15. kapitola

12K 734 49
                                    

Logan

Měl jsem pocit, že jsem ušel snad sto kilometrů, než jsem se sotva popadající dech zastavil. Snažil jsem se dojít k nějakému rozumnému vysvětlení, ale jediné, co jsem měl v hlavě, byl ten těhotenský test.

Mohla Candy otěhotnět tak rychle? Přece spolu nespíme dlouho. Navíc mi řekla, že bere antikoncepci.

Nechtěl jsem ani pomyslet na to, že by to udělala naschvál.

Byl jsem jen někdo, kdo dodá sperma?


Candy

Olízla jsem si prst od džemu a s povzdechem položila prázdný talíř na tác. Pak jsem se posadila na postel do tureckého sedu a pohlédla na obrazovku mobilu. Zahlédla jsem příchozí zprávu a s bušícím srdcem ji otevřela. Ukázalo se, že je to jen nějaká reklama na výhodné telefonování.

,,To je mi na dvě věci, když člověk, se kterým potřebuju mluvit, patrně imigroval!" zakřičela jsem hystericky a flákla s mobilem o polštář. V tu chvíli se otevřely dveře. Logan se na mě podíval, ale nic neřekl, jen ze sebe strhl kabát a hodil ho na můj telefon.

,,Vysvětlím to."

,,Ne, to nemusíš, ať už je to jakkoliv, já se do toho pouštět nechci, protože-"

,,Ale-"

,,Nech mě mluvit. Já na tohle zkrátka a dobře nejsem, Candy, rozumíš tomu? Kdovíproč jsem si myslel, že jsem to dal dost jasně najevo, ale evidentně ne. Jestli jsi mě hodlala jen využít, tak bych ti rád sdělil, že tohle bylo pěkně přes čáru!" zavrčel a věnoval mi nevěřícný pohled. ,,Jak...?"

,,Můžu ti to vysvětlit? Třeba se někam dobereme."

,,No, už jsme se někam dobrali, vždyť čekáš mého haranta!"

,,Žádného tvého haranta nečekám, pitomče!" zakřičela jsem na něj, protože mi ruply nervy. ,,Nech mě, abych-"

,,Ne, Candy, mě tvoje kecy nezajímají! Jakmile jsem se k tobě dostal blíž, úplně jsi mě dostala tou svou odlišností a nezkušeností. Byla jsi sladká holka, co to stejně jako já nemá v hlavě srovnané a já dostal naději, že se konečně našel někdo, kdo na mě nebude vyvíjet tlak a komu se budu moct i sem tam s něčím svěřit. Proto jsem ti řekl, že nejsem na vztahy, a ty uděláš co? Necháš mě, abych tě zbouchl, a ještě si ten test vezmeš do kabelky na večírek, abys... abys co, sakra?! Abys to oznámila?"

Jen jsem zavrtěla hlavou a neurčitě rozhodila rukama do stran. ,,Tohle nemá cenu."

,,Ne, to nemá. A dobře si rozmysli, jestli si to necháš, protože já roli otce plnit nebudu!"

,,Kdybych byla jen hypoteticky skutečně těhotná, právě jsi se zachoval jako ten největší srab! Nikdy jsi neslyšel o tom, že antikoncepce může selhat? Šoustej si jak chceš a s kým chceš, ale neutíkej před svými činy!"

Na vteřinu přivřel oči, jak si to v duchu dával dohromady a pak se zmateně zasmál. ,,Počkat, počkat, moment! Takže se tu bavíme o hypotetické situaci, což znamená, žes mě tím bílým sráčem s dvěma čárkami jen testovala? Pokud ano, jak jinak to chceš nazývat než jako manipulaci?''

,,JÁ NEJSEM TĚHOTNÁ! Ten test patří Chloe Hinfordové! Udělala si ho při uvítacím večírku pro kontrolory, a protože nechtěla, aby se to Max dozvěděl tam, rychle jsem si ho strčila k sobě do psaníčka a jednoduše na něj zapomněla!"

,,A nezapomněla sis náhodou vzít i prášky? Evidentně na tom s pamětí nejsi nejlíp, když zapomeneš něco takového."

