nic. Jen se v tichosti pustila do jídla, a třebaže musela vycítit, že na ni zírám, pokračovala v činnosti. Proto jsem se raději znovu zadíval na to dítě a přemýšlel, kolik jí tak může být. Nevypadala na víc jak osm let a já si jen přál, ať se nemýlím. Byl jsem sice mimo, ale ne natolik, aby se nedostavil neblahá předtucha.

,,Nevíš, kde je, broučku?" řekla najednou Sandy směrem k dívce a ta jen pokrčila drobnými ramínky. ,,Znáš to... Ale určitě už přijde."

I její hlas mi byl povědomý. Určitě to byla ta holka z chodby. 

,,Sí, nechceš mi-"

,,A vida, tady ji máme!" přerušila mě a já pootevřel pusu ještě víc, když jsem se díval, jak objímá naprosto stejně vypadající dívku. 

,,Posaď se, zlatíčko."

Střídavě jsem se díval z jedné na druhou a pak pohlédl na Sandy. Stačil mi jediný pohled, abych najednou věděl zcela jistě, o co tu jde. 

To ne...

,,Holky, tohle je Logan Gibson, váš biologický otec. Logane, tohle je tvá starší dcera Mia a o dvě minuty mladší Mackenzie," řekla tím nejpřirozenějším hlasem, jakým dokázala, ale stejně se jí klepal. Když na mě znovu pohlédla, zračila se jí v očích jedna velká obava. Celá místnost se se mnou ve vteřině zatočila a já se musel přidržet stolu. Když jsem na ni znovu zaostřil, dívala se na svůj talíř a soustředila se na pravidelné dýchání. ,,Došla jsem k závěru, že máš právo o nich vědět."