Musela jsem se opravdu hodně ovládat, abych se na něj nevrhla a neomlátila mu hlavu o noční stolek. Chtěla jsem ho v tu chvíli jakýmkoliv způsobem zlikvidovat, tolik jsem ho nenáviděla! Vstoupil do mého života jen proto, aby mě ojel.

Podívala jsem se na něj naprosto prázdným pohledem a natáhla se pro mobil. Pak jsem si vzala psaníčko, přehodila přes sebe kabát a vytáhla peníze za snídani, které jsem položila vedle účtenky.

,,Takže jsi tu na mě čekala jen proto, abys pak mohla odejít jako ublížená chudinka?"

,,Chtěla jsem si o tom s tebou promluvit a vysvětlit ti, že to celé bylo jedno velké nedorozumění, jenže mluvit do dubu by mělo patrně větší efekt než... než tohle.

Jen svraštil obočí.

,,Já vážně nejsem těhotná, Logane. Takže pokud si myslíš, že teď zdrhneš a necháš mě tomu napospas, tak díkybohu není čemu. A mimoto, já jsem ten, kdo zdrhne. S někým tak vypočítavým a jedovatým už nechci nikdy dýchat stejný vzduch," řekla jsem s potlačenými vzlyky a vyšla na chodbu.


Logan

Poslouchal jsem její tiché kroky mířící k výtahu, a když jsem si byl jistý, že už musí jet dolů, vypustil jsem zadržovaný vzduch z plic.

Měl jsem v sobě nezvykle moc emocí a nevěděl, jestli mám dřív omdlít nebo se vyzvracet. Tenhle rozhovor byl tolik odlišný od toho prvního, a přesto mě to vrátilo zpátky. Bylo to jako rána pěstí.

**

,,Jsem těhotná," řekne Sandy a pohlédne na mě koutkem oka.

Sedíme spolu na mé posteli v domě mých rodičů, kteří jsou zrovna na obchodní cestě, a já nemůžu uvěřit, že se mé plány na dnešní večer odebraly tímto směrem. Chtěl jsem objednat pizzu a pustit nějaký akční film, protože takové máme se Sandy nejraději. Místo toho na ni civím s pusou dokořán a mám pocit, že jsem ztratil schopnost řeči.

,,Jo, já vím... Ale neboj," chytí mě za ruku a položí si ji na břicho.

,,Je to čerstvé? Jak dlouho jsi...?"

,,Teprve v pátém týdnu," usměje se a překryje mou ruku svými drobnými dlaněmi. ,,Nikdo o tom neví. Všem to povíme společně, až na to budeme připraveni."

,,Jo," řeknu a vyvlíknu se z jejího sevření. Pak vstanu z postele a vjedu si prsty do vlasů. ,,Sí, tohle je šílené. Nejsme na něco takového připraveni."

,,Zvládneme to, Logane," zašeptá a natiskne se mi na záda.

,,Ne... Ne, nezvládneme. A já ani nic takového zvládat nechci."

Ztuhne a po chvíli se ode mě odtáhne. ,,Jak to myslíš?"

,,Tak, jak to říkám," povzdechnu si a otočím se k ní čelem. ,,Chci, aby sis to nechala vzít."

,,To ale nemůžu. Máma si mě taky kdysi chtěla nechat vzít, ale táta ji podpořil, čímž mi zachránil život. Nedokážu zabít naše dítě..."

Přikývnu. ,,V tom případě zabiješ náš vztah."

,,Nechci o tebe přijít!" zvýší hlas a ujede jí vzlyk, jenže já ji v tu chvíli nedokážu utěšit.

,,Musíme to ukončit, Sí. A ty si to nech vzít, protože pochybuju, že bychom to děcko zvládli ve dvou, natož abys to dovedla sama."

Zamrká a na tváře ji dopadne několik slz. ,,To myslíš vážně?"

,,Naprosto. Vím, že jsem hajzl, ale v tomhle nehodlám ustoupit."

,,Máš pravdu, jsi hajzl. A nemáš srdce!"

,,Možná ne," přitakám a upřeně se na ni podívám. ,,O to víc bych ti doporučovat, abys šla na potrat. Nebo se taky může stát, že budeš po zbytek života žít s mou malou verzí."

Sandy mi jen zničeně oplácí pohled a pak odejde z místnosti. Když dole slyším prásknutí vchodových dveří, svalím se na postel a celá místnost se se mnou točí.

Nedej se! ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat